Borg/McEnroe

Je poněkud přehnané tomuto snímku připisovat žánr životopisný, ze života Borga se nedozvíme prakticky nic, jen to, že si pinkal o vrata garáže. O McEnroeovi se dozvíme ještě méně, neboť film se soustředí převážně na Borga. Jako sportovní film však funguje celkem dobře, je napínavý, vyhýbá se patosu, ale je možná až příliš zkratkovitý, nedozvíme se například vůbec, proč se z rivalů stali přátelé. (27.03.2022)

Tenisový drama vyniká herecky (překvapení Gudnason) a přesto, že není podáno nijak lineárně polopaticky, i skrze změť střípků životů obou rivalů buduje momentum finále poctivě, "one point at a time", a že to pak má hodně slušný koule v napětí. Ten psychologický tlak ze všech stran X tah na vítězství je obdivuhodný, letištní tečka pak vyloženě pohladí. Zatímco RUSH jsem komplet zapomněl, tady to mi utkví lépe. Spolu s komediálnější I, TONYA druhá (s NAGANO TAPES třetí) sportovní pecka letošní zimy. (12.03.2018)

Finálový zápas vo Wimbledone r. 1980 medzi týmito dvomi tenisovými velikánmi je mnohými považovaný za ten najlepší vôbec - zápas tenisových legiend a súboj titánov v jednom. Či je to pravda neviem posúdiť, no musím uznať, že ide o jeden z najlepších filmov, kde má hlavné slovo tenis. Dejová linka má síce svoje muchy a občas príbeh skĺzaval do situácií, ktoré ma až tak nebavili, pričom by som uvítal i viac emócií (hlavne v závere) a lepšie dramatické spracovanie, no na druhú stranu je snímok priam nabitý užitočnými informáciami o týchto postavách a ich legendárnom finále. Takže ten, kto pred filmom o Borgovi, McEnroeovi či tenise nič nevedel, po filme už bude podstatne múdrejší. Je to taká tenisová encyklopédia. Nadpriemer. 75/100 (31.01.2018)

Úsporné a přitom rychlé vyprávění o dvou vrcholových sportovcích, kteří jsou hned od nástupu na scénu pod neskutečným tlakem. Flashbacky nejsou jen nutným přeříkáním biografie, ale po dlouhé době jsem měl pocit, že se tvůrci snaží osvětlit nějaký konkrétní aspekt postavy. V druhém plánu se těmi výlety do dětských let zřetelněji projevuje podobnost mezi již dospělými soupeři. Nejprve potěší závratné tempo, jakým se film řítí, s přibližujícím se závěrečným aktem si však začnete uvědomovat, že Shia LaBeouf nemá prostor vymodelovat McEnroea výrazně daleko za hranici cholerického spratka, a Sverrir Gudnason tak předvádí mnohem vrstevnatější výkon. Největším zklamáním je však finále. Vlastně je fajn, že se tvůrci nedrželi typického mustru „prvních pár minut ukážeme v kuse a pak pojedem montáž“ a po rychlých střizích sáhli rovnou, ale celé je to ve výsledku příliš monotónní, bez sebemenšího vydechnutí a jakéhokoliv náznaku napětí. (03.12.2017)

Pětka od srdce, protože ratio může namítat, že scénář Ronnie Sandahla se v prostřední pasáži trochu nepřehledně utápí v odbočkách. Srovnání s Rivaly je na místě. Borg/McEnroe jsou ale lepším dramatem, protože místo povrchního konfliktu dvou plakátových ikon pracují se subtilnějším typem napětí – jsou o dvou typech překonávání vnitřní tenze, o dvou typech přijetí sebe samého. Stroj vs. Floutek, přitom ale vnitřně dva podobné typy vulkánů, kteří volí různé cesty k cíli. Filmu dominují precizní herecké kreace.LaBoeuf musí hrát magora, aby konečně našel hereckou disciplínu a to, co předvádí lidská jehla Sverrir Gudnason je jednoduše fenomenální. Dokáže být strhující i ve chvíli, kdy stojí zády ke kameře. Film je především BORG, ale přesto si najde dost prostoru, aby v závěru zúročil i zvláštní sympatie k McEnroeovi. Poslední půl hodina jen umocní obrovskou zbraň v podobě dynamického střihu, skvělého výtvarného využití kurtu a osobní kamery Nielse Thastuma. Elegantní, strhující a inteligentně vrstevnaté drama, kterému nepodrazí nohy ani nižší rozpočet. Pleasure do posledního míčku. Game, set, Metz. (04.01.2018)