MAESTRO (E04)

Moje pocity se při sledování téhle dávno zapomenuté a nyní znovuobjevené reality show z přelomu sedmdesátek a osmdesátek pohybují na škále od depky k euforii a zpět. Peklo nejsou ty druhý, peklo jsme my. P.S.: Karlovy procítěné písně v ruštině se Olze Špátové do toho velkodokumentu o mistrovi kdysi bůhvíproč nevešly… Volha nezapomněla, to je fajn. (23.04.2023)

„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s  Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. (25.04.2023)

Časově jsme se trochu pohnuli, ale u Standy se toho moc nemění. Tedy alespoň v případě jeho prospěchářských a sobeckých kroků. A vyjma toho, že nám chlapec trochu přibral. Podruhé se oženil, potomstvo se rozrůstá. A pak mu do jeho vysněné Volhy nastoupí zbožňovaný Kája… Mezitím vzniká občanská iniciativa Charta 77, na kterou režim hned reagoval, Antichartu podepsali národní či zasloužilí umělci i řada lidí z ČST. Někteří o tom (prý) ani nevěděli, jiní připustili morální selhání. Hromadná veřejná tělocvičná vystoupení mají zelenou, stejně jako Standovy další košilaté vtipy o ženských či šmelení s barevnými televizemi. Jen tu vánoční Popelku v barvě si Standa neužije. Hokejový šampionát ve Vídni nakonec přeci jenom klapne. Jinak poměrně uspěchaná epizoda, škoda (celkově) některých málo prokreslených vedlejších postav, zejména těch ženských. Tomáš Jeřábek výborný. (07.06.2024)

Tak zasloužilý agent=práskač S.Pekárek rozšířil svou "vedlejší činnost" i o kšeftování se sovětskými soudruhy, tehdy se roztahujícími mj. v Milovicích : 5 * a 78 % . Roličku K.Gotta si střihnul R.Vojtek. Produkčního Bílka, kšeftujícího se Sověty v Milovicích zase Jan Révai. Mladinkou sekretářku Kačenku hrála V.Divišová(hrála mj. v seriálu ČT Špunti na cestě). A pumpaře z Benziny, kšeftujícího s Pekárkem hraje Jiří Zapletal (hrál mj. J.Smrkovského v jednom z dílů seriálu ČT České století) . ***V tomto dílu zazněl taky úryvek z písně Věž z písku od skupiny Precedens Martina Němce, kterou zpívá Bára Basiková . (27.04.2023)

Charakter Standa nechává nemocnou matku samotnou na Štědrý den, exilová literatura je pro něj cizím pojmem, a zatím nám neukázal ani pracovní soboty, které byly socialistickým zpestřením. Mámě po výbuchu Černobylu vypadaly vlasy a musela chodit na čištění krve, rakovina prostaty řádí v okolí víc, než je milé. Silný dokument o pravdě, s perfektním obsazením (Jiří Lábus, Filip Menzel aj.) a citem pro detaily (konev na zalévání květin, bílé mřížkové obaly na květináče, malé žluté limonády, hliníkové pouzdro na řízky a třílitrová sklenice okurek na cestu v podpaží. (23.04.2023)