Semestr

Musím se přiznat, že napoprvé jsem seriál zavrhl po zářijovém díle. Přišlo mi to takové nemastné-neslané a forma vítězící nad obsahem (tak mi to vskutku zprvu připadalo) mi vadila. Semestr mi však neustále vězel v hlavě a já se nemohl zbavit dojmu, že mi něco uniklo, že to je vlastně mnohem víc... Tak jsem zabrouzdal na stream ještě jednou a nechal se unášet těmi tak trochu sympatickými, tak trochu nesympatickými - hlavně docela reálnými postavami. Výpověď dnešní doby, potažmo generace? Možná. Respektive se trochu bojím, že tomu tak je. Sám jsem si seriál často pauzoval, abych prozkoumal plochy počítačů dotyčných, během sledování shazamoval, abych zjistil, co za vypalovačku to poslouchám, případně bez zastavení přehrávání rozklikl google, abych zjistil význam nějaké pop-kulturní hlášky. Autorům bravo! (21.03.2017)

Svědectví o existenci jedné retardované, dementní generace. Ke které sice věkově bohužel patřím, jinak se k ní však moc nehlásím. Jelikož nemám ty jejich Facebooky a od jejich světa jsem se vždy snažil udržovat co největší odstup, tak jsem si jejich realitu, vidění světa, chcete-li, mohl vždycky jenom představovat. Jo. Myslím si, že nějak takhle pitomě musí vypadat. Velkým zpestřením seriálu je hra "Která z postav je největší dement a je ti nejvíce nesympatická?", neb ač tu postav nevystupuje tolik, tak se vehementně snaží se díl po dílu ve své blbosti předhánět. Ano, jakkoli se mi většinu času chtělo u Semestru blít, tak po technické stránce je to udělané (moc) dobře a, pokud mohu posoudit, obraz dnešní mládeže zachycuje věrně. Jeden příklad za všechny - přítelkyně vám po Skypu sděluje, že jste si spolu v Berlíně tak nějak neměli moc co říci a že se odcizujete a vy mezi tím řešíte s dementem z vedlejší místnosti, která pornoherečka má lepší kozy. Ahoj lásko... 90% (12.12.2016)

Čekal jsem, že to bude jako u Streamu vždycky: Silný koncept, ale provedení za mínus padesát. Jenže ne, jde o velmi povedený seriál, který plně využívá svůj námět a styl, ale ani na nich pedantsky nelpí (pohyby kamery), takže působí pořád přirozeně. Zásadní jsou skvělé postavy, které mi byly spíš nesympatické, ale rozhodně žily. Možná bych se obešel bez té linky s rakovinou, je to trochu laciné, ale to je jediná výtka ke scénáři. Čeho se bojím, že týdenní intervaly tomu neprospějí a po dvaceti minutách ty postavy opouštět dost uškodí sžití s nimi - nemám na to důkaz, protože jsem viděl všechny epizody najednou, ale myslím, že kdybych je měl vidět s týdenními mezerami, byl by zážitek nižší (možná i výrazně). Viděno v kuse ale rozhodně skvělá a velmi dotažená práce. Spolu s Pustinou a Modrými stíny vrchol letošní tuzemské televizní tvorby (když to zařadím k TV tvorbě). 4 a 1/2 (Pořád zvažuju, kam se v hodnocení zhoupnout) PS: S tím, jak se postavit k poslední epizodě, jsem radši čekal až do jejího uvedení, abych si ji mohl připomenout. Byl tu zapeklitý úkol ukončit něco, co z principu konec nemá. Logicky je to teda závěr nejvíc umělá a tezovitá věc z celého Semestru, ale v rámci nutnosti se s tím tím tvůrci vypořádali nejlíp, jak mohli, a konec za mě funguje. Vůbec to, co jde považovat za největší mínus Semestru, určitou jeho "načasovanost" a tezovitost, nakonec oceňuju ze stejného důvodu jako ty švenky a zoomy - hyperrealističnost někdy škodí a občas se prostě musí do příběhu šťouchnout. (01.11.2016)

Semestr je v jistém ohledu až neuvěřitelný. Dává seriálu jako takovému úplně jiný pohled a když se na toto díváte přijde vám, že jste se posunuli hodně někam dál. Spíš je problémem jak moc chaotický to pak ve výsledku je. A navíc... věc, která je na tom asi nejvíc úchylná je ta, že celý seriál je pojatý jako vy byste byl pracovník NSA, co sleduje hlavní hrdiny v akci. Ale to ať si asi každý přebere sám. Největším problémem seriálu poté je to, že nikam nevede. Něco se děje, pak se zjistí, že je to furt jeden a ten samý problém a takhle furt dokola. Lehce depresivní. S tím, že zde není žádné vyvrcholení příběhu. Velice promarněný potenciál. (23.12.2016)

Lži, pokrytectví, podvádění či porucha soustředění... jen pár z mnoha témat, které probírá tento seriál, Adam Sedlák a taky některé z důvodů, proč nenávidím moji generaci. Troufnu si říct, že nejlepší český režisér (možná s , možná bez, přívlastku současný) to zkrátka dokázal už ve své prvotině nastavit nepříjemné a zcela bez jakýchkoliv růžových brýlí (jak to mnozí neúspěšní režiséři u takovýchto témat dělají) zrcadlo zobrazující naší a především pak mladou (ale pořád o něco starší než já, chjo) společnost, a to vše v tom nejúdernějším stylu. Nebo, nevím, možá by to šlo úderněji, do toho kecat ale nebudu, protože už samotné pojetí této hry na dokonalý vztah/život, zatímco jeden druhému nemůže věřit a vše se to propadá do světa nezájmu a ignorace, kde si stačí vypnout zvuk a hrát si na šťastný pár. Neuvěřitelná lehkost v odvyprávění těžkého příběhu, který (jak už někdo poznamenal a já nemůžu než souhlasit) se vlastně odehrává jen tak mimochodem. Každý detail má v této věci, která má mimochodem neuvěřitelný spád, své místo. No a herci samozřejmě super. Jediný problém mám, že někde v čtvrtém nebo pátém díle si tam bůhvíproč nadávali na můj vkus nějak dlouho a moc se to nehýbalo - to se dá ale odpustit, život prostě takový je. Což mi po zhlédnutí došlo, že jsem z toho vlastně strašně smutnej. (26.05.2024)