TEL-EVÍZE (E03)

tak uz zacina prituhovat....tato cast kde na konci dokonca ukazu natacanie skutocneho agenta Minarika,to je fakt odvaz....inak co na to Pepik Laufer,pretoze ten tomuto typkovi spival oslavnu odu....s toho sa ani dnes nevylze....myslim ten Pepik Laufer....serial ale sleduju aj a vacsinou asi taki co vtedy neboli na svete,takze sa to da podavat aj takto,aj ked opakovane priznavam,ze je to natocene velmi hodnoverne,aj po technickej aj po dejovej stranke... (17.04.2023)

Standa Pekárek opět odpověděl protiotázkou, vyrazil se svou vysněnou Volhou za dalším snadným proplouvaním životem, udáváním a taky novou rodinkou, když už té jeho manželce na mateřský z toho sezení doma narostla ta prdel… Z praktik estébáků je jednomu na blití, už jen kvůli tomu stojí minisérie za shlédnutí. Nemile mě překvapil jejich “tah na bránu” se získáváním dalších udavačů.  Dnes bylo také dost záběrů z Vršovického Ďolíčku. V novém bytě Standy Pekárka jsou zelenobílé barvy a loga Bohemians vidět všude (šála na věšáku, samolepky na WC, zelenobílý kelímek a zelený zubní kartáček, taška Bohemians ČKD Praha, atd…) Kulich s klokanem při reportáži, kde Standa opět odpovídal protiotázkou byl na svojí dobu luxusní kousek.                                                                                                                                                        Seríál Volha je chvílemi “přitaženej za vlasy”, zejména co se sexu týče, ale jde o umělecký pohled a nadsázku. Celkově tomu ale není co vytknout. To prolínání reality s černobílou “dobovou/dokumentární” barvou dává dílu zasloužený punc opravdovosti. Ta doba byla nechutná, šedivá, s všudypřítomným policejním a komoušským hnusem! Strach by se dal mezi lidmi “krájet”. Doma všichni nadávali nakomouše ( ale nikomu to neříkej) a v práci tleskalo na schůzích KSČ, ROH nebo SČSP… (16.04.2023)

„Morálka a přesvědčení? Zadupáno, dnes už není.“ Volha se dál řítí blátem, až stříká na všechny strany. Mravní bahno i hliněná břečka na panelovém sídlišti s „plnou občanskou vybaveností“. Nový model auta, nová manželka, ale zip na poklopci se rozjíždí stále. Souloží se, schůzuje, udává a kádruje. Šrouby strachu se utahují. Brabec v komisi (ne)schvaluje film a huláká: „My s váma zatočíme, po soudružsku!“ STANDOVO OKÉNKO: [][] Z čeho mi nejvíc zatrnulo? A) Ze Standova míče, hozenéno do auta po synovi. „Vídat ho jen občas? Víc si ho tak užiju.“ Empatie nula, ryzí sobectví. B) Ze Standovy „uvědomělosti“, viz pantomima: „Nekuř, když jsi těhotná!“ C) Z naivity u StB: „Že je rejža teplej vás zajímá? Vždyť už to není trestný.“ D) Z jeho upřímné nechápavosti: „O co jí šlo? Přece když se Minařík dnes vrátil ze špionáže ve Svobodné Evropě, tak nebyl čas napsat scénář, no ne?“ [][] Dvě hloubavé otázky. O co vlastně těm disidentům jde? Dozvíme se z televize a Rudého Práva. Má dcera produkčního Horáčka koule? StB už ví. Sbohem FAMU. Republiku si rozvracet nedáme! (18.04.2023)

Stále si to drží laťku vysoko . Pekárek plní úkoly spojené se spoluprací se soudruhy pomalu a ochotně.  Získá timto byt a nijak jej nerozhodi ani odchod jeho ženy . Ten má hned náhradu a dítě je na cestě.  Soudruh režisér, který má jinou orientaci než je obvyklé  , musí podepsat spolupráci a tím se rozhodl co bude dál.  Dost smutný konec . (17.04.2023)

Režisér Jan Pachl nevytvořil nic dějově závratného, ale má to fajn atmosféru, velmi dobré herce i šikovně včleněné archivní záběry. Sobeček „voe“ Standa je prosťáček a zbabělec, jeho hlavním cílem je osobní prospěch a zajištění. Každopádně je zpátky za volantem a při jedné z reportáží se seznámí s půvabnou Slovenkou, která by ráda viděla na vlastní oči Matušku nebo Goťáka. Sám (nutno zdůraznit poměrně jednorozměrný) Standa pak na vlastní oči uvidí, kam jeho chování „dotlačilo“ manželku Míšu, zároveň dál jede na vlně bonzáctví a jeho další „obětí“ se stává režisér Klepl, který vystřídal cynickou režisérku Geislerovou. Právě ten se nedobrovolně dočká krycího jména. Dál se poměrně mizerně pracuje s vedlejšími postavami, zůstává odlehčená atmosféra s oplzlým humorem, kdy dámy zůstávají jen coby ty, které ochotně a kdekoliv roztáhnou nohy, i když v závěru nám to dějově (dobově) lehce zhoustne. Jiří Dvořák výborný. (05.06.2024)