Ghostland

Solidní materiál pro docenta Chocholouška. Ten už je ale po smrti a jeho místo v ústavu přebírá mladý psychiatr Vonásek, který pro svůj odpudivý vzhled nemá štěstí u opačného pohlaví. A nejvíc by se měly ženy mít na pozoru, jsou-li zahlceny lichotkami typu "jsi moje baby doll" nebo "ty jsi hezká jako panenka". Naprosto nevyzpytatelný a rozdílový režijní přístup dělá z tohoto filmu jeden z vrcholů žánru. Na brutalitu jsem z filmů zvyklý, takže tohle mě jen těžko překvapí, určitě jsou na skladě i zvrácenější kousky, ovšem Pascal Laugier má jiné přednosti. Umí dát příběhu nepředvídatelný vývoj, šílenou psycho hysterii, až je divák úplně mimo a je permanentně vystaven psycho nátlaku maniakálního režiséra. Už dlouho jsem se s něčím podobným nekonfrontoval. Ten po předchozí píčovině "o dlouhém kokotovi" přidal na obrátkách, upomenul se na svoje Mučedníky a cedil jeden šílený nájezd za druhým. A vše se v dobré obrátilo. K dispozici měl odpovídající hereckou sestavu, která dodala dokonale rozervaný zážitek. Mladší i starší verze sester Beth a Very jedou na plné obrátky. Crystal Reed je samozřejmě v popředí, další zajímavou je Taylor Hickson, mladší verze Very, která ještě před premiérou filmu zažalovala produkci za způsobený úraz na natáčení. Mírně fádní shledávám jen zakončení filmu, jinak režisér vše vybičoval na maximum. Spousta scén je tak originálně nepříjemná, až jsem natěšený na další režijní projekt režiséra, co umí diváka nemilosrdně poslat do blázince. Sledovat jeho filmy je skutečně o ztrátě duševního zdraví a psychické způsobilosti. 9/10 (30.06.2018)

Laugierova tvorba není úplně mým šálkem kávy, ale tohle se mu povedlo. Začalo to brutálním útokem dvou magorů na rodinu ve složení matka a dvě dcery a pokračovalo sice schématickou, ale velice slušně natočenou duchařinou, která měla všechno správně. Jenže v polovině filmu přišel zvrat, který spustil fantastický psycho masakr, kerý jsem si užíval s hubou dokořán. Crystal Reed zatím ve své nejlepší roli, zahanbit se nenechalo ani její mladší já a to samé platí i pro ostatní zúčastněná. Pro mě žánrová událost roku. Zatím. 100% (20.06.2018)

"Golem má panenky rád... jen si je pro sichr očichá. S letlampou budou si hrát, loutka když obživne... zavzdychá." Hravý otyloň, kvalitně vypatlaný Golem, upatlaný od strachy (doslova) posrané panenky, mi poradil v nouzi. Jak jen mám uchopit tento komentář? No přece za nohu, jako panenku a zvednout nahoru! Tak jo. V baráku bordel po tetičce, zejména habakůk panenek i jiné krámy. Ale panenka s krámy není dobrá na hraní, BUM! BÁC!, letí do kouta. Jo jo. Občas i já mívám splín a strachy, co s tím? Chtěl bych být spisovatelkou, ty jsou v poho. Až po krk ve sračkách, s bláznivou ségrou ve vypolstrovaném sklepě, imrvére vyjící jak sveřepý šakal: Nenechávej mě samotnou! No a? Don't worry, be happy... Zaplaťpánbů za fantazii a za hřejivé a konejšivé sny. Otyloň se svojí anorektickou mutr neurčitého pohlaví si můžou perverzákovat jak chtějí, ale panenka je v poho a nad věcí. Ačkoli pozor! Některé panenky mají i zoubky. Palec nahoru za odvážné okusování vychrtlé mutrfotr, na jejímž kostnatém zadku bych si já vylámal zuby (a to mám už pár železných :-). Bohužel, to libové a něžné You're still here, základní stavební kámen příběhu, přišlo na můj vkus opožděně, až po polovině filmu. Ušetřit trochu času ze zdlouhavého pěkného snu a věnovat víc času sladké Candy Truck Woman s otyloňem a praktickému školení synáčka, co ještě zábavného se dá dělat s porcelánovými panenkami a co se živou... (07.06.2020)

Stupidní sračka, s nesympatickým obsazením a dementním dějem, v němž snad každá druhá scéna končí tak, že se to hlavní postavě vlastně jen zdálo (což je asi to nejohranější scenáristické klišé a zřejmě to zde mělo diváka znejisťovat, ale je to prostě jen otravné). Nebavilo mě to a už po pár dnech rychle zapomínám, o co tam šlo, což je vlastně jen dobře. (26.12.2019)

Další z filmů letošního roku, do kterého se mi moc nechtělo. Sice jsem četl vesměs pozitivní komentáře a spoustu „chvalozpěvů“, ovšem na podobné věci poslední roky už moc nedám. Pascal Laugier v mých očích není žádným zázračným režisérem a žádný z jeho filmů se mi nějak závratně nevryl pod kůži. Ano čtete dobře, ani tolik vychvalovaní Martyrs. Ty mimochodem považuji za průměrný počin – žádnou bombu. A podobně tomu bylo i s tímto filmem. Hororům se věnuju už nějaký ten pátek, viděl jsem jich už něco přes 3000, mám rád nejrůznější bizarní, morbidní, úchylné a zvrácené filmy, ale viděl jsem řadu mnohem lepších kousků, než jsou Mučedníci a Ghostland. Laugierův psycho-chaotický bizarní styl mi prostě moc nesedl. Ať už se na mě někdo zlobí a nebo ne, je mi to v podstatě jedno. Tenhle borec má sice dost zvrácenou představivost a částečně jí dokáže přenést i na filmové plátno – díky čemuž si to můžou poté vychutnat i sami diváci, ale zároveň jsou jeho filmy plné chaotického bordelu, ve kterém aby se prase vyznalo. Jasně, chce to vždycky vyšperkovat co nejvíce „na oko zvraty“, ovšem ne vždy jsou potřeba. Dost často mi totiž pokazily právě prožívaný požitek. Mlácení, brutalita a jistý druh perverze – to všechno on umí celkem vyšperkovat – ovšem zbytečně to překombinuje, do parádně rozjetého děje vsune totální píčovinu, která mě opravdu v danou chvíli nezajímá a to mě dokáže pěkně nasrat. (Kupříkladu scéna s lidskou panenkou, následným pochcáním a připravovaným pálením byla luxusní – no a pak lup střih a zase nudy kopec…). Vážně nevím, zda tohle je skutečně nejlepší horor tohoto roku – za který ho dost lidí označuje – v mých očích určitě ne. Sice jsem moc novinek (2018) neviděl, ale takové Tiché místo se mi líbilo o něco více. A to taky bylo jen lepší průměr. Ghostland mi prostě nabídl několik opravdu lahodných momentů a zajímavých situací, které potěšily mé očka a uspokojily mé zvrácené choutky, ovšem narazil jsem tu i na hromadu otravných prvků, jenž mi pokazili celkový dojem. Takže stejně jako slavným Mučedníkům dávám 50%. (28.11.2018)