Poklad na Sierra Madre

Ironické vyprávění o touze člověka po hmotném bohatství a jejím zlu, které přináší tvrdý pád. Ale hlavní je přece se zasmát dobrému vtipu, který rozfouká vaše bohatství po mexických pouštech. Strhující výkony ústřední trojky, těžkou paranoiou nakaženého Bogharta, mrzutého a světem protřelého zlatokopa Hustona a nedůvěřivého Holta, atmosféra mexické pustiny, kde se srdce poctivých mužů pod vlivem zlata mění ve vyprahlý písek. (18.03.2010)

Někde jsem tu u někoho četl, jak bylo jednoduchý odhadnout konec. Jedině pokud věštíte z koule. Já myslím, že ani zdaleka není jasný, jak se rozhodne parta drsnejch chlapů, pokud u sebe mají 100000 dolarů ve zlatě. U někoho zvítězí peníze u jiného čest. Poměrně slušný film na to, že jsem čekal něco ve stylu Vinnetoua. (30.01.2011)

Abych řekl pravdu, docela mě zklamalo, jak předvídatelný a místy toporný ten film je. A rok 1948 není středověk, takže nějaká doba vzniku mě neoblafne. Ano, má to povětšinou atmosféru, ale postavy jsou hrozně jednorozměrné, děj je málo zábavný, málo chytrý i originální. Většina motivů je naprosto ponechána ladem. Veškerá síla stojí na námětu, což filmu jako adaptaci knihy nemůžu moc přičítat. Slušná žánrovka - toť vše. (22.03.2011)

Poklad na Sierra Madre je snímek, který jsem měla už dlouho v hledáčku, přestože žánr westernu mi až tak nevyhovuje. Jedná se ovšem o klasiku, tudíž jsem si ji jako správný filmový fanda nemohla nechat ujít. Huston na poli režisérském byl pro mě zárukou toho, že nešlápnu úplně mimo. Zatím jsem od něj moc filmů neviděla, ale pár ano. Nestaly se mými oblíbenými, ale potvrdily mi, že Huston byl dobrý filmař. Ani Poklad na Sierra Madre můj dojem nezhatil, navíc bylo osvěžující vidět Humphreyho Bogarta v odlišné roli, než je u něj obvyklé. Jenže pořád je to "jenom" western, můj ne úplně oblíbený žánr, je to film tradičně žánrový, takže mi skoro nemohl přinést kýžený zážitek. Trochu jsem s tím počítala, ale zároveň jsem trochu doufala, že by se to mohlo zlomit... (09.04.2012)

Právě jsem posnídal: chleba s máslem, játrovkou z cihly a pažitku; snídám venku ať je jak chce. Na prkénko přiletěly mouchy, jedna velká, druhá střední a třetí malá. Běhaly mezi zbylými kousky pažitky a s znechuceně jí odstrkovaly. Potom ta velká našla drobret játrovky a pustila se do ní, z druhé strany se do ní po chvíli pustila i střední. Třetí byla na místě malá, ale tu k hostině nepustily. Velká si dokonce vyhradila na odstrkování jednu nohu. Malá však byla neústupná a nakonec se protlačila až k soustu. Asi proto, že velká byla už odstrkováním unavena nebo už najedena. Potom se mi to celé nějak zamlžilo  a spatřil jsem tři lidi, kteří našli kousek zlata. Když se opět vyjasnilo, byl jsem na Sierra Madre a a jako přímý svědek se díval na závěrečnou scénu u ohně: tři lidé s pytlíky zlata, která - jak se zdá - se nedá zapomenout ani po šedesáti letech. (09.06.2024)