Oasis: Supersonic

Je zachycena šílenost kapely z vnitřního pohledu. Dokument nabízí nostalgické ohlédnutí na skupinu, která si užívala velký úspěch přes vlastní problémy s drogami a s nefunkčností kapely. Kapela měla také koncert v Praze. Mě nějak nikdy neuchvátili, přestože rockovou hudbu poslouchám. Na špičkové úrovni to je, ale zdá se mi to takové utahané. Navíc loni jsem se v Manchesteru stavil na koncert do slavného klubu Manchester academy a setkal jsem se s fašistickou ochrankou (tři fašouni a bachařka). (10.05.2020)

Neuvěřitelně upřímný a dynamický dokument. Členové Oasis a jejich blízcí vás nenechají svým vypravěčským tempem spát a režisér, který je koriguje, ví přesně, kam mířit. Za celou dobu nevidíte ty "hlavy", které mluví, zato vidíte skvěle sestříhané archivní záběry, fotky s přidanou tvůrčí hodnotou. Faktická přeplněnost je pak příjemným bonusem navíc. (03.08.2017)

Čekal jsem hodně, ale hlavně něco jiného. Oasis jsou bezesporu skupina, které to skvěle hrálo a zajímalo mě se o nich dozvědět něco nového, něco navíc. Největší škoda je, že se dokument nevypraví tam, kde by mě to zajímalo nejvíc. To co se dělo po mega koncertu, to jak se skupina rozpadla a dávala znovu dohromady a tak dál... Zajímavý dokument, stojí za podívání, ale už jsem viděl lepší hudební kousky. A bratři Gallaghery nejsou lidi, ze kterých si chcete udělat nejlepší kamarády. You know, what I mean? (05.03.2018)

V cestě za dotaženým filmovým konceptem se z toho vytratila pravdivost. Vynechaní lidé, vynechané skutečnosti, žádná sebereflexe - paradoxně mi to nikdy nevadilo, ale to jsem si na základě útržkovitých informací skládal během let příběh téhle skupiny sám - s tím dobrým i zlým. Film Supersonic ale ve dvou hodinách odvypráví dokonalou pohádku, ve které už na podstatné detaily nebo kontext doby není místo. (22.03.2017)

Dokument o jednej z najpopulárnejších britských skupín som si pozrela ako takmer úplný neznalec - akokoľvek hlúpo to bude znieť, chcela som sa dozvedieť niečo o vzniku piesne Wonderwall. A o necelý rok tu sedím a bojujem s tým, aby som napísala objektívny komentár o tomto dokumente, ktorý som si pozrela druhýkrát, ale zrejme sa mi to aj tak nepodarí, takže ako by povedali Gallagherovci: fuck it. Do týchto dvoch svojských bratov, ktorí sa nerozprávali niekoľko rokov, som sa zamilovala asi na sté počutie, no za to poriadne. Nesúhlasím s ich názormi ani s ich hodnotami - ale ani jedno z toho nezastrie fakt, že jeden z nich patrí k najlepším spevákom a druhý k textárom. No aby som povedala niečo aj k Whitecrossovmu dielu - Supersonic je veľmi atmosfericky spracovaný, miestami na úkor prehľadnosti, ale práve za tú sálajúcu atmosféru 90. rokov mu to odpustím. Škoda, že režisér nepochopiteľne nespomenul ani slovko o osude skupiny po roku 2000... Prečo, to už asi nezistím. Pustite si Supersonic aj v prípade, že fanúšikom nie ste; Liam a Noel vás za 122 minút stiahnu na svoju stranu. :) (30.01.2018)