Režie:
John HustonKamera:
Douglas SlocombeHudba:
Jerry GoldsmithHrají:
Montgomery Clift, Susannah York, Larry Parks, Susan Kohner, Fernand Ledoux, David McCallum, Rosalie Crutchley, David Kossoff, Eric Portman, John Huston (více)Obsahy(1)
Vídeňský psycholog Sigmund Freud (1856–1939) bývá nazýván otcem psychoanalýzy. Velmi zjednodušeně řečeno – vytvořil psychoterapeutickou metodu, založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Jeho osobnost se stala předmětem mnoha uměleckých zpracování. Z filmů, v nichž vystupuje, je nejznámější právě Freud (1962) amerického režiséra Johna Hustona. Jeho děj se odehrává v průběhu pěti let (1885–90), kdy se mladý lékař snažil skeptickým kolegům dokázat své teorie o vzniku některých psychických poruch a jejich léčení. Freuda ztělesnil přední americký herec Montgomery Clift, který je spolu s Marlonem Brandem a Jamesem Deanem považován za nejvýznamnějšího proponenta tzv. Stanislavského herecké metody prožitku a identifikace s postavou. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Freudovy Vybrané spisy (ve třech svazcích, vydaných v letech 1969-1971) jsem si půjčil v Budějovicích u vojenského lékaře plk. Hrocha v roce 1977, když jsem u něj byl na vyšetření pro podezření z psychického vyšinutí, kterého jsem se obával, protože každému se na vojně líbilo a všichni chtěli bránit naši socialistickou vlast, jenom já ne. Knihy jsem přečetl v následujícím roce, když už se mi začínali rodit děti, a já s nadšením sledoval, jak se Freudovy obecné nálezy shodují právě s jejich projevy.... Psychoanalýza je bezpochyby vzrušující nauka, ale udělat z ní drama umí asi jen John Huston, který umí udělat drama ze všeho; dokonce i z vedlejších rolí, např. vídeňského univerzitního profesora Theodora Meynerta. Přestože "psychoanalytický světový názor" se už příliš nenosí, o infantilní sexualitě se asi již nepochybuje. ()
Proniknutí do tmy, za dveře "zazděné" třinácté komnaty duše, začíná na pohovce Freudově. Zaklíněné prožitky, zkreslené vzpomínky, tajuplné sny, teď vznítily se v nitru, rozhořely se v hlavě. Posviťme si na ně. Hloubejte o nich - důsledně, dychtivě. S nejvyšší vážnou opatrností vstupte do nich, hlouběji, co nejhlouběji, pane doktore. Však ona hlubinná psychologie si své místo na výsluní brzy najde. Je třeba být zcela při vědomí, abychom vystihli, abychom se přiblížili, aby se nám dostala do podvědomí ta část příběhu znepokojujícího čirého nevědomí a dokázali s ní, dle zjištěných odhalení, dále pracovat. V krocích k poznání, k přidanému svitu utajených stránek nitra, přispívá atmosferická garance upravených rysů jemného a vyzrálého herectví M. Clifta, aneb když se z prince stane král. ()
Vynikající pojednání o otci moderní psychoanalýzy. Nejenom Freuda mám trošku načteného, takže mi snímek neservíroval v zásadě nic nového. Každopádně, snímek je na svoji dobu zpracován velmi chytlavě a v podstatě se v něm nenacházejí momenty, kdy bych měl nutkání si kousat nehty, nebo si hrát s různými částmi svého těla. Montgomery Clift je zde dokonalý. Luxusní podívaná, která, věřím, zaujme každého, komu je zpracovávané téma alespoň trošku blízké. [82 %] ()
Som rád, že životopisný snímok tohoto psychovelikána začína až od toho podstatného. Vynecháva sa tým kopa nepodstatných vecí. Vidíme mílniky v myslení a psychoanalýze Freuda a jeho priam detektívne zmýšlanie, ktoré absolutne nenudí. Práve naopak, strháva. Veľký podiel má na tom skvelá réžia Hustona, rovnako aj skvelí herci. Sny Freuda sú silno uveritelné, obsahujúce prvky hororu a drámy. Takisto je film odvážný, rovnako ako Freudove myšlienky o infantilnej sexualite, hoci čiernobiele spracovanie vyznieva ako film zo 40. rokov, nie o 20 rokov neskôr. Nevravím, že na škodu. Hodnotenie: 90% ()
Velice sugestivní film; především díky Goldsmithově temné hudbě a skvěle natočeným scénám snů a nevědomých fantazií v nichž jsou patrné náznaky filmového modernismu - celek nicméně zůstává v klasickém hollywoodském balení. Jako úvod do světa Sigmunda Freuda mi film posloužil výborně - pravděpodobně si sice mnohá fakta přizpůsobil a zatraktivnil, ale ve svém jádru působil věcně a seriózně. Škoda, že se snímek nedočkal pokračování vykreslujícího další roky Freudova života a vývoje jeho metody. ()
Reklama