Soumrak dne

Scénář: Ruth Prawer Jhabvala .. Komorní komornická odysea. Dokonalý Anthony Hopkins v roli škrobeného a profesně tak upjatého komorníka na venkovském anglickém sídle, který ač má velký přehled v dění kolem sebe, jakoby až nechtěně přehlížel to nejdůležitější.. 90%. (08.06.2006)

Stejně, jako jsem nikdy neviděla Howards End, The Remains of the Day jsem měla zasunutý jen jako mlhavou vzpomínku na zajímavý trailer z dob VHS půjčoven. Nicméně dojem byl tak silný, že nebyl problém se nadchnout pro možnost shlédnout celý film na velkém plátně. A skutečně, nezklamal, ba naopak, předčil očekávání. Silný herecký koncert cele dle gusta, jaké si tělo žádá. #LFŠ (11.08.2017)

Appeasement. Pán s pocitem, že něco dluží, jej naivně prosazoval vůči nacistickému Německu, jeho majordomus s přesvědčením, že oddanost je nadevše, ho zase uplatňoval, když ustupoval potlačování vlastních citů. Oběma čas ukázal, jak hluboce se mýlili. Jeden přišel o důstojnost, druhý o to, co už se nikdy nedozví.. Sir Hopkins v roli muže, u něhož byla na prvním místě práce a na druhém nic, nepřekvapivě precizní, stejně jako výstavba Ivoryho dramatu o aristokratických a citových ulitách, které své majitele přehnaně chrání před okolním světem.. (08.03.2018)

Občas se nebojím označit nějaký film za UMĚNÍ. Popsat tak svěle charaktery lidí ve filmu jsem snad ještě neviděl. Hopkins ve své snad nelepší roli muže, který nepřestává ani na chvilku být uhlazeným majordomem, vždy ví, kde má své místo a ani na okamžik se neodváží rozmýšlet důsledky rozhodnutí svého pána. Lokaj, který nedává průchod svým citům, ani když umírá jeho otec. Stává se nezůčastněným svědkem příprav událostí, formujících budoucí vývoj Evropy. James Fox, lord s genealogií bůhví kam, má jasné představy o třídním uspořádání lidské společnosti. Věří myšlenkám nacismu a na svém zámku pořádá politická setkání čelných britských představitelů se zástupci Hitlerova režimu. Charaktery postav výrazně ovlivňují jejich osudy, Hopkins ignoruje milostné vzplanutí k nové komorné, i když ta mu jasně dává najevo svůj zájem, Fox i přes jisté výčitky vrací do Německa dvě židovské dívky. Lidé potlačující své svědomí a své city, to je soumrak dne. Svědectví o době, o lidech, o společnosti, která určuje každému jeho neměnnou pozici. Vynikající dílo. (08.12.2006)

Panské sídlo a jeho chod vnímaný očima prvního sluhy v historických třicátých letech minulého století i poté. Tuto osu doplňuje druhá. Je jí historie nenaplňovaného, ale přesto zřejmého vzájemného hlubokého vztahu muže v livreji a ženy v zástěře. Lidí služebných a deformovaných tuhou konzervativní konvencí, ale přesto charakterově a osobnostně pevných, stálých, nahmatatelných. V překotném chodu všedních úkonů, v soukolí úsluh, praní, mytí nádobí, cídění nábytku, v larvě nikdy nedoceněných a deformovaných lidských altereg svých chlebodárců plyne život rychleji než voda v Temži nebo Severnu. To, co by v normálním světě trvalo hodiny a dny, v tomto paralelním služebném bytí probíhá měsíce a léta. V závěru filmu pod tuhou škraboškou konvence postřehneme to podstatné: dva zmařené, nenaplněné lidské životy. Nemusíme vždy vadnout, bohatě stačí, jsme-li odtrženi od svých kořenů. Hopkins i Thompsonová v tomto mimořádném šerosvitném díle své nejednoznačné postavy podali se skutečnou uměleckou noblesou a povýšili je - a s nimi i film - na uměleckou událost minimálně roku. Chtělo by se věřit, že nejen roku. (10.02.2008)