Volha

5/5 Slovy produkčního Josefa Viewegha, dnešní televize je už natolik sebevědomá, že podobné švejkování na vlastní účet dokáže schválit. Na počátku byl stejnojmenný román Karla Hynie (2008) a na konci je mini série o normalizačních eskapádách novodobého Švejka slyšícího na jméno Pekárek, který za vrchol života považuje Volhu a šmelení v redakci Humoru a lidové zábavy. V rámci adaptačního procesu došlo k několika rozhodnutím, například vynechat devadesátky, propracovat některé vedlejší postavy (zřejmě i podle toho, kdo bude jakou postavu hrát)... a tak se ze zajímavého dramatického oblouku stala jen samoúčelná satira na téma, jak to tenkrát bylo. O reálném zákulisí práce v televizi se nedozvíme skoro nic, ale naopak je veřejnosti opět nabídnuta ona názorová Bible, bez které by to zřejmě už nešlo. Tak například Gott je bůh, donášeli i tací, do kterých bychom to neřekli, všichni umělci jsou chátra, kdo nekrade ze státního, okrádá rodinu. Úvodní epizody slabé, zákulisí Gottových pořadů z divadélka ve Slaném za hranou černého humoru, konec naprosto nevýrazný s nulovou gradací. Herecky a jako dobovka to byla sice výzva, ale žádná z těchto složek nepřekročila dnešní průměr. (18.08.2023)

Zcela oficiálně tímto prohlašuji, že mě Česká televize tímto seriálem velmi mile (a naprosto nečekaně) překvapila. Tvůrci přišli se zajímavým a zábavným dějem, u něhož se mohl divák i zamyslet, zavzpomínat, či využít obou možností (případně ani jedné, jak se v mnohých případech ukázalo). Rychle tak bylo jasné, že tahle záležitost rozdělila diváckou obec dosti razantně, protože sklerotičtí nostalgici opět zatoužili po benzínu zadarmo, diváci narození nejdříve v devadesátkách se okamžitě začali bušit v prsa s tím, jak by nikdy a ze žádného důvodu nesklonili hlavu před žádným režimem (ano, jsou to ti samí, kteří by byli i nejlepšími protifašistickými bojovníky a pravděpodobně i nejhorlivějšími abolicionisty), ale mé zkušenosti hovoří spíše o tom, že by lidé s podobně velkou hubou skončili pravděpodobně s přezdívkou na svazku. Seriál má své mouchy, o tom žádná, pozitiva u mě ale jasně převládla. Já si pro sebe dělím spolupracovníky s StB do tří kategorií: ideologické (ti to dělali z přesvědčení a já pro ně mám určitý druh pochopení, protože to dělali pro Věc), vydírané (ti to dělali ze strachu nejen o sebe, a i když ničili životy jiným lidem, které vlastně dostávali do situace, z níž spoluprací sami unikali, i je dokážu nějakým způsobem pochopit, protože každý nemůže být hrdina), a pak to byli všichni ti Pekárkové, kterým byla ideologie i lidé u zadku a kteří to dělali s velkým nasazením jen pro osobní prospěch. Poslední kategorii pokládám za jednoznačně nejhorší, takže bych nedokázal o Standovi Pekárkovi uvažovat jako o hlavním hrdinovi; pro mě to byl hlavní zmrd, jehož ani jeho znatelně nižší IQ neomlouvá. Na druhou stranu si jeho představitel, Kryštof Hádek, zaslouží za svůj výkon uznání. Skutečné, ne to čestné. Tvůrci mě ale celkově potěšili výběrem herců (hodím do placu alespoň čtyři: Klára Melíšková, Jiří Dvořák, Tomáš Jeřábek, Aňa Geislerová), maskami i výpravou, konečně jsem zase jednou slyšel kvalitně napsané dialogy a rušivými elementy tak pro mě byli asi jen Robert Mikluš a (někdy) Kristína Svarinská. / Poučení: Já vám ani nevím, někteří jsou nepoučitelní. (18.08.2023)

Registrační číslo 25085, krycí jméno Volha. Manželka Míša je naivka, Lanďák si dál zahrává s režimem a Standa „voe“ Pekárek nesnáší, když se nad něj nějakej studovanej povyšuje. (Zatím) se ukazuje jako neškodný mluvka, který za celý život přečetl akorát Klapzubovu jedenáctku, který občas stojí za nějakou tou šmelinou a který dámám nabízí nachcanou klouzačku. Právě nastoupil coby šofér do Československé televize a věří, že jednou bude vozit i toho Goťáka. Každopádně StB mu nebude zobat „jedna paní povídala“, potřebuje tvrdá data. Režisér Jan Pachl nevytvořil nic dějově závratného, ale má to fajn atmosféru, velmi dobré herce i šikovně včleněné archivní záběry. Pochvala i pro maskéry, architekty, kostýmní výtvarnice… Všechny ty široké kravaty, šílené dekorace, skleničky na hořčice, východoněmecké tapety nebo umakartová jádra jsou úžasné. Místy uskákané, jindy umělé, občas variující situace z minula. Škoda i některých málo prokreslených vedlejších postav, dámy jsou tu často za ty, které ochotně a kdekoliv roztáhnou nohy. Ale celkově dobré. Ještěže ty dvě barevné televize ukecanému prospěchářovi a křupanovi zůstaly… (18.06.2024)

Mám tohle normalizační nahlédnutí do oprýskaných paneláků a prázdných regálů docela rád. Jediný, co mi nesedělo, že Standa “Švejk” Pekárek byl až takovej Casanova. Ale zase palec nahoru, že si vysloužil stejné číslo ve spisu, jako pan poslanec Babiš. Jak už se říkalo v Cimrmanech: To se tak někdy sejde… (03.06.2023)

+4* Volha je seriál, který po čase znovu rozvlnil poklidné vody doby minulé a připomněl pamětníkům, jak to chodívalo běžně za socialismu. Samozřejmě běžné lidi ani nenapadlo, že můžou být sledováni, ale těch donašečů bylo mezi námi opravdu dost a každý měl k těm činům jinou motivaci. Hezky se o tom v recenzi rozepsal uživatel Necrotongue, tak je zbytečné se po něm opakovat. Seriál je dobře zpracovaný i obsazený a vývoj postav včetně jejich motivací zřejmý a pochopitelný už jen těm se stejnými povahovými vlastnostmi. Nekouká se vždycky na to dobře, protože můžou z paměti vyskočit i nepříjemné vzpomínky. Kryštof Hádek svou roli vychcaného hajzlíka zahrál výborně a podobných týpků bylo, je a bohužel i bude vždycky dost, tak přeji ať jich máte kolem sebe co nejméně. Určitě doporučuji a kdybych nebyl na pětihvězdy tak skoupý, tak bych ji přihodil.  [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.06.2024)