Na shledanou tam nahoře

Komediální žánr není ve filmu pro zábavu, ale spíš pro odlehčení válečně laděného dramatu. Souhlasím s tím, co napsal můj oblíbený uživatel gudaulin. Pátou hvězdičku u mě snímek nezískal pro tak výrazné emoce, ale především pro umělecké poetické kouzlo, dobrou kameru, výpravu a protiválečný charakter. V každém případě nádherný film! 85 % (10.12.2017)

Albert a Édouard sice pocházeli z radikálně rozdílných společenských poměrů, přesto se spřátelili, protože se sešli v zákopech 1. světové války. Aby si smůlu vychutnali až do dna, na sklonku krvavých válečných událostí slouží pod ambiciózním bezohledným kariéristou, který se chce proslavit a vybudovat postavení na mrtvolách svých podřízených. Narozdíl od svých kamarádů se dočkali míru. Jeden z nich je sice zohavený, druhý nezaměstnaný, chudý a opuštěný, ale spousta jiných dopadla ještě hůř. Pokud nemáš štěstí, musíš mu jít naproti, a tak vznikne nápad využít vlastenecké euforie a trochu se přiživit na pokrytectví mocných. Jenže svět není nikdy tak velký, abyste v něm nenarazili na ty, co představují vaše nejhorší noční můry. Na shledanou tam nahoře je v neposlední řadě komedie. Zdráhal bych se použít termínu černá, protože tohle označení se obvykle pojí s určitou dávkou cynismu, a tohle není cynický film. Je to komedie o smutných věcech a lidských tragédiích, se kterými se musíte poprat a vyrovnat. Dupontelův snímek je ale žánrově mnohem rozkročenější. V úvodní části kupodivu funguje i jako působivý válečný film, který na malé ploše dokáže zprostředkovat hrůzy a beznaděj 1. světové války. Především je to ale výtvarně pozoruhodný snímek se zvláštní poetikou, který poněkud připomíná práce francouzského kolegy Jeuneta. Oproti němu je ale Dupontel civilnější, nepracuje tak výrazněs groteskou ani ho neokouzlují kamerové filtry. Není zkrátka takový hračička, zato umí mistrovsky pracovat s lidskými emocemi, dokáže dojmout a vyvolat katarzi, pobavit i přimět k zamyšlení. Na shledanou tam nahoře je jeden z těch filmů, které představují v nejlepším smyslu slova podívanou, kde by měl filmový fanoušek upřednostnit filmové plátno. Za mě pět hvězdiček jako vyšitých a přesvědčení, že jsem viděl nejlepší francouzský film letošního roku. Celkový dojem: 95 %. Pokud jsem použil příměr k dílu Jeana-Pierra Jeuneta, má i tenhle kousek slabinu pro ty diváky, kteří upřednostňují děj před atmosférou. Poetická atmosféra tady někdy má navrch nad dramatičností a příběhem. (28.11.2017)

„Kde jste poznal Édouarda Péricourta?“ - „Na kótě 113.“ - „A tam jste spolu upekli…to spojenectví?“ - „To je dlouhý příběh. Složitý.“ - „Máme moře času.“ Ale uteklo to, i když jsem se trochu bál opaku. Úvodní válečná vřava byla perfektní, hodně mile překvapila. Pak už to bylo podstatně méně akční protloukání se 2 povahově odlišných přátel, nicméně nuda se nedostavila. Žánrově je film spíš (místy) odlehčeným dramatem než vyloženě tragikomedií, přičemž osobně jsem se zasmál jen párkrát (vede pasáž s ministerským inspektorem Merlinem), což je možná i škoda. Jinak snímek obsahuje řadu dojemných momentů, u kterých ovšem nemáte pocit emocionálního vydírání. Vůbec se mi trochu zvláštní atmosféra celého filmu (vhodně podpořená hudbou) zamlouvala. Konec k ní však nepasoval, posledních pár záběrů bylo vyloženě chabých a snahu změnit celkovou náladu považuju za zbytečnou, i proto hodnotím „pouze“ solidními 4*. „Nejsem anatom, ale to je běžné, aby byly nohy na hrudi a hlava vespod?“ - „Boje byly kruté.“ (28.10.2018)

Velmi temné téma - trauma, smrt, prohnilost, manipulace. Film má energii a inteligenci a vynikne a velkém plátně. Není to vlastenecký ani antiválečný film. Je tragikomický a potměšilý. Přes přiznaně brakovou zápletku nás košatý děj nás nenechá vydechnout. Je zde moc náhod a nelogických motivací postav. Herecké výkony jsou až moc afektované. Kamera podniká vynalézavé jízdy. Hrnou je darebák, ale daří se , aby si divák k němu vybudoval emoční pouto. (13.06.2018)

Netradičné spracovanie a určitým spôsobom pozvolné striedanie žánrov od vojnovej drámy po komédiu nemusí každému sedieť, ale keď sa divák naladí na správnu tóninu, tak sa určite pobaví. Zaujímavé retrospektívne rozprávanie lopatisticky neprezrádza všetko, dokonca ani vzťahy medzi niektorými postavami, takže je príbeh obohacovaný až do konca. Vizuál je pomocou sýtych farieb kúzelný, vojnové scény parádne, všetko to pôsobí artovo, ale neprekračuje akceptáciu priemerného diváka. Tento film však vyžaduje divákovu spoluúčasť, čo je veľmi pozitívne. Taktiež aj neopozeraní herci. (26.04.2018)