Sex noci svatojánské

Upraveno v říjnu 2020. Film Sex noci svatojánské, to je přizpůsobení bergmanovského živočišného povznesení nad slzou trudnomyslnosti bytí americkým klaunem. Gordon Willis namaloval emoční uspořádání lidských duší uprostřed magického lůna přírody, kde metafyzická vůle existence smyslně koketuje s empirickými zkušenostmi lidstva. Éros je znovu určujícím prvkem veškerého lidského úsilí, je základní potřebou, je neoddělitelnou součástí všehomíru, je smyslnou pochybností, je diktaturou, je sebepoznáním, je pocitem viny, je nadějí a naplňující hodnotou. Klaun v prostředí, vrchovatě naplněném tou neodolatelnou vůní sexuality, škádlí a prostořece se usmívá, když chtíč vítězí nad rozumem. Úsměvem letní noci klaunova třeštění a hostitelem erotického vibrování je Andrew Hobbs (příjemný Woody Allen), finanční poradce i roztržitý vynálezce, zahánějící tak přebytečnou energii manželské sexuální krize. Opětovné setkání se s rozechvělou minulostí přináší zmatek i zdárné rozřešení. Nejžádanějším erotickým chvěním podbřišku je Ariel Weymouth (zajímavá Mia Farrow), zasnoubená s bohatou zkušeností tělesných rozkoší lidského těla. Je středem mužské pozornosti, provokuje jejich žádostivost, odvahu a troufalost k aktu vzájemného splynutí duší. Nejpanovačnější postavou je Leopold Sturges (pozoruhodný José Ferrer), tolik sebevědomý profesor a filozof, přesvědčený o dokonalé znalosti řádu světa, lidské tužby a estetiky umění. Ale i vědomosti se dostávají do potíží při sváru s chtíčem pulsující krve. Rozum svádí bitvu s metafyzickou ozvěnou živočišnosti. A nejvíce dychtivou postavou je Dr. Maxwell Jordan (velmi dobrý Tony Roberts), lékař, přírodozpytec, nejbližší kamarád Andrewa a nenasytný sukničkář. Okouzlení se stalo posedlostí, neboť v éterickém záchvatu magické moci stačilo uvěřit v osudovou spřízněnost. Nejbezelstnější postavou je Dulcy Ford (velmi zajímavá Julie Hagerty), zdravotní sestřička a vskutku moderní žena bez zbytečných zábran a s dostatkem fyzických životních zkušeností. Život je vášnivou symfonií tělesných souzvuků. Nejnešťastnější postavou je Adrian (zajímavá Mary Steenburgen), Leopoldova sestřenice a manželka Andrewa. Současná situace nedorozumění je zapříčiněna pocitem viny a nakonec pouze přiznání osvobozuje vnitřní svět i tělesnou schránku v křeči. Film Sex noci svatojánské je podlehnutí erotickému mystériu základní lidské potřeby, které vysvobozuje z mučivého zajetí těch obvyklých společenských konvencí. Příjemně osvěžující pobavení škádlivého klauna. (04.04.2011)

„Nic vážného, jen šíp v srdci“ . Když měl Woody Allen po dopsání scénáře k Zeligovi volný čas, rozhodl se jej využít k realizaci odpočinkové letní komedie, která nebude řešit žádná závažná témata a když už, tak ne moc. Erotická komedie opravdu budí dojem záznamu víkendové venkovské pohodičky party dobrých přátel. Ti se opět – i když tomu neodpovídá ani doba ani prostředí – vyznačují podobným způsobem uvažování a chování jako hrdinové předchozích Allenových filmů, povětšinou městští intelektuálové. Milostné hry a hrátky by zasloužily odlehčenější režii, případně i naprostou eliminaci metafyzických úvah, jež v podobně pojaté komedii působí nepatřičně. Těch opravdu vtipných hlášek není mnoho (-„A co tvé manželství?“ –„Skvělé. Jen nefunguje“) a nějak jsem nedokázal přenést přes srdce marnotratnost celého počinu. Ale Woody si po sérii mistrovských kousků asi potřeboval trochu odpočinout, takže můžeme být nakonec rádi, že je jedním z těch lidí, kteří odpočívají prací. 60% Zajímavé komentáře: betelgeuse, troxor (03.09.2007)

Odlehlá farma, krásný letní víkend, tři muži, tři ženy. To je základ povedené komedie, inspirované dílem Williama Shakespeara a filmem "Úsměvy letní noci" Ingmara Bergmana. Míchání párů, podezřívání z nevěry, zálety, nečakené rozuzlení, no typický Shakespeare. Komornost příběhu, postavy propracované do hloubky, typický Bergman. A hádejte jak to může dopadnout, když se do něčeho takového pustí Woody Allen. On Shakespeara ani Bergmana neparoduje, on vytvořil film v podobném stylu a ukázal jak si obou váží a vzdává jim tímto hold. Typických Allenovských hlášek je dost ("Ach, ten nadutec."-"Zítra z ní bude paní Nadutcová"), stejně tak situačního humoru. Za zmínku stojí též hudba Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Woody Allen mě opět nezklamal. (05.11.2005)

Oceňuju, že tady Woody neni ten klasickej magor. A má to docela příjemný kličky ve vývoji příběhu a příjemnou myšlenku (jestli se to tak dá nazvat =)). Frekvence fórků je ale o něco slabší, než Woody dokázal jinde, že umí. PS: Ve filmu adorovaná Mia Farrow byla z těch holek zrovna nejošklivější. (75%) (09.08.2014)

Woodymu jsem přišla na chuť, když jsem viděla asi 20 filmů, na kterých se nějak podílel. Samozřejmě se mu některé nepovedly, některé byly geniální, ale tento bych řadila jako lepší průměr. Není to špička, není to průměr a už vůbec ne katastrofa! Woody tady opět rozehrál vztahová dramata, která on tak umí, propletl to, takže při nepozorném sledování nemusíte za chvíli vědět kdo, s kým, kde a za kolik. Ne, ale já mám ty jeho vztahové propletence náhodou ráda. Navíc se i zasmějete, protože některé scény jsou nádherně bizarní, což on taky umí. Tenhle film mě potěšil. (17.06.2013)