Volha

Kdybyste mi před časem řekli, že v neděli večer uvidím na ČT scénu ze zákulisí Vlachovky, kde si to udavačský šofér rozdává v obřím sudu s jednou z předních českých tváří oranžových končin internetu, považoval bych to za dobrý dadaistický žert, ale Pachl a spol. to dokázali protlačit coby třešničku na dortu jednoho dost povedeného seriálu o nihilistickém zmetkovi, kterému je všechno jedno kromě snahy si ten socík co nejvíc užít. (1 402.) (09.06.2023)

po prvním díle, který byl na hranici snesitelnosti se Volha nakonec rozjela do (ne)sympatického retro komediálního dramatu s nezvyklým antihrdinou ve svém středu. Pekárek je totiž jednak prospěchář, který je schopný udělat prakticky cokoliv  pokud mu z toho něco kápne, ale také je naprostý ignorant, kterému v jeho omezeném vidění všeho nedochází vlastně vůbec nic. Nedokážu úplně posoudit do jaké míry je Volha objektivní, protože sám si matně pamatuji až závěr osmdesátých let, ale je mi tohle zpracování vlastně mnohem sympatičtější než v jiných seriálech. Nejvíc mrzet tak může jen určitá zkratkovitost, kdy se tvůrci snažili do pouhých pěti dílů nacpat co nejvíc a některé události tak divák vidí jen na okamžik a nebo vůbec. Nejsmutnější na tom nakonec je, že takových Pekárků je dnes stále plno a jsou jich plné internetové diskuze. Jakkoliv i dnešní doba má svoje mínusy, vrátit se do tě předlistopadové by chtěl snad jen blázen...a nebo někdo jako Standa - třesu - Pekárek...70% (01.05.2023)

Nevyrovnaný, tón tomu lítá od mrazivý / vtipný drobnokresby vykloubený doby až k lehčí cringe řachandě, ale k mýmu překvapení se drží jednoznačně na straně prvního. Pekárek je zdegenerovaný chemlonový Švejk, přesně to, co česká povaha udělala z druhdy pronikavý Haškovy satiry: karikaturu s pivečkem a to chce klid a nohy v teple svatozáří kolem bauchu. Žádné my a oni. Jen my cachtající se v blátě, výmluvách a morálních kompromisech, v nichž často nešlo o život, ale "jen" o klidnou existenci. Normalizace tu konečně není vyobrazená jako idylický ostrov rodinných pelíšků vs idiotský systém, ale jako vším a všemi prorůstající rakovina nudy, přetvářky a připrcávání, kterou spolutvoří státní aparát a lidi, kteří uzavírají různé formy tichých dohod - dokonce i když vzdorují. A nad tím vším se s pokojem Buddhy vznáší kurva, bavič a obratný existenční navigátor Standa, který má jednoduchý životní kompas: když to říká Goťák, tak to asi bude pravda. Rok 1989 není tlustá čára. A Pekárci dneska plní náměstí. Nenávidí cokoliv, co se odlišuje od jejich jednoduchý vize správnosti a nohou v teple. Píší svoje zamindrákovaný výlevy na ČSFD. Volha konečně nedělá z minulosti skanzen, ale napomáhá pochopit, v čem nás historie dokurvila a v čem jsme dokurvili my jí - a jak v tom vesele pokračujeme, protože je to v nás, ne v nich. Třicet let to trvalo, ale Pachlovi se to konečně povedlo. Má to všechno nějaký řešení? A mohu vám odpovědět protiotázkou? (03.05.2023)

