FOXTERIÉRY (E01)

"Na tohle já nemám nervy, budu čekat na chodbě" Tak nějak přesně tohle jsem si říkal skoro po dvě třetiny tohoto dílu. Jako jestli si někdo myslel, že vcelku prima retro výprava (a hlavně super starý auťáky) a občasné přepnutí do černobílého vizuálu zmůže všechno, tak se hodně mýlil. Z ukázek jsem si říkal, že by to možná mohlo být něco ve stylu  seriálu  Vyprávěj, Ale "ty voe", kdo tomu jako dělal dramaturga, to bych teda fakt rád věděl. Za mě hlavně zbytečně moc vulgarit (viz třeba hodně hnusná hláška „Bohužel, venku nemrzne, jinak bych ti nachcal klouzačku.“, coby reakce na dotaz ženy hlavní postavy, zda vedle kytky dostane k svátku ještě něco)  Dost pochybuji, že se tehdy takto mluvilo. Ještě že to maličko vylepšil ten konec s návštěvou Standy v Bartolomějské (u StB). Tak tomu asi ještě dám šanci, ale nevím, nevím... (02.04.2023)

Jako gen-Z mě trochu překvapilo, jak postavy v seriálu mluví, jak se chovají a jak se šoustá na každém rohu, ale potom mě zdejší starší ročníky uklidnily, že se jednalo o tehdejší standard. Hádek je sice fajn, ale zatím neměl moc prostoru, Melíšková si to užívá :3 (23.03.2024)

Neurazí ani nenadchne, voe sem přestal vnímat po 10 minutách. Ale co mě zaráží, že v posledních x filmech a seriálech, nám autoři vnucují fakt, že tady byl snad každej druhej estébák. Ano, bylo jich hodně, ale určitě jich bylo víc mezi komediantama, než jejich řidičema. A geislerka mi ani nevadí, divný... (03.04.2023)

"Charakter je přežitek, libuje si dobytek." Standa je osobnost, vole, a ne že ne. Hulvátství, sobectví, pokrytectví, podrazáctví, lhostejnost, nevěra... není snad žádná charakterová vada, kterou by se nepyšnil. Výborně napsaná i s gustem zahraná postava, nad kterou mladší generace ohrnují nos a my pamětníci se polekaně křižujeme: „Takhle sprostá a svinská ta krásná doba našeho dětství přece nebyla!“ Jenže ona byla. Přesně taková, i s chlupama, vole vole soudruhováním, práskáním, závistí a malou domů, kam se jen podíváš. STRANICKÉ OKÉNKO: [][] Co nejhoršího mohl v sedmdesátkách říct manžel manželce? A) Stará, běž koupit banány. B) Miláčku, nachcal jsem ti klouzačku, támhle v kopci, nad strží. C) Lásko, zase se mi rozjel zip v poklopci. D) Holka, vstoupil jsem do strany! Ale neboj, dali mi přihlášku i pro tebe. E) Poklade, budeme slavní, dostal jsem roli v seriálu Volha! [][] Retro jako kráva, vole, plus humorně podané „patologické prospěchářství jako symptom mravní krize pozdního socialismu“. Standa řadí čtyřku, jen tak dál. Vyprávěj byly pohádky z mechu a kapradí, učesané a optimistické. Volha jede blátem. (11.04.2023)

Já bych řekla, že se nám tu ve druhém a dalších dílech může rozvinout slušný příběh bezpáteřního primitiva, který bude pro kus žvance, vlastní poklepané ramínko a nějaký ten jednorázový sex pod poličkou s Broňama schopen naprosto čehokoliv. Ale souhlasím s tím, že čekat na takové zajímavé rozuzlování je zatím spíše utrpením. V seriálu se skutečně nenachází nikdo, komu bych jako divák mohla fandit nebo s kým bych chtěla spoluprožívat jeho pocity. On taky moc žádné pocity zatím nikdo neprojevil a asi je nemá ani v rejstříku. Smutný fakt nicméně je, že jsem jakožto dítě v prestižním souboru České filharmonie zažila jak firemní a zájezdové řidiče tak lidi od filmu (tehdy TV) a obé bylo opravdu podobně nechutné a nezáživné, jak je v seriálu zatím vyobrazeno. Jedna z hlavních přednostní tohohle podivného režimu, proslulého především nevýhodami, byla, že když člověk chtěl, podobným lidem se mohl bezproblémově vyhnout. Byl to tehdy mimo jiné i jeden z důvodů, proč se chodily studovat vysoké školy… Aby se člověk s nevzdělatelnými burany nemusel setkávat v práci. Představte si tu siauci, že vás škola dostane mezi úplně jiný typ lidí a s podobnými „Hádky“ se už nikdy v životě nepotkáte. Za komunismu nejen možné, ale samozřejmé (ne že by vás to spolehlivě ochránilo před jinými problémy na pracovištích… ). Dnes před podobnými blbečky ve firmách nemožno uniknout, jejich voe/voe (tehdy i mezi burany naprosto okrajová záležitost, nutno podotknout!!!) zní často z manažerských pozic… Ještě bych se zastavila u té detailní reportáže z kyretáže – co nám tím básník chtěl říci? Tohle si možná tvůrci mohli opravdu odpustit, působí to už jako lovení seznací a snaha šokovat za každou cenu. (03.04.2023)