Blikající světla

Škoda, že Anders Thomas Jensen natočil zatím tak málo filmů, protože jeho styl mi teda absolutně sedl. Ještě asi nikdy jsem neviděla tak originálně působící, žánrově namíchaný a místy trochu bizarní film, co by zároveň byl tak příjemnej na sledování. Tentokrát musím vyzdvihnout linku s dětskými traumaty, která film provazovala a prohlubovala charaktery postav, který by se jinak mohly zdát jenom praštěný, takhle aspoň víme, proč. Stejně tak oceňuju motiv jejich přátelství "až za hrob". Sice jsem čekala mnohem víc podílu komedie, ale těch pár vtipnejch míst mi stačilo (veverka, vajíčka, konečný zneškodnění ve zpomaleným záběru za zvuků klasický hudby a především hon na lesní zvěř s kulometem). Čtyřlístek herců neměl chybu, oblíbila jsem si všechny, i spiťar doktor a magor hajnej pobaví. Po Adamových jablkách jsem rozhodně nebyla zklamaná. (23.10.2011)

Tisíceré díky JohnymuD za doporučení, je to pecka *:+* Mads Mikkelsen, Nikolaj Lie Kaas a Ulrich Thomsen tj nejvyšší dánská herecká smetánka v roli prvotřídních více či méně polepšených ultrahovad. S parádně spracovanými flashbacky a plejádou postaviček jak vystříženou z Vesničky mé střediskové a pivo se tu tentokrát nedává na sedmý shod, ale zakopává (nemůžu se dočkat, až to vyzkouším. *:D* ) Bodík dolu dávám za trochu hledání v úvodu, kde to přece jenom klame tělem a žánr neodpovídá zbytku filmu. Překvapivě to nebylo odlehčené, jak bych čekal a vlastně je to jenom dobře, severská filmařina je prostě nehollywoodská a proto jí mám tak rád. *:+* Ta nepředvídatelnost, kdy byste u produkce filmu dokázali uhodnout zbytek scén po 30 minutách je prostě boží. Příspěvek o tomhle filmu si říká o hrozně patetickou citaci ze závěru, kdo viděl pochopí, kdo neviděl, je debil a měl by to hned napravit. *:)* 9/10 (25.01.2016)

Na první pohled spadají Blikající světla do kategorie tzv. tarantinovek, tzn. filmů napodobujících úspěch Pulp Fiction a Tarantinova režijního stylu, který sází na násilí podávaném jako zábava a bizarních postavičkách lidí z podsvětí. To všechno se dá v Jensenově kousku najít, ale protože jde o evropského filmaře, je jeho podání hodně odlišné od toho, na co jsme zvyklí z americké produkce. Spíš než o komedii jde o psychologický film s kriminální tématikou a četnými komickými prvky, který se zabývá zkoumáním fenoménu přátelství, jmenovitě chlapského přátelství. I když zkušený divák nejpozději v momentě, kdy čtveřice zlodějů na útěku dorazí do objektu zchátralého hostince, pochopí, kterým směrem se film vydá a jaká pravděpodobně bude pointa, způsob, jakým režisér pracuje s postavami a jak jeho hrdinové dospějí k cíli, byl pro mě zajímavý a ten žánrový mix, který mi Jensen naservíroval, mi zachutnal. Ve chvíli, kdy přijde pohodová scéna, která nastolí komediální atmosféru, přijde výhybka, která nasměruje děj jinam. Celý snímek stojí na mužských postavách, ať už zločineckého čtyřlístku a jeho protivnících z podsvětí nebo nanejvýš podivínských sousedech. Celkový dojem: 75 %. (30.04.2009)

Jensena jsem si zamiloval. Prvně Adamova jablka, potom Řezníci a teď Blikající světla. Nádherně mě přesvědčil, že severský film není jen bezútěšný, ale je v něm i humor. A humor takové kvality (podobný možná starým Formanovým filmům, jen bez té trapnosti). Blikající světla nesou oproti druhým dvěma ani horší, ani lepší, ale krásně k nim pasují a doplňují se. Jensen má své korunní herce a ještě zábavnější je sledovat jejich proměny (Mikkelsena hlavně!). (03.01.2016)

Pokud tohle byla komedie, tak pěkně černá, teda pokud vám připadají k smíchu rozstřílené veverky, krávy, lesní zvířátka a lidi. Jinak to byla ovšem parádní exkurze do dánsko-švédské kinematografie, s níž se běžně moc nesetkávám. Pohled na čtveřici zpočátku nesympatických ňoumů, kteří zvořou na co sáhnou, se poté, co nahlédneme do jejich neutěšeného dětství, postupně mění, a v závěru jsou z nich celkem milí chlapíci, od nichž bych si nechala uvařit i oběd. (26.01.2011)