Sicario 2: Soldado

I když je na první pohled a snad ještě i po první scéně vše při starém, nedostává se Soldado svému předchůdci na dostřel. Ani nemůže, velká většina klíčových zúčastněných z minula totiž chybí. Villeneuve a jeho dokonale přesvědčivá režie, Joe Walker se strojově přesným střihem, tepající Jóhannssonova hudba a v první řadě vtahující Deakinsova kamera, která tehdy nadprůměrný zážitek pozlatila k nezapomenutelnosti. A ti všichni jsou teď nahrazeni a kromě klíčové herecké dvojice se vrací alespoň Taylor Sheridan. Opět se rozhodl tnout do živého, ale kromě momentu překvapení mu tentokrát chybí i lidštější rozměr, který v prvním dílu diváka díky charakteru Kate tak rozvibroval. Její nástupkyně v podobě neustále vláčené Isabel podobný úkol nemůže zvládnout, protože celou dobu jen slouží zápletce bez toho, že by dostala čistě vlastní scénu na úkor machinací, akce a zatvrzelosti Brolina s Del Torem. Jako samostatná žánrovka samozřejmě Sollimova vize obstojí, na to je charisma obou zmíněných příliš fatální, ale jako pokračování filmu, který před třemi lety zatřásl kinem, je to zatraceně málo. (24.07.2018)

Stačí pár vteřin sledovat Sicario, aby bylo jasné, že přešlo od Villeneuvea a Deakinse do rukou zásadně standardnějších filmařů - což ale nemusí být nutně na škodu, ostatně z jedničky jsem nějak zvlášť stržený nebyl a dokonce mám pocit, že dvojka mě i při svojí "nevyjímečnosti" zajímala o trochu víc. O trochu. Sicaio si každopádně našláplo na bourneovskou nekonečnost, kdy může vzniknout libovolné množství dílů, v nichž ty samé postavy budou řešit ty samé křivdy, protože děj vždy skončí tam, kde začal - když si to člověk uvědomí, tak to plahočení Del Tora v posledních scénách má hned trochu meta význam. Jinak film veskrze rutinní a čitelný, na němž se jen krásně odhaluje americká ideologie - jakkoliv už si Američané nedělají iluze o svém systému a dekonstruují a podvracejí ho už i v dílech největšího mainstreamu, právě americký systém produkuje jedince, kteří se vůči němu v jeho rámci vzbouří a tu holčičku zachrání - to je ten rozdíl, který odlišuje mexické kartely, které mladé lidi vraždí, a Američany, z jejichž řad vždy vzejde někdo, kdo je zachrání. V Sicariu už je to svojí přímostí a psychologickou nevěrohodností (uchovávaná vnitřní čistota Brolina a Tora je jenom klišé, o jehož uvěřitelnost se nikdo ani nesnaží, jsou to prostě konstanty), ale tak nevadí... (28.06.2018)

Tak predovšetkým S2 má úplne odlišnú atmosféru ako S1, čo v mojom prípade znamenalo, že ma už po pár minútach prešla chuť porovnávať a sústredil som sa výhradne na film ako samostatný subjekt. Večná škoda, že sa Sheridan neodhodlal zakončiť svoj extrémne násilný scenár skutočne natvrdo a logicky a pri konci už film začína vymýšľať, ako sa vlastne ukončiť, aby sa vlk nažral a ovca ostala celá. No nejako sa to podarilo, ale namiesto facky sme mohli dostať poriadnu päsťovku. S2 sa snaží podať otázku kartelov ako akúsi metaforu americkej zahraničnej hurá politiky, kedy sa "občas" najskôr strieľa a potom pýta, pričom je jasné, že musí dochádzať k omylom a Irak tu nie je spomínaný asi len tak náhodou. Ale ako potom po sebe pozametať, že...jeden bývalý mexický právnik na to nemusí stačiť. Graver a Alejandro patria medzi najlepšie chlapské postavy posledných rokov a je to zásluha ich vhodne vybratých predstaviteľov, že aj druhá časť nie je v globále väčším sklamaním. Budeme sa ale pre istotu tváriť, že Alejandro ešte mimo sujetu mal k dispozícii bicykel, keď bol schopný sa dostať k autám...chyba, ktorá musí zaraziť každého, kto zrovna v kine nespí...70% (17.07.2018)

Od jedničky žádný velký posun a to to přitom začalo tak slibně. První půlhodina je super, než do toho začali srát tu otravnou holčičku. Jako vrchol filmu mi přišla akční scéna s přepadením konvoje pak už to začalo drhnout. I ten úvodní teroristický útok se povedl, ale nemůžu si pomoct taky máte pocit, že celá pointa filmu vyzněla úplně do ztracena? To co bylo nastoleno na začátku a kvůli čemu se vlastně všechno dělo se pak vůbec nevyřešilo. Nebo mi něco uniklo? Nevím každopádně v mnoha ohledech to samé co jednička, takže za mě maximálně 55% (29.06.2018)

(40%) Viděno v kině. Oběsím se ! A můžu si za to sám. První film, který je oslavován jako pecka režiséra Villeneuvea mi moc nesedl. Prostě režijní styl toho režiséra moc nemusím až na nového Blade Runnera, který mi nečekaně sedl. Tohle pokračování mi přišlo téměř identické. Mělo to jiného režiséra, jiného hudebního skladatele a přesto mi to přišlo naprosto stejné. Podle trailerů jsem čekal akčnější styl, nekompromisního Benicia atd. Bohužel skutek utek. Úvod se rozjíždí opravdu slibně, jenže pak se to po pár vcelku slušných akčních scénách trochu zadrhne a máme tu druhou půlku filmu a ta je až do konce nesmírně utahaná. Takže popořadě. Akční scény jsou slušně natočeny, sice ne nějak profesionálně, ale nic proti nim nemám. Finální akce už je o dost méně, ale budiž. Pochválit ještě můžu herce Brolina, který mi do role pěkně seděl. Benicio, no těšil jsem se na něj. Nezahrál to špatně, ale mohl se předvést víc. A tím myslím hlavně po akční stránce. I mi nepřišel tak nekompromisní jako v jedničce. No a hlavním kamenem úrazu byl scénář a příběh. Příběh, nikam se neposouval a scénář ? Škoda slov. Netušil jsem, že se to začne ubírat někam do prdele. Prostě celý nástřel filmu tu je a pak to celé ve finále vyzní do ztracena. Podobný pocit jsem měl v jedničce, ale ted si říkám, že jsem byl v hodnocení původního filmu moc krutý, i když hodnocení stejně nezměním. Benicio tu ve finále má dobrou sekvenci, kdy vypadá fakt nesmrtelně (víc neřeknu). Ale přesto jsem zklamán, jakou patlaninu ve výsledku natočili. Třetí Sicario už fakt nesmím vidět. Takový promarněný potenciál. Blbě se mi to rozepisuje, nešlo mi jen o akci, ale aby to mělo nějaký funkční děj, pointu, zajímavé scény a ono to celé vyznělo tak nedodělaně. No nic, takže opět slabý podprůměr. (01.07.2018)