Mudbound

(19/2018) / Nekompromisne natočená dráma z amerického juhu. 134 minút neposkytne ani len jednu na oddych od depresívneho príbehu, ktorých sa isto podobných odohralo mnoho. Presný casting bol v tomto prípade nevyhnutný a musím povedať, že herci sú hlavným tromofom Mudbound. Uvidíme, či film zaujme v kategórii adaptovaný scenár, ale ja tu šancu vidím. (8/10) (03.03.2018)

Dosť dobré! Síce tých filmov s tématikou bieli vs. čierni zasadených na americký juh už bolo pomerne dosť, ale toto malo vďaka tej vojnovej vsuvke dosť kvalitnú zápletku. Až kým sa Jamie a Ronsel nevrátili z vojny, tak príbeh bol viacmenej slabý a nevýrazný. Avšak keď sa vrátili vojnoví hrdinovia ku svojim rodinám, až vtedy chytil film skutočne kvalitný spád. Bolo smutné sledovať ako sa Ronselova nádej na zmenu postavenia farebných v Mississippi razom rozplynula hneď po návrate, no o to viac ma upútalo to vznikajúce priateľské puto s Jamiem, ktorý bol mimochodom tou najsympatickejšou postavou celého filmu (až na ten alkoholizmus). Ten záver bol veru drsnejší ako som čakal, možno trošku prepálené, ale rozhodne silno emotívne. Inak, akosi nechápem to všeobecné nadšenie z hereckého výkonu Mary J. Blige. Mňa osobne skôr očarili vynikajúci Garrett Hedlund a Jason Mitchell. (17.01.2018)

Všeho moc a zároveň všeho málo. Na ploše více než dvou hodin se autorům podařilo rozmělnit příběh dvou světů, který diváky sice bombarduje dramatickými situacemi, ale přesto zůstává naprosto umělý a povrchní. Totéž platí pro postavy, které (vedle toho, že jich je poměrně hodně) jsou šablonovité, nebo rovnou ploché a bez prostoru. Všudypřítomný patos navíc zabil všechny šance dostat z diváka alespoň náznak nějaké emoce, což je při daném tématu přinejmenším zvláštní. Mudbound je nakonec tedy učebnicovým příkladem toho, že i časem ověřené téma, byť řemeslně asi bezchybně zpracované, se po tisícím zrecyklování jednoduše přejí, pokud do něho autor nepřidá alespoň kapku své invence, kterým by jej odlišil. (04.01.2018)

Poctivé, zemité dramo ze čtyřicátých let USA, kde kromě válečného konfliktu stále doznívá syndrom rasové nesnášenlivosti a "nevolnictví". Je tam načrtnuto několik závažných témat a hlavní postavy podstupují několik zásadních interakcí a rozhodnutí z toho plynoucích. Je zajímavé, že přesto, že to má tématicky i režijně na první dojem celkem slušné oscarové ambice, nebuší to na dveře akademikům stylem "točímé naléhavé téma, dejte nám ceny", jak to maj někteří jiní tvůrci ve zvyku. Zřejmě ale první polovina a sladší finále rozhodlo o tom, že se senzace dít nebude. Je to pochopitelné, jelikož zkrátit na začátku 20-30 minut dialogů, bude to o hvězdu výš. Vazby hlavních postav by to nepřetrhalo a svižnější tempo by tomu prospělo. Postava otce (Jonathan Banks) se extrémně podobá svým totálně zlým a zákeřným naturelem postavě otce v Plesu Příšer. Tedy úpadek lidského ducha a zdravého rozumu. Na vyvolání negativních emocí senzačně účinný a spolehlivý prostředek. (24.03.2018)

Na papíře se Mudbound může zdát jako suchý příběh z dnes již rutinně zobrazovaného rasistického jihu Ameriky. Opak je pravdou, protože lidskost tohohle příběhu z něj dělá silnou podívanou bez stereotypů nebo nějaké snahy vzdělávat. Dee Rees se podařilo natočit film o odvaze a přátelství ve tváři nenávisti a předsudků. Film se rozjíždí pomalu a občas jsem si říkala, co mají všechny tyhle postavy společného. Ovšem tenhle čas slouží k nastavení filmového pódia, abyste v poslední třetině dostali emocionální ránu, díky které do sebe celý příběh perfektně zapadne a vy se ať chcete nebo ne zamyslíte nad stavem dnešního světa. Garrett Hedlund je jako Jamie trpící PTSD vynikající. Jason Mitchell je mu skvělým parťákem bez jediného slova dokáže vyjádřit tisíc slov. Film, co bude mít ještě hodně co říct během oscarové sezóny a právem. /LFF 2017 (09.10.2017)