Na prahu války

Malick si i nadále točí filmy primárně pro sebe a i Hidden Life nese všechny typické znaky jeho tvorby.Nechybí tak přepálená stopáž,pomalé tempo,dlouhé záběry na přírodu,hrátky s kamerou a minimum dialogů.Na rozdíl od jeho předchozích filmů to v tomhle případě ale nezvládne nudit,protože jde o jeho nejlepší a nejsilnější film od stále nepřekonané Tenké červené linie.I když jde o velmi komorní kousek,dokáže ukázat z hrůz války,potažmo z hrůz Hitlerova režimu,mnohem víc než leckterý čistě válečný film.A je úplně jedno,že tady z války divák neuvidí ani vteřinu,nezazní jediný výstřel.Není to absolutně potřeba a přesto,nebo právě proto má film poměrně velký emoční dopad...80% (07.02.2020)

Držal som držal asi 2 hodiny ale potom som to už ozaj mal chuť vypnúť. Neskutočne natiahnutý film. Áno. Krásne scenérie, neskutočné obrázky, príroda a tak. Ale dej je jeden des. Hitler tu je v dobových záberoch zachytený pri svojich plamenných prejavoch a zároveň predvádzajúci tančeky v Orlom hniezde. Zlo tu vlastne nie je prítomné, o iných rasách a európskej fronte sa de facto nehovorí. Tento špecifický dramatický tvar diváka vťahuje viac do vnútra ústredné postavy. Divák sa nevie vcítiť do hlavnej postavy. Viac som počas filmu sympatizoval s jeho manželkou než s ním, pritom August Diehl je veľmi obstojný herec. V Nehanebných Bastardoch bol skvostný nácek. Na mňa táto snímka nezapôsobila. (03.12.2020)

Autorsky naprosto specifický Terrence Malick je délkou znovu masivní, ale děkujme za to, že se v kladení „zásadních“ filozofických otázek tentokrát brzdil. Pamatujeme jeho neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy, za poslední dekádu ovšem přišel s pěti kusy, kdy některé je opravdu obtížné mít rád. Stejně jako samotného tvůrce. Jedni ho uctívají, druzí by mu nejraději na hodně prudkých schodech podrazili nohy. Teď (díky za to) namísto proudu estetizovaných obrazů nabízí i (větší) příběh. Vypráví o vnitřní síle a nezlomnosti ducha vůči zlu okolo, zkoumá nitra tápajících hrdinů. A znovu se snaží navodit dojem všednosti. I když kruté všednosti. Jeho hrdinou je jistý Franz a jeho žena Fani. Mají tři dcerky a hospodaří pod malebnými štíty rakouských Alp. Jenže je válka. Nacismus ničí rodiny, rozděluje vesnice. A Franz si postavil hlavu: odříkáním přísahy Hitlerovi. Nesledujeme střelbu do zátylků, nevidíme ostré boje, nemluvíme o jiných rasách, nepodíváme se do koncentračního utrpení. Jen rodina, hory, víra, teskno, mlčení. A jemná hudba od Jamese Newtona Howarda. A nad tím vším poetik Malick, který předkládá otázky, zda je výš vlastní přesvědčení nebo starost o osamocenou rodinu s velkým hospodářstvím. A její budoucnost. Malick znovu ukazuje lidskou bytost v nejrůznějších podobách a opět předkládá postavy, které se radují, trpí, milují, tápou, hledají. Jsem rád, že je zpět na koni. 70% (30.03.2020)

Typický Terrence Malick. Vďaka úžasnej kamere sa stávajú hlavnými hrdinami hoci aj kôš jabĺk, polámaný drevený plot, mrežované okno či pole zlatých klasov. Vizuálna báseň. Avšak čo z toho, keď tá báseň je zase raz dadaizmus. Krásna alpská príroda, dych vyrážajúce scenérie, skvelé interiéry aj kostýmy. Avšak čo z toho, keď slúžia zase raz tomu istému účelu. Strom života bolo prelomové dielo, následne režisér predviedol totálny zásek, našiel si proste tvorivý štýl, z ktorého sa už ani o centimeter nepohol. Najtragickejšie je sledovať scény, v ktorých herci evidentne dostali inštrukcie „robte si, čo chcete, hľaďte si do očí, hladkajte sa po tvári, pobehujte splašene ako deti v materskej škole, hlavne nech to pôsobí autenticky“. Lenže práve tieto scény vôbec autenticky nepôsobia a autorský zámer z nich čpie na sto honov. Prečo teda dávam štyri hviezdy? Asi kvôli tomu čerstvému alpskému vzduchu, ktorého som sa pri sledovaní nadýchala. (11.03.2020)

Malick je nezameniteľným poétom. Jeho plávajúce obrazy a cit pre akútnosť prostredia, ktoré ozrejmuje, je elegantné. Rovnako ako sprostredkovanie emócií a pocitov, ktoré jeho postavám pripravuje nemilosrdný osud. Autorská jednoduchosť a účinnosť Malicka sa nedá opozerať, avšak z jeho predošlých filmov sa dozviem a bádam viac a samotný autor v nich ponúka pestrejšiu škálu autorskej introspekcie či vnútornej psychológie postáv, cez ktoré prenáša ich skúsenosti mne ako divákovi. (07.04.2021)