Nit z přízraků

Další skvěle zrežírované umělecké dílo mistra za kamerou a mistra před kamerou. Scény věnující se řemeslu hlavní postavy jsou natočeny až hypnotickým způsobem, na obrazovce se toho nemusí dít mnoho, a přesto to působí uhrančivě. Líbí se mi, jak neobvyklé chování a strojená mluva vyšinutých hlavních postav dokáže v podání Paula Thomase Andersona působit vlastně "přirozeně", anebo při nejmenším naprosto pochopitelně. Nit z přízraků je jiný svět, který má vlastní pravidla... 8/10 (11.02.2018)

Zpočátku mě to nebavilo a uvažoval jsem, zda z kina odejít. Nakonec jsem vydržel, protože jsem si říkal, že Paul Thomas Anderson přece nemohl natočit špatný film. A ono mě to do sebe skutečně nakonec vtáhlo - mj. díky bezchybnému obsazení a dokonalým hereckým výkonům - Daniel Day-Lewis a Vicky Krieps v hlavních rolích jsou oba neuvěřitelně skvělí (každý z nich jiným způsobem) a mimořádně přesvědčiví. Ocenil jsem i úchvatnou kameru, super soundtrack, pomalé tempo i samotný námět. Film delikátních filmařských kvalit, který mě zasáhnul podobnou silou, jako režisérovy předchozí snímky - i Nit přízraků pro mě byla velmi silný divácký zážitek. Pouze mi moc nesedl závěr snímku, který mi tam subjektivně prostě neseděl a přišel mi odchýlený od logiky zbytku filmu. 130 minutová stopáž naopak za mě nebyla problém. (31.01.2018)

Nevím, co je větší přírodní úkaz. Jestli Nit z přízraků jako taková, nebo Anderson, který si tady na vysoké úrovni zajistil režii, scénář i kameru... Tenhle film jednoduše boří vše, na co jsme byli v současné kinematografii zvyklí. Člověk má chvíli pocit, že kouká na komplexní drama o vztahu dvou lidí, které se na oko tváří jako Pigmalion (My Fair Lady), ale ve skutečnosti odkrývá úplně jiné stránky lidského života. Náhle se však všechno s ladnou elegancí obrátí až k tragikomedii, která je úžasně nenásilná a až děsivě přirozená. Pokud máte někdy letmý pocit, že byste se mohli nudit, vykreslí se před vámi "zčistajasna" tato složitá struktura vjemů a pocitů, která diváka zaručeně vyvede z míry. I tak... Nakonec pět hvězd dát nemůžu, protože někdy se komplikovanost projevila až moc pozdě. (31.01.2018)

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)

Nit z přízraků je ukázkovým příkladem filmu s očividnými oscarovými ambicemi, což se mu daří hlavně díky přesvědčivým hereckým výkonům (Lewise, Krieps i Manville) a solidnímu námětu. Avšak i přes tyto kvalitní atributy mi na snímku osobně vadilo jeho až příliš rozvláčné tempo a absence více vypjatých scén, ke kterým scénář doslova vybízel. Herecky mě zaujala večeře ve dvou a blouznění v nemoci. Jsem si vědom toho, že jsem byl svědkem hereckého a dobře napsaného koncertu, nicméně jsem nebyl jeho tóny uchvácen a zaujat natolik, abych šel s hodnocením výš. (09.04.2020)