Černobílá spravedlnost

Nečekal jsem to, ale Detroit mě překvapivě strhnul. Začátek byl velký a vcelku nepřehledný chaos, ale v okamžiku, kdy se děj přesunul do motelu Algiers, tak to nabralo grády. Navíc mě překvapilo kolik známých tváří se ve filmu objevilo. O skutečné události jsem neměl ponětí, ale nepřekvapuje mě, že se odehrála. Podle mě stojí za podívání. (11.06.2019)

V nejednom divákovi vplyvom rozmáhajúcich sa chápadiel politickej korektnosti asi vyvstáva otázka, prečo sa tragická noc v jednom zapadnutom michiganskom moteli, ktorá sa krvavým písmom zapísala do histórie presne pred polstoročím, dočkala svojho filmového spracovania práve teraz. Venovať týmto úvahám dlhší čas a priestor by však v tomto prípade bolo neúctivé nielen voči obetiam tohto incidentu (nech už boli jeho detaily akékoľvek, je neodškriepiteľným faktom, že v hoteli s bielymi mužmi a černošskými dievčatami by sa niečo podobné v tých časoch stalo len sotva), ale aj samotnej snímke. Detroit je totiž v prvom rade bez diskusie kvalitnou a poctivou filmárčinou. V prvej polhodine sa usiluje postupne priblížiť všeobecné dianie, čo mnohí ocenia, no iným, najmä menej trpezlivým prinesie tento obšírny úvod veľmi rýchlo prvotné rozčarovanie, ktoré má následne dopad na výsledný zážitok. Po nej však prichádza očakávaný vrchol celého diania, udalosti v moteli Algiers, ktorým vládnu nesmierne silné emócie a napätie by sa v niektorých okamihoch priam dalo krájať. Práve tu majú možnosť vyniknúť výkony väčšinou menej známych hereckých mien, ktorým vládne stvárnenie hlavného antagonistu v podaní Willa Poultera. Áno, presne toho istého Willa Poultera, ktorý sa pred rokmi objavil v dodnes poslednej Narnii ako neznesiteľný bratranec hlavných hrdinov a od ktorého by len málokto očakával, že s takou suverenitou dokáže zvládnuť úlohu, akú mu predostrel scenár tohto filmu. Záverečnú časť tvoria očakávané následky spomínanej epizódy, ktoré sú pravdepodobne hlavným dôvodom toho, prečo napokon nejdem s hodnotením ešte vyššie. Predovšetkým scény odohrávajúce sa na súde sú totiž odbavené príliš povrchne, bez výraznejšej snahy strhnúť diváka, čo mňa ako osobu, ktorá si častokrát na filmovom plátne užije viac slovné prestrelky za dverami súdnej siene než skutočné prestrelky v uliciach, muselo zákonite sklamať. Napriek tomu však snímam z hlavy pomyselný klobúk pred Kathryn Bigelow, ktorej doterajšiu tvorbu som dodnes s určitými predsudkami obchádzal. Detroit ma totiž presvedčil o tom, že by som to mal čím skôr napraviť. (80%) (07.12.2017)

Je to skvelé. Veľmi zaujímavá štruktúra, pozostávajúca vlastne z troch filmov. Prvý je až dokumentárnou rekonštrukciou udalostí v Detroite. Druhý(a najlepší) je strhujúci a veľmi nepríjemny minimalistický psychothriller. A záver patrí tradičnému posolstvu. Bývalá pani Cameronová všetky zvláda s úplným prehľadom a vytvára silnú mozaiku. Remeselne brilantnú, príbehovo silnú, herecky nadupanú (Will Poulter je satan) a myšlienkovo (bohužiaľ)nadčasovú. A vôbec mi nevadilo, že som tematicky mimo. Jediný problém vidím v možno až príliš košatej dĺžke a v tom, že posledný akt je až príliš tradičný a za predchádzajúcimi predsa len zaostáva. Veľká škoda, že sme to nemohli vidieť v kinách. 9/10 (26.08.2018)

Katka mě jaksi přestává sedět, už minulým snímkem Zero Dark Thirty mě kdovíjak neoslnila a jeho délka pro mě byla poměrně neúnosná. Dalo by se říct, že se režisérka poučí a příští film na stopáži oseká. Nestalo se tak. Detroit je pro mě příběh o jedné dávné černošské kapele, což mě prakticky vůbec nezajímá, na pozadí rasových událostí ve městě Detroit. Černoští herci mě až na Boyegu a Mackieho splývali a od Poultera jsem čekal větší zázraky. Nevím kam se paní režisérka vrtne příště, ale já u toho možná už nebudu. 40% (04.02.2018)

Velmi příjemné překvapení. Čekal jsem jen nějakou táhlou míchanici různorodých pohledů na městské revolty, ale film chce očividně hlavně gradovat ke své nejdůležitější a nejdelší sekvenci někde uprostřed, ze které se člověku stáhnou obě půlky, přičemž se ani nemůže rozhodnout, jestli má otevřenou držku napětím, možné ještě okořeněné šokem, nebo zhnusením. Teprve až na konci filmu jsem se dozvěděl, že to točila Kathryn Bigelow, takže pak jsem se už vůbec nedivil, že to bylo tak dobrý. Ona pro to má prostě skvělej cit. Výborná práce s kamerou, autentické podání, plus je to holt talent na napětí. Člověku se až zvedne žaludek z toho, že ještě před padesáti lety se někteří poldové k černochům takhle chovali. (Holt asi mokrý sen většiny voličů SPD.) Škoda té zbytečně táhlé první třetiny. Jinak ale dost dobrá podívaná. Průměrné 4* (01.07.2018)