Na prahu války

Na prahu války jsem už nezvládla dokoukat až do úplného konce, vzpíralo se to ve mně. Malickovi žehnám napořád za Tenkou červenou linii a Strom života, jsou to pro mě fenomény, u kterých mi jde mráz po kůži. Ale přiznávám se, že od K zázraku (2012) dál už mu nerozumím, nebo mě totálně míjí, připadá mi doslovný, polopatický, přeslazený, triviální!, uhranutý vším od mravence po kosmos jako nějaký vymeditovaný poblázněný rádoby-buddhista, nebo jak to říct, ale bez osobního přesahu, autenticity. Zkoušela jsem každý další film, co pak natočil, a připadá mi to příliš adorační a banální zároveň. Moc se těším, že ho tohle období jednou pustí, a posune se někam, kde se na něj zase dokážu naladit. *~ (14.01.2022)

S o čo rýchlejšou frekvenciou Malick v závere kariéry púšťa von jeden film za druhým, o to diskutabilnejšie sú výsledky. Jeho "éterický" štýl asi dosiahol svoj vrchol v Strome života a odvtedy to už je len jeden nedopečený artový zákusoček za druhým. V tomto prípade Malick, pre mňa pomerne nepochopiteľne, zase raz zvolil vizuálny štýl, ktorý používa už od Stromu života. Tzn. samé zvláštne uhly, častý pohyb kamery a ako keby permanentne prítomný efekt "rybieho oka" (alebo ako to nazvať). To čo sa ale vizuálne hodí k "filozofickému" dumaniu o živote dnešných mestských ľudí (a čo svojím šmrncom a gýčovosťou nemá úplne ďaleko od reklamy na nový Renault ako uhaňa púšťou), sa ale nehodí k zobrazeniu pomalého života na rakúskom vidieku v roku 1939. Chcelo to menej švenkovania a kvázi eterickeho šantenia sa hercov a viac steadicamu a statickejšieho záberovania. Potom to mohlo mať niečo do seba, lebo rakúska príroda je veľmo pekná. Buď to bol zlý úmysel, alebo sa ukazuje, že keď Lubezki nemá čas, človek čo mu robil asistenta na prácu hlavného kameramana fakt nestačí. Lebo nerobí nič než len bez ladu a skladu kopíruje štýl použitý v iných filmoch, ktoré boli kontextom inde. Veľká dosebazahladenost a veľa pózy. Malick by si mal dat pár rokov oddych, alebo sa ukludnit a skúsiť v tej okazalej kvázi umeleckosti ubrať. (05.09.2020)

Silné obrazy, oslavující krásu života symbolizovanou nezkaženou přírodou okolí rakouské vesničky Radegund kontrastují s útulnými přesto strohými stěnami věznice Tegel. Nepředstavitelná volba jednoho sedláka nepodřídit se státní autoritě vede k postupné ztrátě přátel, postavení a nakonec i svobody/života. Malick naplno využívá svůj styl, který díky pomalému až vleklému zobrazení času dodává čekání na smrt punc realismu. Diehl je přesný, minimalistický a jeho přesvědčení je nečekaně tiché. Vyschla studna. Doufáme, že zaprší. (23.09.2020)

Film by sme mohli opísať buď ako tragický príbeh lásky, alebo ako ódu na vieru a princípy. Terrence Malick je mätúci, brilantný a umelecký filmár. Jeho vizuálny štýl je celkom unikátny, a tu sledujeme jeho hľadanie zmyslu života a jeho skúmanie viery...ale na môj vkus má až moc pomalé tempo, i keď určitých prípadoch je film pohlcujúci. Ale myslím si, že by tento film nemal mať tak dlhú stopáž, trojhodinová je až moc. K postavám niečo cítite. Ale film nie je až tak dobre spracovaný. A zápas protagonistu o jeho duši je zdĺhavý, no zároveň pôsobí akosi ľahko a nie dôsledne. Ale dĺžka je moja najväčšia výčitka. Dvojhodinový film by bol lepší. 6,5/10 (11.09.2023)

Jestli se o nějakém režisérovi dá mluvit jako o básníkovi, tak je to Malick. Je jedno, jestli se pohybuje na bojištích Druhé světové války, nebo v nedávno objeveném Novém světě, pokaždé svým filmům dokáže vtisknout ojedinělou poetičnost podpořenou nádhernými exteriéry, které dokáže bezezbytku využít. Nicméně tohle je z mého pohledu Malickův dosavadní vrchol. Vnitřní boj, který hlavní hrdina svádí, vliv jeho konečného rozhodnutí na rodinu a samotný konec, to vše je podáno natolik sugestivně, že má člověk tendence dýchat tím nejtišším možným způsobem, aby vyprávění nějak nenarušil. Postavy jsou podané tak, jak je napsal sám život a k hlavním hrdinům si divák najde cestu na samotném začátku a není to jen díky výbornému podání Augusta Diehla a Valerie Pachner. A nakonec tu je nádherné prostředí Jižního Tyrolska, které sice zavání kýčem, ale v tomto případě mu filmaři dokázali vtisknout neopakovatelné kouzlo. jediná výtka tak míří k faktu, že film nebyl natočen v němčině. Ale to vem čert. Asi si nevzpomenu, kdy naposledy mě něco takhle rozložilo. 100% (21.03.2020)