Režie:
Adam SedlákKamera:
Tomáš SovinskýHrají:
Anna Kameníková, Jan Hofman, Eva Podzimková, Jan Cina, Jaromíra Mílová, Hermína Pogosyan, Eva Hayek, Jan Šembera, Monika Timková, Eva Čížkovská, Jiří RoskotVOD (1)
Epizody(6)
Obsahy(1)
Amálie je studentka filmových věd, žije se svojí mámou, miluje Berlín a svého kluka, co tam odjíždí na půlroku studovat. Damiánovi ale módní přitažlivost německé metropole nic neříká, stejně jako představa currywurstu, levného kebabu a hromady hipsterů na kolech. Budou sociální sítě stačit na udržení jejich vztahu? Zvládnou semestr? Šest měsíců v šesti dílech seriálu, který se odehrává pouze na plochách počítačů a telefonů. (Stream.cz)
(více)Videa (1)
Recenze (209)
// Semestr je u konce a moje dojmy by snad ani nemohly být rozpačitější. Výživná sonda do života mladých lidí zamaskovaná stereotypy dnešního života a podaná možná prvoplánovou, ale přesto naprosto padnoucí formou skajpování a telefonování přes FaceTime, se mi až do páté epizody nadmíru líbila. Pak někomu buď došly nápady, peníze, nebo hůř, byl přesvědčený, že takový konec někoho uspokojí a já jen zírám. Jak rychle se dá tak sympatický projekt ve finále poslat do kytek. Zklamání a ohromná škoda, Damián i Amálie mi budou chybět, ani přesto ale Semestr nemůžu po prvotním nadšení označit jako povedený, prostě ne. #sorrynotsorry 5/10 ()
Skrytá pecka našich neustále se expandujících streamovacích portálů. Formát vyprávění pouze formou obrazovek počítače či telefonu a jiných moderních zařízení mám dost v oblibě, výjimkou jsou jen samozvané horory typu Unfriended. V rukou tvůrců Semestru naštěstí vznikl pozoruhodný seriál s obrovsky aktuálním dopadem na všechny diváky, co patří do primární cílovky, se spoustou viditelných i skrytých ponaučení o tom, co všechno může soužití přes internet ovlivnit. Annu Kameníkovou jsem nikdy příliš nemusel a nevyhledával, ale nedokážu si představit věrohodnější kandidátku na zdejší hlavní roli. ()
Luxusní náhled do života dvou (vesměs) sympatických lidí, navíc tak originálně pojatý, že po dvou dílech jsem z toho měl husí kůži. Navíc je scénář nasáklý popkulturou mojí generace a při každém dalším slibném nápadu jsem zíral, jak se Adamovi Sedlákovi podařilo neskutečně trefně udeřit na hlavičku. Minisérie mě začala tak bavit, že jsem si jí šetřil jak jsem mohl, až jsem přes zkouškové úplně zapomněl, že jsem to nestihl dokoukat. První dva díly jsou takové oťukávací, divák si musí zvyknout na ono hutné tempo, ale pak se to tak neskutečně rozjede až jsem nečekal, že se něco takového dá udržet po 6 dílů. A jestli něco Adam Sedlák fakt umí, tak jsou to ty konce dílů. Semestr ftw. ()
Možná nejpůsobivější výpověď o mladejch, co tu kdy vznikla. Navíc podaná supermladou formou. Za těma rozvolněnejma klikačkama po facebooku a skypeu a hanbárnama a gifama je tak kurevsky silnej pocit, jakej jsem nahmatal třeba u Půlnočního kovboje nebo Klipu (ta velkoměstská prázdnota, odcizení, marnost v přetechnizovaný době... a další postmoderní libůstky). Adam Sedlák a spol. zvládli z těch klišé (nebo spíš věčně platnejch vzorců, jak vypadá rozpad vztahu, zvlášť na Erasmu), z jakoby nahodilejch střípků a z nedoslovnejch náznaků vydupat tak hlubokou existenciální výpověď, že jsem to nežral. Pátej díl je opravdovej masterpiece (dokonalý zachycení, jak vypadaj emohovna v roce 2016) a finále drtivý jak Vicky Cristina Barcelona a bezútěšný jak Čínská čtvrť ;) Těším se na další kus. ()
