Rodinné sídlo

Zezacatku jsem v tomto filmu dosti plaval, ale po urcite dobe jsem si spojil vsechny nitky dohromady v vzesla z toho skvela podivana. Ivory ma ohromne nadani tocit filmy ze stare Anglie. Umi skvele zachytit to snobstvi, pychu, ale i chudobu a bydu. Vystihuje skvele ono socialni vrstveni od spodiny az po smetanku a predklada nam tim pusobivy pohled na osudy hlavnich hrdinu, kde ma kazdy s kazdym spolecny svuj kousek sebe sama. Hereckym vykonum se neda naprosto co vytykat. Vsichni hraji velmi presvedcive a pusobive. Anthony Hopkins samozrejme vsemu udava brilantni lesk a predvadi opet jeden ze svych famoznich vykonu. (29.12.2005)

Vzhľadom na zaujímavý námet, historickú dobu, hereckú zostavu a lákavo napísaný obsah, som čakal niečo lepšie a hlavne podmanivejšie. E. Thompson aj H.B. Carter hrali čo mohli, a veľa scénok s nimi bolo vskutku nadpriemerných, len čo z toho, keď vzápätí prišli dlhé úseky, kde sa v podstate nič nedialo a príbeh si len tak voľne plynul, napoly nezáživne a napoly nezaujato. Nebol som spokojný ani s A. Hopkinsom, u ktorého sa mi už pomaly stáva zvykom, že kde sa vyskytne tak tam sa film síce tvári hrozne múdro, ale v podstate sa tam nič nedeje - synonymum nudy. Šťastie, že väčšinou ide o filmy, ktoré ma zaujmú aspoň prostredím, dobou alebo výpravou. Tie aj v tomto snímku boli výborné. Keď to mám zhrnúť tak môžem smelo konštatovať, že je len málo filmov, ktoré by potrebovali tak nutne nožničky ako tento. Lepší priemer. 65/100 (05.04.2017)

Filmová adaptace románu Edgara M. Forstera. Duchaplná, kultivovaná, zdrženlivá, tak typická pro tehdejší generaci Apoštolů. Zaujala mě moudrá vyváženost pohledu na sociální problematiku - ukazuje jak poněkud pokryteckou disciplinovanost lidí z vyšší společnosti, tak jistou naivitu a marnost snah povznést lidi v nouzi. Chápu nářky části publika týkající se krotkosti příběhu, ale ten styl je autentický. Postavy nejsou ničím „podivné“ či „zvláštní“, jak je zde část komentátorů vnímá. Je to dáno dobou, kdy kdejaký nový antiperspirant nebo popová písnička ještě nedokázaly uvést celé národy do slastného vytržení, a naopak k hodnotám jako rodina, majetek a sex se přistupovalo s náležitou rozvahou a vážností. (19.02.2011)

James Ivory je pro tenhle typ filmů jako stvořený. Snad vždy má role přesně typově obsazené a atmosféru dokáže navodit tak precizně, až se divák často nechá unést pocitem, že žít v těch časech (o kterých daný film pojednává) muselo být přes všechny potíže vlastně úžasné. Rodinné sídlo v sobě nese všechny stopy Ivoryho jiných podobně laděných filmů, ale přesto ve mně zůstala drobná špetička zklamání. Očekával jsem totiž, že se přinejmenším vyrovná Soumraku dne, což se ovšem nestalo. I tak lze ale bez nadsázky říct, že si film svá ocenění zaslouží a neměl by uniknout pozornosti zejména té náročnější části publika. (23.08.2002)

Soumrak dne od téhož režiséra vznikl o pouhý rok později a považuji ho za žánrový klenot, za film, o kterém se dá psát jen v superlativech. K Rodinnému sídlu jsem proto přistupoval s pocitem, že mě Ivory nemůže výrazně zklamat, je to prostě sázka na jistotu. Stejný režisér i žánr a vlastně též herecké obsazení. Přesto je výsledek zásadně odlišný. Oba snímky mají podobnou stopáž i pomalé tempo vyprávění, ale zatímco u Soumraku dne jsem přes zdánlivě melancholickou poklidnou atmosféru cítil velké napětí a vnitřní dramata a dilemata jeho hrdinů, u Rodinného sídla jsem s přibývajícími minutami pociťoval spíš nezájem a ataky nudy. Soumrak dne u mě funguje jako umělecká výpověď o měnící se společenské atmosféře Británie 30. a 40. let, Rodinné sídlo, které se o totéž pokouší návratem do doby o pár dekád starší, v tomtéž ztroskotává. Působí roztěkaně, rozředěně a utahaně. Mohl bych psát o kvalitní výpravě a zúčastněných známých hercích, ale to jen proto, že nenalézám žádný důvod psát něco pozitivního o příběhu a postavách. Rodinné sídlo považuju za Ivorovu tvůrčí prohru. Zatímco Soumrak dne bych (opatrně, protože jeho pomalé tempo může představovat pro dnešní teenagery nepřekonatelnou překážku) doporučil širšímu okruhu diváků, Rodinné sídlo má význam jen pro ctitele žánru a Ivoryho tvůrčího stylu. Celkový dojem: 40 %. (04.02.2017)