Rodinné sídlo

Vzhľadom na zaujímavý námet, historickú dobu, hereckú zostavu a lákavo napísaný obsah, som čakal niečo lepšie a hlavne podmanivejšie. E. Thompson aj H.B. Carter hrali čo mohli, a veľa scénok s nimi bolo vskutku nadpriemerných, len čo z toho, keď vzápätí prišli dlhé úseky, kde sa v podstate nič nedialo a príbeh si len tak voľne plynul, napoly nezáživne a napoly nezaujato. Nebol som spokojný ani s A. Hopkinsom, u ktorého sa mi už pomaly stáva zvykom, že kde sa vyskytne tak tam sa film síce tvári hrozne múdro, ale v podstate sa tam nič nedeje - synonymum nudy. Šťastie, že väčšinou ide o filmy, ktoré ma zaujmú aspoň prostredím, dobou alebo výpravou. Tie aj v tomto snímku boli výborné. Keď to mám zhrnúť tak môžem smelo konštatovať, že je len málo filmov, ktoré by potrebovali tak nutne nožničky ako tento. Lepší priemer. 65/100 (05.04.2017)

Zezacatku jsem v tomto filmu dosti plaval, ale po urcite dobe jsem si spojil vsechny nitky dohromady v vzesla z toho skvela podivana. Ivory ma ohromne nadani tocit filmy ze stare Anglie. Umi skvele zachytit to snobstvi, pychu, ale i chudobu a bydu. Vystihuje skvele ono socialni vrstveni od spodiny az po smetanku a predklada nam tim pusobivy pohled na osudy hlavnich hrdinu, kde ma kazdy s kazdym spolecny svuj kousek sebe sama. Hereckym vykonum se neda naprosto co vytykat. Vsichni hraji velmi presvedcive a pusobive. Anthony Hopkins samozrejme vsemu udava brilantni lesk a predvadi opet jeden ze svych famoznich vykonu. (29.12.2005)

Další krásné spojení Forsterova románu, Ivoryho režie a talentu Heleny Bonham Carterové. Román Rodinné sídlo u nás vyšel jen dvakrát (1982 a 1993) a určitě velmi silně vnímám tu propast mezi zdejším chápáním Forsterova světa z roku 1910 a dnešní recepcí, protože i ti nejvytrvalejší ctitelé heritage žánru mívají jisté výhrady. Nicméně pokud tomu dáte šanci a tento film například doplníte i nedávným seriálem, odměnou vám může být vskutku relaxační zážitek plynoucí z lyrického popisu okolí nejbanálnějšího skandálu. Je to něžné a psychologii hlavních postav je nutné porozumět, abychom věděli, na jakých základech stojí i naše společnost. (31.05.2020)

Jde vidět, že angličanka Emma Thompson je zde jako ryba ve vodě. Přirozená, krásná a její výkon mě fascinoval. Vypadá to, že se narodila do špatného století, ale film jí to vynahrazuje - je ve vidět, že filmy ze starší doby Anglie (např. zde, Rozum a cit..) jí opravdu svědčí. Když jsem viděla ukázky, plácala jsem se do čela, co v tomto filmu může dělat Helena Bonham Carter; ale ukázalo se, že role jí skutečně padla na míru a mile mě překvapila. Také se mi líbil pohled do různých společenských vstev tehdejší doby. Taky bych si přála žít na Howards Endu.. (21.11.2010)

Tříoskarová britská klasika. 1) Klasicky britský ságoidní příběh s dějem vedoucím odnikud nikam má pro mě významnou vlastnost, která značně snižuje jeho kvalitu - je v první polovině neobyčejně pomalý a nudný. Pak se to sice trochu zlepší, ale dějový spád pořád ještě připomíná spěchající želvu po obrně. 2) Volba herců je zvláštní - často mi jejich role připadaly spíše jako protiúkol. Milá (úhořovitá s falešným úsměvem) hlavní hrdinka Margareth (oskarová Emma Thomsonová), zdvořilý (bez špetky charismatu) chuďas Leonard Bast (Samuel West), jeho milující (primitivní protivná stíhačka) žena Jacky Bastová (Nicola Duffettová), nejstarší obchodně zdatný (s tikem v šílených očích) syn Charles Wilcox (James Wilby), ušlechtilá (jakoby právě utekla z ústavu) matka rodu Ruth Wilcoxová (Vanessa Redgravová)...ve výčtu bych mohl ještě pokračovat. We're not odd, we're just over-expressive. 3) Rovněž Forsterovy dialogy jakoby někde z hlubin 19. století (knihu Howard´s End napsal autor v roce 1910) působí maličko...ehm...out-of-date. 4) Nepochopil jsem, v čem spočívá japonský podíl na filmu. 5) Podruhé se na tento snímek už nepodívám. (22.11.2010)