(Ne)obyčejný kluk

Pro silná rodinná dramata, která se občas umí shodit nenásilným humorem, mám velkou slabost. I když tlačí na pilu, i když mě okatě vodí na předem odhadnutelná dějová místa a i když přesně vím, kde ze mě tu slzu vydolují. Nástup do školy v podání Auggieho Pullmana takový není. Před každou příběhovou křižovatkou už už nakračuje na příslušná klišé, která odhadujeme desítky minut dopředu - a pokaždé včas uhne jinam. Nepřestával jsem žasnout, s jakou lehkostí si dokáže stokrát viděný příběh převázat takovým způsobem, že mě dokáže překvapit, jak kdyby se jednalo o revoluční nápad. Stephen Chbosky má (i vzhledem k Perks of Being a Wallflower) očividně odžito dost smutného, což je mi líto. Vypsat a vyrežírovat se z toho takhle báječnou formou je ale nejen pro něj dokonalou katarzí. (20.01.2019)

Američané se naučili produkovat velké množství béčkových a céčkových filmů, které jsou všechny točené podle stejného principu. Vyberu si téma, obsadím to známými herci, odvyprávím příběh ... a divák má pocit, že už to někdy viděl!! Hlavně, aby u toho tekly slzy, protože američané se rádi dojímají! Nevím, na kolik evropských diváků to funguje stejně, na mě moc ne, mě to prvoplánovité dojímání spíše otravuje. Tady bylo všechno krásně upravené, nalíčené, modelové situace, všechno s dobrým koncem. Prostě tak, jak to v životě nikdy není. Film k žehlení nebo třídění a zašívání ponožek. Jednou bohatě stačí. (19.12.2018)

Ve svém žánru naprostá paráda. Možná jen místy lehce přitaženo za vlasy (ale mohlo by to být daleko horší), nicméně jinak feel-good bomba, která je tak pozitivní, že snad každému musí zákonitě zpříjemnit den (nebo teda už nevím, co jinýho by to mělo být:)). Každopádně i filmařsky je to podle mě velmi dobře ukočírováno. Stephen Chbosky po The Perks of Being a Wallflower opět překvapil a evidentně ví, jak pracovat s herci a neudělat už z dost sentimentálního námětu lacinej kýč. Moc mě bavil i neprvoplánový styl vyprávění - člověk by si řekl, že budou pokračovat ve vyprávění rodiče a ono prd. Zároveň se mi opravdu většina věcí ze snímku zdála celkem dost blízká realitě. Především postava ségry mi přišla skvěle ztvárněná (což tu docela málo zaznívá). Jinak samozřejmě obecně sympatické herecké výkony. Byl jsem prostě nadšenej. Hádám, že i knižní předloha by mohla být dost čtivá, určitě ji zvážím. Tak či tak mohu film rozhodně doporučit... a to snad úplně všem! :) (17.01.2019)

Příjemné, hřejivé pohlazení po duši. Líbilo se mi, že film nakonec nebyl pouze o malém klukovi a jeho handicapu, ale že se zaobíral do velké míry i postavami okolo něj a vztahy mezi nimi. To bylo ostatně to, na co film chtěl poukázat - že se svět netočí jen okolo jednoho člověka a jeho problémů, ale že je třeba být zároveň vnímavý a ohleduplný vůči ostatním, protože každý má své vlastní trable a zaslouží si trochu pochopení. Možná by na někoho byla ta míra "laskavosti", kterou film ukazuje, trochu moc, protože se tam nakonec neukáže žádná veskrze negativní postava (právě naopak jsou postavy vykresleny v dobrém). Mně to ale takto vyhovovalo a necítila jsem z toho žádný nátlak na city (rozhodně se film nesnaží být prvoplánově dojemný), spíš mi to v téhle formě přišlo zkrátka přirozené. O tom je ostatně život, nikdo se primárně nerodí jako špatný člověk, jen nás okolnosti můžou vést ke špatným volbám. Takže za mě rozhodně palec nahoru. Víc takových filmů! ~(4,4★)~ (31.03.2020)

Určite nejde o žiadne majstrovské, filmové dramatické dielo, no v tomto prípade hodnotím skôr pocitovo. Emotívny účinok snímku sa mi skrátka dostal pod kožu a koniec ma v tomto smere totálne rozložil... Smutný a dojímavý príbeh o chlapcovi, ktorého chovanie a správanie aj napriek ťažkému životnému údelu, ma totálne očarilo, to bolo presne to, ako si predstavujem vnútorne krásneho človeka. A ten chalan bol vo vnútri tak krásny, ako len málokto, klobúk dole. Myšlienky o tom, čo je naozaj v živote dôležité a ako by sme sa mali k sebe správať, či už to bolo vo forme veršov od toho básnika, alebo potom na konci pri prejave toho riaditeľa, by mali byť vlastné každému - to je tá pravá hodnota. Tak nejak by znela moja odpoveď na tak zložitú filozofickú otázku - ako žiť? Čo sa týka emotívnej stránky, len málo filmov u mňa nastavilo latku tak vysoko. A čo je hlavné, emócie z filmu mi prišli ako prirodzený dôsledok jednotlivých situácií, nenásilné a vo veľmi príjemnej forme. Páčila sa mi aj samotná koncepcia skladby príbehu, najmä perspektíva pohľadu jednotlivých členov rodiny a kamarátov na malého Augusta. Pokiaľ mám dať nejakému dojáku plný počet, tak toto je určite tá správna voľba. (05.02.2018)