Na shledanou tam nahoře

Nebyla to špatně vymyslená fikce z Francie po 1. světové válce, ale k úplné fascinaci nad osobitým příběhem v historických kulisách tomu v mém případě dost chybělo. Vypravěč skrze retrospektivu mi občas připadal až zbytečně dlouhý a taky některé scény (např. dialog nad obrazem s detailem na zvláštní podpis) mi dávaly předem tušit, jak se děj a díky jakým zvratům vyvine. Dost se mi líbilo, jak neúspěšný voják nacházel postupně zmysl života, začal si paradoxně díky svému neštěstí žít svůj sen a svůj handicap podtrhnout nápadem být dekadentní umělcem celou duší i tělem včetně výzoru. Poezie působila hravě a obstojně navazovala na různé surrealistický hříčky francouzského filmu, a většinou se na to i přes částečně předvídatelný děj příjemně dívalo. Zklamán jsem vyvrcholením nejen ze strany postavy malíře, ale i tím ztvárněním se spomalým záběrem pádu, které jakoby vypadlo z amerického dojáku. A kdo ví proč mi silný pohled očí skrze záhadnou masku, uprostřed toho moralizování, nepatřičně připomněl Pannu a netvora...? Ale stejně hodnoctím více pozitivně a Albert Dupontel (který zároveň film režíroval) byl mi jako herec sympatický. 65% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (13.01.2020)

Na shledanou tam nahoře je těžko zařaditelný protiválečný snímek na pomezí dramatu a černohumorné komedie, který hned v několika aspektech působí jako taková zromantizovaná pohádka pro dospělé. Po výtvarné i hudební stránce se jedná o nesmírně vydařené dílo. O to více zamrzí, že samotný příběh má pár hluchých míst, což naštěstí aspoň trochu zachraňuje všudypřítomná poetická atmosféra. (75%) (16.08.2021)

Velmi temné téma - trauma, smrt, prohnilost, manipulace. Film má energii a inteligenci a vynikne a velkém plátně. Není to vlastenecký ani antiválečný film. Je tragikomický a potměšilý. Přes přiznaně brakovou zápletku nás košatý děj nás nenechá vydechnout. Je zde moc náhod a nelogických motivací postav. Herecké výkony jsou až moc afektované. Kamera podniká vynalézavé jízdy. Hrnou je darebák, ale daří se , aby si divák k němu vybudoval emoční pouto. (13.06.2018)

„Kde jste poznal Édouarda Péricourta?“ - „Na kótě 113.“ - „A tam jste spolu upekli…to spojenectví?“ - „To je dlouhý příběh. Složitý.“ - „Máme moře času.“ Ale uteklo to, i když jsem se trochu bál opaku. Úvodní válečná vřava byla perfektní, hodně mile překvapila. Pak už to bylo podstatně méně akční protloukání se 2 povahově odlišných přátel, nicméně nuda se nedostavila. Žánrově je film spíš (místy) odlehčeným dramatem než vyloženě tragikomedií, přičemž osobně jsem se zasmál jen párkrát (vede pasáž s ministerským inspektorem Merlinem), což je možná i škoda. Jinak snímek obsahuje řadu dojemných momentů, u kterých ovšem nemáte pocit emocionálního vydírání. Vůbec se mi trochu zvláštní atmosféra celého filmu (vhodně podpořená hudbou) zamlouvala. Konec k ní však nepasoval, posledních pár záběrů bylo vyloženě chabých a snahu změnit celkovou náladu považuju za zbytečnou, i proto hodnotím „pouze“ solidními 4*. „Nejsem anatom, ale to je běžné, aby byly nohy na hrudi a hlava vespod?“ - „Boje byly kruté.“ (28.10.2018)

Komediální žánr není ve filmu pro zábavu, ale spíš pro odlehčení válečně laděného dramatu. Souhlasím s tím, co napsal můj oblíbený uživatel gudaulin. Pátou hvězdičku u mě snímek nezískal pro tak výrazné emoce, ale především pro umělecké poetické kouzlo, dobrou kameru, výpravu a protiválečný charakter. V každém případě nádherný film! 85 % (10.12.2017)