American Horror Story - Roanoke

Na úvod chci říci, že co se týče horroru, nejsem právě fanouškem (stále ještě aktuálního?) trendu found footage (= subgenre in which all or a substantial part of the work is presented as if it were discovered film or video recordings), tak kupříkladu nezastírám, že Záhadu Blair Witch považuji za jedno z mých největších diváckých zklamání (navzdory mému shovívavému hodnocení (3*) a zmatečnému komentáři... inu rok 2011... mé "publikační" začátky), taky proto jsem se třeba dosud nedokopal k zhlédnutí Paranormal Activity. O to větší bylo mé překvapení z intenzivního, děsuplného zážitku, jehož se mně dostalo díky šesté sezoně AHS, Roanake. Musím vyseknout poklonu nejhlubší, nevzpomínám si, že bych kdy viděl něco děsivějšího. Krom toho, že nevyhledávám found footage je pro mě úspěch Roaneke překvapením i z jiných důvodů. 1) Nečekal bych, že jeden z top (fuj slůvko, ale lepší mě momentálně nenapadá) horrorů, bude mít stopáž přes šest hodin. (na vysvětlenou: strach po čase přeci opadá, čím více (tj. detailněji) se seznamujeme s pro nás cizím fenoménem, čím více světla je na něj vrženo, tím méně se ho obáváme; Roaneke jakožto prostor (půda zasvěcena temným bohům) pracuje právě opačně, čím více ze svých tajemství vyjevuje, tím je situace hrůznější) 2) Zdánlivě paradoxně: nečekal bych, že se budu někdy tolik bát u AHS, tedy u seriálu, jež své příběhy zároveň zlehčuje, jehož výjevy nejsou toliko strašidelné, jako mnohdy spíše bizarní a úchylně roztomilé (důkaz). Víc takových příjemných překvapení. ___ Rozepsal jsem se o strachu (jeho intenzitě, příčinách jeho neočekavatelnosti), které ve mně sledování Roaneke vzbudilo, což je pochopitelné, neboť umění vyvolat emoci strachu je jádrem zdařilého horroru, nyní si však dovolím drobný úkrok stranou, jelikož zamyšlení nad Roaneke by bylo neúplné, nezmínil-li bych se - teď to bude možná trochu krkolomné (tady si to můžu dovolit) - o povyšující (meta)formě, do níž Murphy s Falchukem tuto sérii oděli. Dvojníci, "zrcadla" (v pohledu kamer si taky prohlížíme sebe sama) a znejistěný vztah mezi skutečnosti a její reprezentací, to jsou témata, s kterými silně rezonuji, pro které mé postmoderní srdéčko plesá. Troufám si tvrdit, že to je právě "pohyb za", který tuto sezónu "ztvrdil" jakožto pro mě doposud tu nejzajímavější. Vy, kteří voláte po konvenčnějším podání (sorry, splýváte mně s těmi z vás, kteří odmítli druhou polovinu sezóny), opravdu bystě obětovali SPOILER herečku Řeznice (jako vždy úchvatná K. Bates) uvěřivši, že je skutečnou Řeznicí SPOILER? To by byla věčná škoda! 90 % (05.02.2022)

V první polovině pravěpodobně nejsilnější ze všech AHS sérií. Větší komplexnost dána soustředěním na jedno místo a měnší skupinu lidí totiž nejen této sérii, ale také žánru jako celku, sluší. Nelze ale tvrdit, že AHS tentokrát vstupuje do tradičních vod a opouští svou vynalézavost. Roanoke totiž žánr variuje a velmi často ironicky otáčí vzhůru nohama. Problém vyvstává ve chvíli, kdy mu tahle vlastní úštěpačnost přeroste přes hlavu a vrátí se k tomu, co tuhle sérii potopilo již tolikrát. Roztříští se. Roanoke se tak stává gejzírem nápadů, které jsou mohokrát opravdu zdařilé, nápadité a zábavné, nedrží ale při sobě. (27.11.2016)

Řekněme, že klan AHS fanoušků se rozdělil na dvě poloviny. Ty, kteří byli touto sérií a jejím zpracováním překvapeně spokojeni a ty, kteří trpěli, co se to s jejich oblíbeným seriálem stalo. Já jsem bohužel v té druhé polovině. Nedokážete si představit, jaké cítím zklamání, že na tuhle řadu jsem čekala tak dlouho, dostala tohle a teď zas budu muset rok čekat na další a jen se modlit, aby to bylo jako za starých dobrých časů. Přehršel postav, které hrajou noví a nesympatičtí herci, skrz který se nedostanete ani na chvíli ke svým oblíbeným favoritům, z nichž většina se objeví jen na chvilku. Děj sám o sobě není nijak extra zajímavý, a co nedokážu překousnout především, je atmosféra, jakou tenhle seriál v předešlých sériích měl a mě v téhle obzvlášť chybí. Další je úvodní znělka, co mě vždycky už na začátku přivedla do extáze. Oceňuji myšlenku, ale v tomhle případě budu nespokojený suchar. (18.11.2016)

Tahle série je taková jiná než ostatní. Jde vidět, že autoři chtěli udělat něco úplně nového. Dalo by se říct, že je rozdělena na dvě části. Zaujala mě hned od prvního dílu. Protože nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem se v jedné scénce docela dobře lekl. V tomhle mi ta první polovina přišla o dost hororovější, což má velké plus. Druhá byla zase brutálnější. Neviděl bych ji zase tak černě jako ostatní. I když byla občas trochu přeplácaná, nevadilo mi to. Dávám velké plusko za kanibalismus, to jsem potřeboval. Na celé sérii je taková ta klasická AHS atmosféra, což je super. Je to spíš nejvíc zaměřené přímo na Sarahu Paulson, co se týče známých herců. Odvedla určitě vynikající práci, i když občas byla až moc uječená, ale to už by asi ani nebyla ona. Řeznice byla taky super, na ni jsem byl vždycky zvědavý. Co mě na téhle sérii strašně chybělo, tak tady nenajdete klasickou znělku, to je velká škoda. Většinou zrovna u AHS nadávám na zakončení posledního dílu. Tady jsem se závěrem konečně docela spokojený. 7/10 (09.09.2018)

Celkové hodnocení po 5. dílech: Někdo to tady psal, že se rezignovalo na jakoukoliv strašidelnost. AHS atrofovalo do sebezničujícího exhibičního divadla. Žije je to ze svého jména a nekritických fanoušků. Když se však podíváte do prvních sérií, tak je to jiná hororová pohádka. AHS se zcela vyčerpalo ve všech ohledech. 39%. (13.10.2016)