Ženy 20. století

Matróna, o ktorú by som neoprel ani bicykel, je zmätená zo života, z výchovy syna a vlastne zo všetkého. Fajčí jednu od druhej a čuduje sa, že umre na rakovinu. Potom tam sú dve marhy, ktoré sú zmätené už len z princípu, bijú sa o miesto na plátne a snažia sa vychovať 15 ročného spratka. A on má piči a chce si len žiť po svojom. Proste, niekto nad tým scenárom sedel dlhé hodiny. Nie, ďakujem, nikdy viac. 1 z 5 (04.03.2017)

Film, který má tak výborné postavy, že by vlastně ani nepotřeboval děj, na který tedy také není nijak chudý. Skvěle rozepsané životy tří žen a jednoho chlapce, které se různě prolínají a nutí postavy přemýšlet nad jimi samotnými. Nejsilnější zážitek je to však herecky, kdy si mě mnohem více dostala hlavní mužská postava v podání Lucase Jade Zumanna, který své starší kolegyně na plátně přebíjí. (18.10.2017)

Jo, přesně takhle to vypadá, když v sobě postavy mají charaktery a nejsou to jen jednodimenzionální paňácové s předurčenou sadou dvou vlastností, které musí po celou stopáž naplňovat. Výsledkem jsou debaty, kde chápu, proč postavy zastávají vyřčené názory a ne pouze nahazování statementů autora scénáře. Taky bych za ten poslední záběr vlepil někomu facku, ale tam na úplném konci není point 20th Century Women, ten vyskakuje v průběhu. Ženy, které mají minulost, koníčky, názory, barvitou osobnost a vedou spolu přirozené dialogy. Seriously, kde to jinde tohle je? Možná, že mlaďasovi mohlo být o trošku víc, aby některá jeho prohlášení působila skutečnějc, např. jako u mlaďase v Manchester by the Sea, ale třeba to ustojíme s argumentem, že vyrůstal, tam, kde vyrůstal. Film navíc pracuje s muzikou tak, že sice chce ukázat své oblíbené kousky, jako to ostatně chtějí všichni (protože nejlepší vkus je vždycky ten můj), jenže je prezentuje přes zcela přirozené dialogy a nerve je do scén násilně. Tohle indie má díky nápadité režii švih a svěžest, k tomu vyvolává diskuze jen tak mimochodem. Skončí to a můžeme se bavit, kdo co řekl a co jej k tomu vedlo a ne o tom, že tady a tady se ty postavy zachovaly jako exoti, tudíž tomu spadl řetěz. Nespadl - jede to na skejtu. Asi to miluju <3 Gretu Gerwig určitě. (23.03.2017)

Komediální prvky jsem v tomhle filmu vlastně ani moc nenašel. Spíš momenty, které porovnávají tehdejší sedmdesátá léta se současností a působí hrozně absurdně. Což je víceméně jasný. Porovnání tehdejšího drátového telefonu s dnešním mobilem bude vždycky absurdní. Nicméně na těchto situacích se celý film veze a je to vlastně i jeho podstata. Představuje životní postavy různých žen tehdejší dobu a i když film chvílemi nudí, závěr to velice pěkně vynahradí. Nenápadná stylovka, která v sobě má mnoho dobrých nápadů a solidně zvládnutý závěr. (24.10.2018)

And it is so real I can be it. So why can't I touch it? Jak moc těžký je mluvit o ženství a o tom, co to znamená bejt žena nebo holka? Po letech zmatenejch myšlenek a otázek se Mike Mills s 20th Century Women dostal nejblíž, aby vizuálně ztvárnil to, co já jako holka cítim a s čim se dokážu ztotožnit a nestydět se za to. Tři silný ženský charaktery, který mají svůj život, svoje zájmy, názory a sny a fungujou jako celistvý osobnosti. Konečně nejsou jen vycpávkou filmu, ale naopak tim nejdůležitějším. Přemejšlí, mají city, nějakou minulost a svoje trápení. Nejsou plochý a dokážou fungovat i v nějakym většim časovym rozpětí. Mills neni typickej filmař a staví hlavně na věcech, který sám dobře zná (hardcore, feminismus, literatura etc.) a díky tomu všechno funguje tak jak má a je to uvěřitelný a reálný a dokážu se do toho vcítit. (17.04.2017)