Naprosto parádní a do detailu vyňuňaná retrosatira z doby ne tak dávno minulé, která se ovšem zase kvapem blíží a zajíždí zpět do starých osvědčených kolejí. A tak dříve potracení nostalgicky či hořce vzpomínají, později potracení a revisionistickou historií řádně zmanipulovaní rozumbradáčsky rozporují, že takhle to v Mumulendu přeci nikdy nebylo, přičemž kvičí, že je to děsná blbost a nuda, no a šosáčtí pamrdi s pravítky v prdelích se zděšeně křižují, jak je to odporně vulgární, protože tam zaznělo asi tisíckrát „voe“, čtyřikrát „kurva“ a jednou „pičo vyjebaná“, a takhle se přeci nemluvilo a neprcalo ani za komunistů! Ne, drazí bigotní soudruzi, pirátská mládeži a jiná neomarxistická verbeži, mluvilo, prcalo a mnohé vyobrazené patocharaktery jsou až mrazivě přesné. Vždyť je konečně musíte velice dobře znát ze zrcadla nebo ze svého současného nejbližšího okolí. Na hloupé, pokřivené a bezpáteřní bonzácké zkurvence, popřípadě karieristické či pozornostní kurvy, bedlivě střežící korektnost současných komerčně importovaných patoideologií kolektivního myšlení ve jménu světlých zítřků, by měli pomalu začít vydávat živnosťáky, a stará dobrá hysterická společenská ostrakizace či kokotporátně podporovaná ekonomická likvidace těch odporných dezolátních živlů (čti „závadně smýšlejících nepřátel strany, lidu a Evropské Utopie“) pomocí asociálních sítí a majoritních stranických masmédií už zdaleka nestačí! Tudíž se závislé soudnictví pomalu plně podřizuje minoritním, avšak agresivně šířeným „společenským“ doktrínám domněle majoritního proletariátu, té jediné spravedlivé revoluční masy „jižvzhůrupsancůtétozemě“, policie se pozvolna transformuje zpět na státní bezpečnost, jiné názory, byť mnohdy naprosto relevantní a podložené, začínají být kriminalizovány, a mlčící většina jako obvykle zase jen sedí na gaučích ve svých maloměstských obývácích a klopí lahváče s tím, že se to určitě zase jednou přežene. Hlavně se do ničeho nezaplést! Kdepak, pokud se nepoučíte z historie a nevytáhnete si hlavy z prdelí, bude hůř, padesátá léta se pomalu vracejí v plné síle a s až mrazivě naprosto stejným modem operandi, kokoti!  Vymazlený zábavný a mementivní seroš, zobrazující nedávnou společenskou historii i možnou stádovou budoucnost v ironických kulisách všem režimům věrně sloužícího veřejnoprávního bandity. Seroš skvěle napsaný a do posledního kašpara skvostně zahraný, přičemž malý Hádek jede v roli toho vymatlaného, prospěchářského normalizačního zmrdečka naprosté bomby. Klobouček, voe! (01.05.2023)

Bravurní práce České televize a skvělá sonda do hlubin české vychcanosti. Hlášky jako "Třesu šéfe" nebo "Mohu vám odpovědět protiotázkou" se díky tomuto seriálu mezi veřejností stanou používanější. Kryštof Hádek konečně po delší době dostal roli, která mu sedla jak prdel na hrnec a svou vychcanost mohl prodat na 100%. Seriál není ani náhodou hyperkorektní (ukazuje chování k ženám v tehdejší době, které se k dnešku malinko zlepšilo) a nebere si s ničím servítky, je vulgární a představuje realitu "mocnosti ČST" v tehdejších letech. První díl byl asi nejhorší úvod seriálu, co jsem v životě viděl, ale zbytek seriálu byl naprosto skvělý a měl by ho vidět každý, koho zajímá ať už dění před rokem 89 nebo odpornost některých lidí co tvořili tehdejší televizi. Vedle Devadesátek další parádní projekt ČT, který je doplněn dobovými záběry a vylepšen o hudbu, kterou má pod palcem Michal Pavlíček - to jsou malé detaily, které pro mě tvoří tu přidanou hodnotu, kterou od kvalitní minisérie očekávám. Zajímavý komentář: EllienPM (01.05.2023)