Mlha v srpnu

Zasazení děje do nacistické léčebny s hrozivými metodami zní velice lákavě, ale nenechte se zmást - Mlha v srpnu má svou komorností a orientací na kladné i záporné postavy mnohem blíže k Přeletu nad kukaččím hnízdem. Jen tady vystupují dětští protagonisté, kteří se chovají jako uvědomělí dospělí, a nacisté nenahánějí hrůzu ani morální odpor, naopak je nám jich chvílemi téměř líto (Sebastian Koch je totiž za každých okolností alespoň trochu sympatický a Henriette Confurius je neskutečně krásná, vskutku andělská mrcha). Emocionálního ani fyzického naturalismu se bohužel nedočkáme, tohle je pouze pěkně natočená slátanina filmů z psychiatrického oddělení, která nedokáže zužitkovat svůj palčivý historický podtext tak, aby se na ní ve fanouškovských éterech někdy nahlas vzpomínalo... 55% (21.04.2017)

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)

T4-rka bol program, ktorý bol súčasťou vyššieho zámeru. Dobre poukázané, ale bez patričného strhnutia ( pokial ste v reáliach a dobe, inak sa asi opustíte a vyplačete ). Skôr som vnímal ten historický kontext ako samotný film. A už si asi nikdy nedám malinovú šťavu a zeleninovú polievku. Čo keď v ten deň vyškrtli práve mňa? 2 z 5 (30.10.2018)

Po všetkých stránkach perfektná záležitosť s pútavým dejom a veľmi skúsenou réžiou. Nenudil som sa ani na sekundu, aj keď som mal zo začiatku obavy z detského obsadenia. Je pravda, že sa z toho dalo dostať aj viac, ale tvorcovia sa do explicitnejších scnén pravdepodobne púšťať nechceli. Napriek tomu sa jedná o mimoriadne kvalitný dobový film so super námetom a nekompromisným záverom. Jednoznačne odporúčam. 80 %!! (25.03.2018)

Filmů s tématem zabíjení Židů během nacismu vzniklo nespočet, až by v jejich záplavě člověk zapomněl, že všechny ty hrůzy se týkaly všech, kteří stáli v cestě vytvoření "čistého" německého národa. Nebel im August nás zavede do prostředí sanatoria s (z velké většiny) postiženými a nemocnými dětmi. Tedy těmi, kteří v očích fanatických nacistů nepřinášeli národu žádný prospěch. Snímek sleduje den po dni krutosti programu T4 a zobrazuje děsy, kterými si pacienti sanatoria procházejí. Není klasicky černobílý, odhaluje motivy, různé pohledy i to, že sebevětší děsy lze při zlé vůli, síle moci a touze po pomstě překroutit v ještě horší činy. Ukazuje však také, že každá snaha se počítá a že pár kapek vody sice nevytvoří oceán, ale dodá celý potok naděje. A ten se taky počítá. Výborné herecké výkony Sebastiana Kocha a Iva Pietzckera v hlavní roli strhnou k zážitku, který sice nebude procházkou v růžové zahradě, ale o to déle na něj budete vzpomínat. (10.09.2018)