Snídaňový klub

Zprvu se zdá, že před sebou máme 5 jasně rozškatulkovaných středoškolských figurek, ale nic, natož dospívající mládež, není jednoznačné… jak lehkou rukou za dva dny napsaný scénář pozvolna a s citem odhaluje. V období, kdy se cítíte být někým, ale přesně nevíte kým, přijde každý chápavý film vhod. Tenhle je navíc vtipný a dojemný. Překážku nepředstavuje ani starší datum výroby. Hudbou, skvěle vybranými herci a hlavně nevídanou mírou porozumění jde o záležitost nadčasovou i srdcovou pro mnoho diváků (bohužel zatím především amerických). Třebaže do cílové divácké skupiny už nějaký ten měsíc nepatřím, rád jsem si Snídaňový klub „přisvojil“. Děkuji, Johne Hughesi. 90% Zajímavé komentáře: Flipper, Mr.Apache, InJo, wipeout (07.12.2010)

Päť spolužiakov ostane po škole a svoj čas sa rozhodnú tráviť po svojom. Ďalší film, ktorému sa v našich končinách nedostáva zaslúženej pozornosti a pritom ide obrovský kult. Neskorší scenárista Sám Doma sa preslávil najmä ako tvorca tých najlepších a najúprimnejších teenagerských filmov. A táto generačná výpoveď je z nich najlepšia. (07.12.2017)

Co se zpočátku jeví jako rozjezd přehlídky nejtrapnějších póz a nejnechutnějšího přiblblého středoškolského machrování v 80. kulisách, se nejpozději kolem čtyřicáté minuty plně rehabilituje a udrží až do finále. Autor si zvolil vlastní, dost nepodbízivé prostředky a dobrovolně si nastavil handicap, aby všechno vyznělo jen o to působivěji. *~ (22.08.2018)

Málokterý film o teenagerech se natolik zajímá o své hrdiny a snaží se proniknout do jejich nitra jako právě Snídaňový klub. Všechny hlavní postavy jsou v podstatě archetypy (sportovec, šprt, rebel atd.), které rozděluje odlišné společenské vystupování, ale silně je spojují podobné životní problémy (rodiče, sexuální zkušenosti aj.) Dobré určitě je, že každý si tu může najít někoho, s kým se ztotožnit, a ještě lepší je to, že nikdo a nic zde není jen černé nebo bílé. Já osobně jsem si "něco svého" našel víceméně u každého z nich... Většina prcičkovských a post-prcičkovských slátanin téhle inteligentní zábavě nesahá ani po pás (a "Don't You Forget About Me" je prostě parádní song!). 80 % (25.12.2009)

Ony schematické postavy mají ve filmu své opodstatnění. Nikde jinde se totiž nepřiblížíte k psychologickému těchto figurek. Breakfast Club nejde v tomhle nějak extrémně do hloubky a dokonce nechává mnohé si domýšlet divákem (což v tomhle případě znamená odfláknutost), ale překvapivě nijak extrémně nehrotí a obohacuje film celkem svěžími humornými prvky. Jinak za ten model, co tam zhulili bych klidně zaplatil dvě výplaty -) (05.12.2010)