Waw. Tady nezvítězil jen ten formát, ale i obsah. Zvítězili i herci - Hofman je sice o chlup míň přesvědčivej než absolutní Linhartová, ale ta volba obsazení (včetně Josefíkový) byla prostě skvělá. Jasně: vlastně by se tam dalo najít spousta "much" - nepřesností, nejasností, otazníků... ale vzhledem k tomu, že má jít o nestylizovanou a neformální komunikaci dvou obyčejnejch mladejch lidí, tak neni na místě cokoliv reklamovat. A ta autentičnost, ta "neformální a nestylizovaná komunikace dvou obyčejnejch lidí" je jedna ze největších zbraní seriálu - Amálie a Damián jsou dva obyčejně nezajímaví, občas nesnesitelní a protivní, někdy nafoukaní a arogantní (Damián), jindy nejistí a možná trochu pozérský (Amálie), jsou ale nic než vypovídajícim vzorkem mladýho páru generace Y, generace žijící na internetu a na sociálních sítích, tý generace, která se ještě ve společnosti nestačila tak úplně najít. Podle mě to má rozměry až takový sociální sondy - byť jde možná trochu o sociální bublinu, tak stejně je ta skupina, který se to týká, nezanedbatelná, a rozhodně nejde jen o úzkej okruh lidí, ale týká se to každýho, kdo si ve svym životě musí najít nějaký místo pro novýho člena všech vztahů - pro Internet. V tomhle mi to často připomínalo Men, Women and Children nebo Disconnect - až na to, že Semestr si vystačil s nepoměrnejma možnostma a prostředkama. Mrazivej a autentickej obsah bez konvenčního děje plnej náznaků, těkání a odboček, vyprávěnej prostřednictvím obrazovek komunikačních platforem, je silnou formou i na papíře, pokud se ale zvládne dobře nebo snad skvěle, pak je to prostě rána jako prase. Jak to, že stačí životy, vztah, nejistoty, strachy a nerozhodnosti života dnešní mladý generace bez nějaký větší deformace shrnout a odvyprávět pomocí počítačů a mobilů? Dyť to je strašně děsivý. Jasně, život je trochu širší, než co se vejde na displeje, ale jak nám tvůrci Semestru ukázali, tak ne vždycky je ten rozměr širší nějak významně. Ne tim, že by lidi přestali žít, ale tim, že začali žít úplně jinak, než jak žily stovky generací před náma - a přesně v tomhle momentě mi Semestr přijde neuvěřitelně silnej: dokáže realisticky a nepřikrášlovaně vypovídat o způsobu, jakym mladý generace začínaj žít, jakym si mezi sebou udržujou vztahy, jak spolu komunikujou. Na mě každej z dílů působil maximálně a neměl jsem pocit nějakejch hluchejch míst (jasně, řešej tam blbosti, klikaj na nesmysly, bavěj se o ničem - jenž dyť přesně o tomhle 90% internetový komunikace je), naopak ve mně rostl pocit zmaru, marnosti a deprese - protože jak z tohodle ven? Možností je nekonečně, odboček je taky nekonečně, všichni maj k sobě oficiálně strašně blízko, prakticky jsou si ale dál a dál, jsme zavalený balastem a zbytečnostma a nějakej pevnej bod v tom všem vidět neni - a záchranná brzda nebo tlačítko stop taky ne. Všichni věděj o všem, ale nikdo o ničem; nikdo nejde do hloubky, nikdo nedělá věci pořádně, nikdo nehledá to, co je opravdu důležitý, i když přesně to všem chybí nejvíc. Ale přesně jak psala Amálie v tom mailu z budoucna - je to jako s tou Dvorakovou klávesnicí: víme, že existuje lepší aletrnativa, ale ta změna stojí hrozně moc úsilí a námahy, takže ve výsledku jedodušší a pohodlnější je zůstat u toho, na co jsme zvyklí. A ten konec? Že byl moc neuzavřenej, nebo že kvůli němu zbytečně porušili formu/koncept? Ani jedno mi ani trochu nevadilo. Naopak - silnější závěr by klidně moh bejt spíš prvoplánovej, a pokud něco, tak to celý spíš směřovalo k závěru nijakýmu. Jako v životě. To, co s tim ale tvůrci udělali, pro mě jen podtrhlo kvalitu celýho seriálu, protože mně tim dokázali, že od začátku věděli, co chtěj říct, a to taky řekli - že nešlo o nic, co by si nazdařbůh splácávali někde na koleni. Tenhleten konec, společně ještě se skvěle vybranou hudbou (což se týkalo celýho seriálu, nejen konce) mi upřímně řečeno úplně vzal vítr z plachet. // Bohužel se jen potvrzuje, že FAMU apod. sice může dát schopnejm lidem (jako jsou třeba tvůrci Semestru) vystudovat, platforma pro jejich následnou realizaci a pro uplatnění toho, co dneska má smysl točit a co neni dvacet let přežitý, ta už ale prostě leží někde jinde - paradoxně ne na akademický půdě univerzity, paradoxně ne ve veřojnoprávnim médiu, ale ve sprostou reklamou živenym a soukromym internetovym projektu. () (méně) (více)