Vládci chaosu

Vždycky je fajn si doplnit mezery z historie, i když jde "jen" o mezery v historii pravého norského black metalu. Bavilo mě to a byl jsem příjemně překvapen nad tím, jak některé scény byly naturalistické, i nad tím, jak málo hudby Mayhem a Burzum ve filmu bylo? Ale to by opravdu běžný divák asi těžce zkousával. No, až přijedou Mayhem na Brutal, budu připravený. (23.01.2024)

Milovníci dechovky jsou znechuceni tím, jaký to ohavný hnus se k nim právě dostal. A okamžitě nastupují špunty do uší. Trumpety a plechové bubínky tak ustupují tvrdé muzice z Norska. Kontroverzní režisér Jonas Åkerlund představuje šílenou hudební partičku Mayhem, která se oddala black metalu a satanismu. O jejich hudební tvořivosti to moc není. Na pořadu dne je zapalování kostelů, nenávistný projev, vraždění a magorismus všeho druhu. Tak tohle by vyhlášenému režisérovi hudebních klipů opravdu šlo. A když má i skvělou hereckou podporu, tak je na světě intenzivní podívaná, která může citlivějším divákem zamávat. Rory Culkin v dlouhých vlasech je frontmanem a vyprávěním diváky provede velmi hravě. Posléze na scénu nastoupí v podstatě jeho protipól Emory Cohen, jehož chuť páchat zlé skutky dodává filmu ten správný dekadentní tón. Najde se prostor pro nějakou tu nahotu a krev z útrob těla. Režisér neslaví se svými filmy takové markantní úspěchy, jaké má se svými videoklipy. Jeho agresivní režijní styl určitě nevyhovuje každému, navíc některým svým filmům nedokázal vtisknout dostatečně zajímavý ráz. Ovšem to neplatí o tomto jeho snímku, kterým dává znát, že režijně značně vyspěl, intenzita každého bodnutí do těla je cítit až náramně fyzicky a skvělá herecká sestava urputně obstarává ryzí znechucení svými abnormálně zvrhlými postoji. Takový svébytný životopis tady hned tak nebyl. 8/10 (14.03.2021)

Předem neobeznámen s kulturně-historickými událostmi zobrazenými ve filmu jsem byl vcelku překvapen, jakých šíleností jsou schopni lidé, kteří to tak trochu přehnali s vyhraněnými názory a snahou za každou cenu bořit konvence. V tomto ohledu Lords of Chaos překračuje hranice pouhého životopisného hudebního snímku a nastavuje zrcadlo generaci, která v 90. letech v Norsku stála u zrodu jednoho hudebního žánru, zapalovala středověké kostely, bodala odpůrce do zad a nenáviděla všechno a všechny - zvlášť pozéry. Rory Culkin skvělý. [Sitges 2018] (19.10.2018)

Odpor kovaných blackmetalistov, vrátane kapelníkov, ktorí sa diania priamo, či nepriamo zúčastnili, voči tomu ako Lords of chaos vykresľuje jednotlivých protagonistov len potvrdzuje, že film trafil klinec presne po hlavičke. Nič proti black metalu, som fanúšikom. A preto poznám niektoré maniere ľudí, ktorí sa v ňom pohybujú. Všetka tá teatrálnosť a mačizmus k tomu jednoducho patria - potom kapely rozdeľuje, či dostatočne zvládajú aj hudobné remeslo. Od koho iného mohlo takéto pózerstvo prísť, ak nie od rozmaznaných pubertiakov zhýčkaných severským sociálnym blahobytom, kde si musia nepriateľa a následný odpor vymyslieť - inak im reálne nič nehrozí - a v konečnom dôsledku svoju agresiu ventilujú len kvôli pozornosti verejnosti, lebo by sa unudili (alebo upili) k smrti? Bez ohľadu na to ako presne sú zobrazené skutočnosti sa tvorcovia v zásade držia faktov (vražda, podpaľačstvo, skutočné fotografie atď.), akurát súvislosti zrejme interpretujú po svojom a o tom je tvorivý proces. Z psychologického hľadiska je film mimoriadne presný - musím to priznať aj napriek tomu, že zo spomenutej predstieranej rebélie a egotripu pár tínedžerských magorov vzniklo v konečnom dôsledku niekoľko skvelých kapiel. Ten, kto neprizná, že v skutočnosti šlo pri daných udalostiach o súboj v popularite medzi mládežou a nie o ideologický odpor, či nejaký iný vyšší princíp a slepo adoruje vykreslených členov kapiel, zrejme ešte mentálne nedospel. (30.01.2024)

Více jako o filmu mapující počátky norské black metalové scény se dá mluvit o nahlédnutí do duše psychicky nemocných mladých lidí bojujících s poznáním vlastní identity. Velmi nekompromisní a surový, určitě ne pro slabší povahy. Zda jsou události přenesené na plátno přiostřené nebo i částečně vymyšlené nic nemění na faktu, že tahle individua jsou/byli totálně zvrácení magoři, kteří si nezaslouží jakýkoli obdiv. Režisér se o žádné oslavování nesnaží a moc dobře ví, o čem točí, jen to mohlo být klidně o půl hodiny kratší. 60% (05.09.2019)