Mlha v srpnu

Přelet nad orlím hnízdem, aneb střet lidství a různých stupňů odvahy s vykonavateli hrůzného systému, co ani na vteřinu nezapochybovali o správnosti svého počínání. Reflexe národa, který se tak cpal do genetické špice, až vůbec neregistroval, že je na dně etiky i humanismu. Výkon třináctiletého McMurphyho a okamžiky, kdy se kráčí po zelené míli s malinovkou na tácku, jsou ty silnější aspekty v jinak nepříliš výrazném dramatickém oblouku. (02.06.2022)

Strašný, když si představíš, že by tam mohlo bejt tvoje dítě, nebo že by si tam byl ty jako dítě uplně bezmocnej.. Scéna podávání malinový šťávy chlapečkovi patří mezi nejděsivější scény vůbec. Dále by mě zajímalo jakých metod použil Kai Wessel, aby s kluka kterýmu je cca 15 let vymáčknul takovýhle přirozeně živelný herecký projev, to je opravdu mistrovská práce. (03.09.2017)

Zaujímavý film, ale nebolo moc príjemné to pozerať. Neviem presne definovať prečo som to nedopozeral, ale asi na takéto niečo treba mať aj primeranú náladu. Za iných okolností, ak by som to dopozeral, tak hodnotenie by išlo minimálne o 1* hore. Asi aj preto som to zabudol ohodnotiť a zistil som to o pár týždňov pri menení filmov na externom zariadení. (31.05.2017)

"Tak a vyráží se za indiány!" Zeleninová polévka ještě nikdy nebyla tak hladová a malinová šťáva tak jedovatá. Tento mrazivě autentický film byl natočen podle stejnojmenného životopisného románu, který v roce 2008 napsal německý novinář Robert Domes. Jeho příběh pak zobrazuje zkutečné osudy mladého romského chlapce ze společenství Jenišů, aby tak upozornil na další zrůdnosti nacistického režimu, páchanými s odzbrojující samozřejmostí v duchu falešné přátelskosti či lidskosti, ale též jménem eugeniky i eutanázie. (11.11.2016)

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)