Snídaňový klub

Zprvu se zdá, že před sebou máme 5 jasně rozškatulkovaných středoškolských figurek, ale nic, natož dospívající mládež, není jednoznačné… jak lehkou rukou za dva dny napsaný scénář pozvolna a s citem odhaluje. V období, kdy se cítíte být někým, ale přesně nevíte kým, přijde každý chápavý film vhod. Tenhle je navíc vtipný a dojemný. Překážku nepředstavuje ani starší datum výroby. Hudbou, skvěle vybranými herci a hlavně nevídanou mírou porozumění jde o záležitost nadčasovou i srdcovou pro mnoho diváků (bohužel zatím především amerických). Třebaže do cílové divácké skupiny už nějaký ten měsíc nepatřím, rád jsem si Snídaňový klub „přisvojil“. Děkuji, Johne Hughesi. 90% Zajímavé komentáře: Flipper, Mr.Apache, InJo, wipeout (07.12.2010)

The Breakfast Club. V Americe (spolu s filmem Ferris Bueller's Day Off) opravdu kultovní filmy, které má na svědomí John Hughes (oba taky mají už nějakou dobu na IMDb shodně 7.9/10, což je opravdu parádní výsledek, přihlédneme-li k faktu, že filmy od 8.0 jsou v TOP 250 filmů všech dob). Tak přesně tohle jsem věděl o tomto filmu a nějakou dobu jsem si jej chtěl sehnat, ale vždy jsem na něj tak nějak zapomněl. Nicméně konečně jsem to napravil a musím říct, že zvěsti nelhaly. Tohle je opravdu parádní snímek, který natočil někdo, kdo rozuměl (bohužel, John už nějaký ten rok mezi námi není, ale o jeho velkém vlivu svědčí i fakt, že na Oscarech mu udělali tuhle překrásnou poctu) duši mladého, dospívajícího člověka, který může být jakýkoliv, ale bojí se. Bojí se, že bude stejný jako jeho rodiče, bojí se, protože neví, co bude dál s jeho životem, bojí se, protože ostatní ho už nějak zaškatulkovali a on ještě neví, kdo vlastně je. A takovéhle filmy se už (bohužel) netočí. John to uměl a já si musím sehnat více filmů od něj. Parádní film s dokonalým soundtrackem a přirozenými herci. 100 %. (06.05.2013)

Výborná retrospektivní analýza mladého myšlení. Hughes se po čiré komedii Sixteen Candles pokusil přijít s něčím ambicióznějším, což ale ve výsledku trochu škodí. On celkově ten mix klasické teen komedie o stereotypech a vážnější sondy do dospívání nedrží příliš pohromadě. Překvapivě ale dokáže s přibývající minutáží dávkovat mladistvé pravdy o životě, jako žádný z podobných filmů. Nakonec zamrzí jen ta nevyváženost. P. S. Škoda, že se nikdo z výborné pětice herců do budoucna moc neprosadil. Hlavně Anthony Michael Hall a Molly Ringwald. (01.02.2011)

Ačkoliv je Breakfast Club o teenagerech, mám pocit, že je určen spíše pro teenagery odrostlé, kteří mají dané období dávno za sebou, ovšem rádi na něj vzpomínají. Film tedy plní úlohu, jaké se po 25 letech ujal také např. seriál Glee. Sledujete jakoby jasně načrtnuté archetypální charaktery, které jsou svým způsobem nadčasové a pomaličku si je začínate osvojovat. Snídaňový klub tvoří fajn partu, je velice příjemné pozorovat přerod atmosféry z odstupu až nenávisti do přátelství. Zní to naivně, ale nedá se říct, že by to nedávalo smysl. Psychologie si zde najde své místo, postavy odhalují své nitro a typicky se ukáže, že za všechno mohou rodiče :) Komediálních prvků je poskrovnu, a tak spíše než smích u vás film navodí blažený úsměv a roztomilou spokojenost. 8/10 (14.03.2011)

Pět poškoláků mi nabídlo nudu i zábavu, breptání o nepochopení rodiči, symbolické zahulení, sympatické zatančení i legrační zjištění, že krásní a bohatí to mají v životě těžké, protože se, ve svém božském postavení, nemohou srdečně pobavit s chudými rebely. Víc srandy, na úkor neustálého řešení pseudoproblémů, by ze mne nějakou tu hvězdu navíc jistě vydyndalo. (01.09.2011)