V písku - Příslib svobody

Je strašné pozerať sa na to, ako umierajú deti. Plné auto detí, ktoré do vojny akiste ani nechceli ísť. Lenže všetko má dve strany a strašné je aj to, keď je vaša domovina obsypaná mínami, ktoré po sebe zanechali nepriatelia a vy sa bojíte urobiť krok. Aj toto prináša vojna ... veľmi, veľmi smutný príbeh, ale plný ľudskosti. Skvelé! (22.05.2016)

Film na zamyslenie s ťažkou psychológiou. Kto mal tie míny odstrániť, ak nie Nemci, ktorí ich tam sani nakládli? Na druhej strane tí mladí chlapci na konci vojny už veľmi za Hitlera bojovať asi nechceli. Ale údel si nevyberá. Je pekné, že Dáni dali takúto sondu do svojej minulosti na plátno. I my máme svoju minulosť s vysťahovaním Nemcov a tiež to nebolo milá udalosť, ale mohlo sa diať niečo iné? Bola tu uvedená jedna správna poznámka: Snáď si niekto nemyslel, že sa odpíska koniec vojny a teraz budeme všetci na seba odrazu dobrí. Odpúšťať a hlavne tak rýchlo je veľmi ťažké. Hlavne keď mnoho Hitlerov pobehovalo aj na strane víťazov. V niektorých momentoch veľmi silný film. (14.01.2019)

Jeden z mála hraných dokumentárních snímků o grilování na beach party coby oslavě konce Druhé světové války. A Teď vážně, nejzajímavější postřeh byl, jak Dánové prožívali vztahy k poraženým Němcům. Ve srovnání s námi to nebylo o moc jiné, přesto o trochu víc přátelštěji, naivněji. Ani se nedivím, že tam dnes milují své hosty z Východu. Tolik k Dánům a Němcům. Po celou dobu sledování mírné napětí... víte asi proč, že? Vskutku třaskavé téma, hihihi. Nakonec vás ale stejně přesvědčí Roland Moller, že film nebyl ztráta času a v přehršli dalších evropských a ruských kinopokusů s válečnou tématikou, je to v poslední době jeden z nejlepších vůbec. (08.01.2017)

V Evropě najdete dost národů, které by mohly natočit desítky filmů jako Land Of Mine. Dánové mají nejspíš námět na jeden jediný, ale nejen, že ho natočí, ale natočí ho důsledně, distancovaně, bez vyumělkovaných peripetií a patosu. Už samotný námět je výjimečný, ale Zandvliet opravdu dokáže rozehrát důsledně civilní drama, v němž rezonují širší otázky kolektivní viny a oprávněnosti msty. Zralý, přesný a velmi elegantně nasnímaný příběh o poválečné explozivní půdě. Rolanda Møllera chovám v úctě už dlouho, ale tady předvádí svůj bezesporu nejvíc nuancovaný a propracovaný výkon. (28.01.2017)

Další válečnej zářez do pažby, který stojí za to vidět. Zase jiný pohled, jak to na konci války vypadalo. Třeba na dánském pobřeží. Mladí Němci likvidují nášlapné miny z pláží a že jich tam teda bylo hafo. Tady se fakt nezahálelo. Je jasné že hoši jdou na jistou smrt a že mají jen malou šanci vrátit se domů. Výcvik a podmínky jsou tak chabé, že to nemůže směřovat jinam. Každopádně pro mě byla stěžejní postava seržanta, který to měl na povel. Počáteční nenávist se postupně začne měnit v soucítění s kluky, kteří vlastně ani pořádně neví o co šlo a jde. Ze spaní volají mámu, když je straší noční můry z prožitých hrůz. Jeho chování se hodně změní a nakonec klidně riskuje život, aby dostál svého slova muže, vojáka, které klukům slíbil po splnění úkolu. Moc pěkná scéna, když je den volna a všichni si zahrají fotbal, jen tak, aby na chvíli zapomněli na všudypřítomné peklo a nervy drásající okamžiky, při odstraňování min. Panebože, kdy to zase vybuchne...... (13.04.2019)