(Ne)obyčejný kluk

Kto má rád pohodový rodinný film, z ktorého budete mať dosť dobrý pocit, tak je na správnom mieste. V tomto filme to naozaj funguje. Má svoje myšlienky a pointy, no zároveň vôbec zbytočne emotívne netlačí, pričom tento príbeh si to priam žiada. Niekomu môže vadiť, že všetky postavy sú tu také sladučké, nie je tu nejaký vyslovený záporák, na druhej strane je toto podporené skvele vybranými hercami. Od detí až po Wilsona s Robertsovou do seba všetci perfektne zapadajú. Je to taká optimalistická verzia dnešného sveta a nezaškodí jej občas uveriť. (20.09.2018)

Tohle si dnes ode mě 5 hvězd zaslouží. Ne nijak závratných, ale zasloužených určitě, už kvůli konci u kterého jsem si pobrečel ( no jo, tak jsem cíťa). Moc mile mě překvapili Julia Roberts a Owen Wilson, kteří zahráli rodiče perfektně. Hlavní hrdina Jacob Tremblay má před sebou určitě skvělou hereckou kariéru, což sme mohli vidět i ve filmu Room. Příběh samozřejmě silný a emotivní, ale naštěstí nijak nucený jak to u amerických filmů často bývá. No jo, děti umí být pěkně zlé co si budeme povídat, ale konec dobrý všechno dobré. (17.02.2018)

Je doslova osvěžující zajít si v roce 2018 na film s Julií Roberts. Tentokrát září v roli statečné maminky (medvědice). Matky desetiletého chlapečka, který se narodil s výraznou deformací obličeje. A který má konečně, v páté třídě, nastoupit do běžné školy. Jedná se o malý VELKÝ film, jemný, laskavý, lásky plný, dojemný a velmi silný. Ano, jedno oko nezůstalo suché, ale přesto nejde snímek označit za prvoplánovaný doják. To, že jsou děti kruté, všichni víme a přesto nás to pokaždé dostane... A malý Augií je úžasný! Miluju ho!!! Teď a navždy! A nebojte se, jestli ho uvidíte, taky budete. (21.02.2018)

Když už se Wonder snaží o jakous takous subtilnost (asi tak ve dvou či třech scénách), tak stejně přímočaře citově vydírá na 120%. Většinu stopáže však nestydatě tlačí na pilu málokdy vídaným způsobem, za který by se styděla i produkce Hallmarku. Protáčel jsem u toho oči, kroutil hlavou, neodpustil si kousavé poznámky a... A stejně jsem tomu nakonec podlehl se vší parádou. Ach jo. (21.10.2018)

Ponaučení a doják. Sladké jak pověstné hovno z nutrie a reálné asi tak jako demokratické volby v Severní Koreji. Ale zároveň je naprosto jasné, že Chbosky to takhle průhledné až pohádkové prostě chtěl.  A za vší tou příručkovou sladkostí o správném přístupu k dětem, kamarádům a k sobě samým se nenápadně dějí ty skutečné věci. Všimli jste si jak třeba během filmu zkrásní unavená máma Julie Roberts nebo stěru jak jinak než skvělého Mandy Patinkina vůči nabubřelému zbohatlíkovi, rodiči. - " Ve školské radě mám pořád dost dobrých přátel,, pane řediteli! - Já jich tam mám víc."   Sympatické i v tom, že jsme poučováni jen v hodnotách prostých, řekněme lidských  A takhle se poučovat klidně nechám.  Ovšem lidé otrávení dnešní společenskou ufňukanou rasově-genderovou  kontroverzí asi raději ruce pryč. (24.11.2022)