Nit z přízraků

Herci hrají dobře, výprava a kostýmy jsou na úrovni. Štvala mne hudba, ten neustálý klavírní doprovod jak z nějakého koncertu vážné hudby. A chyběl mi příběh. Na tak dlouhou stopáž je to utahané až běda, přitom z toho mohl být hezký hodinový díl do nějakých těch historických britských seriálů. Mělo by to možná i nějakou zajímavost a údernost a neuspávalo každou scénou, kde dlouhé minuty čekáme na tu jednu repliku nebo úsměv, které jí dají určitý význam. Vše plyne zkrátka nezajímavě, bez emocí, bez vtažení do toho světa, ale jednou za patnáct minut dostanete jakous takous nápovědu. Mne to prostě takhle nebaví, přijde mi, že se mnou jako divákem moc nepočítají a jedou si nějakou svoji písničku, ke které mi tají noty, nápěv i text a čekají, že na konci se konečně chytím. (23.02.2018)

Doháněčka posledních oscarovek a rozhodně ne zbytečná. Přemýšlím, copak jsem s Day-Lewisem v hlavní roli viděl, a že těch možností vlastně ani tolik není. Posledního mohykána, kterého jsem skoro celého protrpěl, Scorseseho (možná slabší) Gangy v New Yorku a Lincolna v kině, kterého jsem si naopak užil maximálně a dotyčnému anglickému hereckému velikánovi byla tahle role ušitá přímo na míru. A stejně tak ta jeho jeho nynější poslední a tolik propíraná. A já si nemůžu pomoct, ale Phantom Thread mi připomíná takové gentlemanské Odstíny šedi. S nebesky jistější režií Paula Thomase Andersona a v kulisách a kostýmech, právem ověnčenými zlatým plešounem. Nit z přízraků je 130 minutovou velkou hrou. Hrou o nadvládu, sebekázeň, uspokojení (v tomto případě spíše duchovní, než fyzické, ovšem tady nám scénář cíleně nedává jasná vodítka) a samozřejmě pokušení. Hrou s bohatýrem, který jasně dominuje křehké dívence odnikud, jenom aby se nakonec možná sám zapletl do pevných sítí své vyhlídnuté společnice. Naproti tomu ovšem nerozehrává žádné teatrální divadlo a pomaličku polehoučku se sune pevným krokem ke snadno zapamatovatelnému konci, který ohromí spíše svou jednoduchostí, než čímkoliv jiným. A je zkrátka nádhera se na to dívat. Nebýt zvolnění v druhé polovině, půjdu s hodnocením úplně nejvýše. Daniel Day-Lewis odchází do hereckého důchodu a mně extra chybět nebude, ovšem jeho tři rekordní oscary za hlavní roli zůstanou navždy zapamatovány. (30.03.2018)

Čím dříve divák akceptuje fakt, že Phantom Thread je pro Andersona něco jako encyklopedie evropské Nové vlny, tím dříve se pro něj stanou čitelnými jednotlivé motivy typické pro filmy tohoto období - Sebedestruktivní vášeň, cynické partnerské hry, ale také pracovní i partnerské rituály popisované až s posvátnou úctou... Hlavní síla snímku spočívá v hypernaturalismu všeho, z něhož se čas od času vynoří čistě filmový moment, o to silnější pak ale je zážitek. Práce se zvukem je fascinující. Není to dokonalý film, ale jeho čistota je odzbrojující.. (31.01.2018)

Výborná hudobná stránka, skvelí herci a na ich vrchole dokonalý Daniel Day-Lewis, ktorému som veril každú jednu povahovú „chybičku krásy“. Spracovaním perfektné, no tematicky pre mnohých ťažko uchopiteľné (ja som sa nachádzal niekde na pol cesty k plnohodnotnému doceneniu). Záver navyše pôsobil nasilu odstrihnutým dojmom a jednoducho mi nesadol. I keď na druhej strane rozumiem, že niektorých divákov práve takéto ukončenie uspokojilo. V každom prípade stojí Phantom Thread za pozornosť. (24.12.2018)

Pomerne neukotvená, ťažko zaraditeľná, nežánrová, sterilná (to všetko myslím viac menej ako chválu) vzťahovka, ktorej po dve tretiny chýba konflikt a práve to vyčkávanie zápletky vytvára celkom solídne napätie. Nádherná hudba, výborná réžia, skvelí herci, len tá stopáž by sa zišla skresať o nejakých 20 minút. (05.02.2018)