Osudový dotek

V roce 2004 a 2005 vznikly tři opravdu výborné filmy na stejnou tématiku. Svěrací kazajka, Hranice života a výše jmenovaný Osudový dotek. Podobní, ale každý naprosto o něčem jiném a proto se to nedá srovnat. Ale i kdybych musel tak bych souhlasil s tím, že tento je ze třetice nejlepší. Ashton Kutcher, herec, kterého bych si v takovém filmu opravdu nedokázal představit, ale opak je pravdou a on zahrál opravdu úctyhodný výkon, který filmu patřičně zvyšuje na kvalitě a pokud si na něj vzpomenu tak na úkor tohoto filmu. Příběh je nasnímán pro diváka opravdu nádherně a příjemně ubíhá...a dává divákovi čas na to aby si to patřičně urovnal v hlavě. Velice zajímavý film, který vtloukává divákovi hřebík do hlavy a je poté těžké ho z něj jen tak vyndat. (23.09.2006)

,,Kdosi řekl, že něco tak nepatrného jako mávnutí křídel může vyvolat tajfun, který zasáhne celý svět"…. (teorie chaosu).....“ /// ,,Cos dělal s tím nožem?“ ,,Nepamatuji se!“ - Jestli máte v průběhu filmu pocit, že ničemu nerozumíte, tak je to dobře. Aspoň si vychutnáte rozuzlení (já neměl vůbec ponětí o čem to je!!!). Všechno bych shrnul do ,,uživatelský“ klasiky - super scénář, super kamera. Dobrej sci-fi thriller, kterej se dá (nebo musí?) vidět víckrát! A já mažu schovat fotoalba. (23.10.2005)

Neustálá bezvýchodnost a beznaděj v perfektním obalu časových skoků a následných katastrof. V době, kdy byl Osudový dotek ještě neznámým videokultem, jsem zůstal před obrazovkou opařen, protože takovýhle režisérský debut je učiněným zázrakem. Není moc filmů, u kterých si divák víc přeje šťastný konec, protože těch průběžných špatných je na jednu nervovou soustavu až moc. Někdy dosáhneme vítězství jen skrze oběti. (08.12.2005)

Docela zklamání. Čekal jsem zajímavou podívanou alá Donnie Darko, ale kdepak to. Osudový dotek je lehce sledovatelnou báchorkou zaměřenou na nenáročné mladší publikum, přičemž hrátky s časem tu jsou pouze na efekt a nemají žádnou hloubku. Dívat se na to určitě dá, ale mojí srdcovkou se TBE určitě nemá šanci stát. (24.09.2008)

Pripájam sa k táboru ´12 monkeys pre teenagerov´. Skutočne výbornú prvú tretinu filmu, kedy divák nechápe koľká bije a jej režijne výborne podanú atmosféru pochová zvyšok filmu. Už pri prvej zmene na „dokonalý pár“ sa tejto dokonalosti snaží film prispôsobiť i výtvarnú štylizáciu do príšerne pastelových farieb, následná zmena vedie k fincherovsky temnej štylizácii obrazu (pritom je zábavné si uvedomiť na ktoromže filme to deti boli v kine). Tieto kontrasty však pôsobia príliš okato a v spojení s ukazovaním mazania minulosti po každej zmene mi dávajú pocit, že tvorca zo mňa robí vola. Vadili mi aj niektoré stereotypné klišovité záležitosti spojené s prostrediami v ktorých sa hlavná postava v priebehu filmu pohybuje. V Kutcherovi vidím stále rovnakého Kelsa (That 70´s show), táto rola je podľa mňa nad jeho možnosti. Amy Smart je typická americká fabrikovaná nevýrazná blondýna , ale vzhľadom k širokému spektru polôh, ktoré jej scenár umožnil tu jednoznačne hrá prvé husle. Prirovnávanie k vážnym počinom v oblasti časových paradoxov nie je namieste. Viac než časovými paradoxmi tento film zaváňa starou myšlienkou subjektívneho idealizmu a síce, že ´svet je len v mojej hlave´. Pokiaľ si tiež budete prísne strážiť princíp kauzality, celý film vám pokazí jeho koniec. Totiž, takýmto zásahom by jednoducho nemohlo dôjsť k poslednej scéne na ulici, pretože príčiny prvého vývoja udalostí by neboli odstránené dostatočne (otcova pedofília a Tommyho agresivita), čo by malo za následok vývoj Kayleigh skôr smerom k znudenej čašníčke. Butterfly effect teda odporúčam skôr milovníkom popcornu než serióznym scifistom a druhý raz sa naň určite nepozriem 6/10 (23.12.2006)