Osudový dotek

Efektní thriller postavený na originálním nápadu za milión. Hlavně v první polovině božská atmosféra a dobrá režie neznámých debutantů, ale přesto jen lepší tři hvězdičky. Nemůžu se zbavit pocitu, že Butterfly Effect je prvoplánová záležitost, v níž se za coolózním vizuálním kabátem nic zajímavého neskrývá a že kolovrátkovité posuny v čase jsou jen scenáristovým interním cvičením nápaditosti. Vypadá to sice zatraceně dobře, ale po chvíli jsem už pouze čekal, čím autor překvapí tentokrát, aniž bych z jeho hrátek s hlavním hrdinou bylo cítit opravdové zoufalství a zmar. Všechny ty posuny jdou až příliš easy a překážky, které autoři (mimochodem velmi dobrému) Kutcherovi házejí pod nohy nikdy nepůsobí dojmem, že teď už je to ale opravdu v řiti. Prostě chybí gilliamovská bezvýchodnost a tíživost, takový ten pocit znejistění známý z Dvanácti opic. V Butterfly effect jde všechno příliš hladce (a tytéž "hladké" emoce cítím i z filmu samotného), takže výsledek vypadá jako ideální efektní zábava pro generaci MTV, která film lehce stráví a stejně rychle jí vyšumí z hlavy. Dobrý film, ale za vším tím humbukem jsem nenašel nic opravdu zajímavého (škoda té nedotažené ústřední milostné linie - ta to mohla držet). (20.06.2004)

Narozdíl od Věčného svitu neposkvrněné mysli na mě Butterfly Effect zapůsobil mnohem silněji atmosférou, úžasným spádem i svižnou režií. Na druhou stranu: propracovanost milostné linie je slabší. Nápad s měněním paměti je defacto totožný, jeho rozpracování možná zasloužilo větší hloubku (posoudím až po dalším shlédnutí) a méně televizních pastelek pro milostné scény. Nicméně hra s kauzálními liniemi je provedena naprosto přehledně, čistě a úchvatně, neustálé zvraty, střihové kulometné palby a změny časoprostorových perspektiv mě doslova přimrazily a donutily sledovat tenhle netradiční milostný sci-fi spletenec bez dechu. Z herců mě dost zaujal Evan-chlapec, který nejen vizuálně připomíná Dannyho z Osvícení. Jeho přerody v dospělý odraz sebe sama mi přivodily příjemné mrazení. Dvojice režisérů se podepsala pod vskutku výrazný a vydařený počin, Butterfly Effect patří ke špičce mezi sci-fi dramaty made in USA. Proto mu odpustím i ten happy end... (02.02.2007)

Právě jsem to dokoukal a musím říci, že je to jeden z nejlepších filmů, na které jsem kdy narazil. Jedná se o velkolepý psychologický thriller, který Vás donutí přemýšlet. Osobně Ashtona Kutchera jako herce moc nemusím (ale na MTV je dobrej), ovšem po hereckém výkonu takového měřítka můj respekt k němu vzrostl do drastických výšin. Nedovedu si v jeho roli představit Joshe Hartnetta ani Seana Williama Scotta, kteří byli do filmu navržení jako první. Příběh působí jako nekonečně dlouhý a vše co se odehrává na obrazovce Vás přiková k židli a nepustí. Ze začátku se možná ztratíte, ale vše je následně do detailu vysvětleno. Snímek Vás zhypnotizuje takovým způsobem, že nezpustíte oči z obrazovky na pár vteřin, natož abyste mrkali. I když začnete předvídat, co se asi stane, námět Vám nedovolí vždy se přesně strefit do nadcházejících minut děje. Dokonce i když předpovíte konec, s otevřenou pusou budete sledovat, jak se všechno nakonec vyvrbilo. Když se na to podíváte sami, budete přesně vědět o čem tady píšu. Fuck Bag. (20.08.2005)

Ashton Kutcher, který si mohl tímto filmem zajistit nesmrtelnost, mi přijde jako jedna ze slabin jinak dost zajímavého filmu na věčně aktuální téma: změní-li se v naší minulosti jedna jediná drobná věc, může následovat sled dosti významných událostí ?!?!. Malý představitel Evana se mi líbil mnohem víc, měl krapet morbidnější výraz a to by bývalo bylo dobré i u Evana dospělého, abychom mohli být v napětí, co se z něj všechno ještě může vyklubat. Občasné nelogičnosti a "hra proti nastoleným pravidlům" (viz Anthony) mě netrápily tak jako otázka, proč musí mít každý cestovatel v čase pořád dokola křeče a tady k tomu ještě chrlení krve, vždyť opakovaný vtip není vtipem a kdyby to milý Ashton aspoň zahrál vždy trochu jinak.......Naopak Amy Smart byla ve svých různých verzích vždy skvělá. (30.01.2005)

Tam kde žánroví bratříčkové (nejen Dvanáct opic či Donnie Darco) ve své důmyslnosti teprve začínají zahřívat své kola logiky, tak tam už Osudový dotek se svou "dějovou a časově paradoxovou" linií dávno stojí na červenou. Přesto je to dobrý snímek, hlavně v první polovině. Pak dochází scenáristům (a vzhledem k tomu, že si to i natočili, tak i režisérům) dech i nápady a Kutcherovi talent. Celý snímek se začne potápět do vod průměrnosti plné klišé na klišé a jen díky včasnému ukončení se nepropadl ještě níže. (05.06.2004)