Volha
Režie:
Jan PachlScénář:
Jan PachlKamera:
Marek JandaHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Kryštof Hádek, Klára Melíšková, Martin Pechlát, Tomáš Jeřábek, Aňa Geislerová, Kristína Svarinská, Bohumil Klepl, Stanislav Majer, Lukáš Příkazký, Aneta Krejčíková, Roman Polák, Jiří Lábus (více)Obsahy(1)
Jsou zlaté osmdesátky, období spartakiády. Pekárek je šťastný, přes sovětské vojáky šmelí s barevnými televizory a konečně mu do auta nastoupí i Karel Gott. Standa je „king“. Netuší ale, že si udělal mocného nepřítele. Vidina zájezdu na mistrovství ve Vídni je najednou pryč. Protistátní činnost produkčního Horáčka se sice odehrává mimo Pekárkovo zorné pole, ale Standa už je nebezpečně blízko. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Odpornější postavu než je Standa Pekárek v podání zde skvěle hrajícího Hádka jsem už dlouho v českých seriálech neviděl. Přeju mu jen to nejhorší a strašně mě to drží u obrazovky, abych se na konci seriálu dočkal jak skončí špatně. Avšak si sám myslím, že po roce 1989 se z něho (a z mnoha dalších) stane velký demokrat. Opět mi bylo lidsky špatně z toho všeho, čím si naše země procházela. Tato minisérie to zachycuje naprosto bravurně! ()
Skvělá satira, která bohužel není satirou, ale naší vlastní šedou minulostí, od který se nejde jen tak odlepit. Už teď mi Hádek jako užvaněnej děvkař bez hlubšího svědomí bude chybět. Parádní exteriéry a interiéry normalizační doby spolu se slavnými figurami tehdejší televize. Jediný mínus je fakt castingově nepovedenej Robert Mikluš jako Landovský, naopak Bob Klepl je fantastickej, bych furt nekritizoval, voe..třesu, třesu :) ()
Tento díl rychle proběhl pár lety. Ale opět jsem se dobře bavil, i když ne vždy to k smíchu bylo. To “propašování Popelky” a Třísky vs barevná televize mě dostalo. Navíc po Lanďákovi, Waldovi, jsme tu dostali božského Káju a pomrkávání po faninkách, a taky Pepíčka Zímu. Ale poslední zmíněný se jen mihl. No, ať žije Vídeň 😉. ()
Moje pocity se při sledování téhle dávno zapomenuté a nyní znovuobjevené reality show z přelomu sedmdesátek a osmdesátek pohybují na škále od depky k euforii a zpět. Peklo nejsou ty druhý, peklo jsme my. P.S.: Karlovy procítěné písně v ruštině se Olze Špátové do toho velkodokumentu o mistrovi kdysi bůhvíproč nevešly… Volha nezapomněla, to je fajn. ()
„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (1)
- Stanislav Pekárek (Kryštof Hádek) se své slovenské manželce několikrát vysmívá, že stále mluví svou „čobolštinou“, ale toto slovo vychází ze slavné filmové hlášky majora Terazkyho (Pavel Landovský) ve filmu Černí baroni (1992): „Čo bolo, to bolo, terazky jsem majorom,“ který ale vznikl až v roce 1992. (Pimburger)
Reklama