Mocná Afrodíté

Spolu s Husbands and Wives najlepší Allenov film v rámci deväťdesiatych rokov. Spočiatku mi trochu vadil chór, ale popri tom scenári, milom príbehu a absolútne dokonalej Mire Sorvino (jak postave, tak predstaviteľke), som na to časom zabudol a jediné, čo vo mne film nakoniec zanechal, bolo nadšenie. (09.06.2012)

Mocná Afrodité je „Woody Allen“ ve své nejdiváčtější podobě......... Mira Sorvinová získala Oscara, Zlatý glóbus, Cenu americké Národní filmové rady, Cenu Kruhu newyorských filmových kritiků Asociace losangeleských filmových kritiků za ženský herecký výkon ve vedlejší roli, film získal také nominaci na Oscara v kategorii původní scénář. Scénář : Woody Allen. Kamera : Carlo Di Palma. Hudba : Dick Hyman a Joe Malin. Pro mne jeden z nejlepších od Woodyho. (19.05.2011)

Vždy, keď si pustím " Woodyho" mám aj konkrétne očakávania, ktoré sa poväčšine naplnia. Originálny dej prepletený ešte originálnejšími vtipnými dialógmi a keď sa to celé skĺbi je z toho vždy rozkošné vydarené dielko. V prípade, že dej nie je extra zaujimavý, Woody si to vie vždy vykompenzovať svojimi inými režisérskymi zbraňami. No film Mocná Afrodita som mnou akosi nič zvláštne nerobí...bolo to síce fajn, no nie až tak, na čo som zvyknutá...dokonca ma strašne rozčulovala uškriekaná Mira Sorvino...preto len 3. (11.03.2006)

Woody Allen na sebe navlékl antické roucho a kupodivu mu to docela sekne. První půlhodinka se sice vleče, ale vzápětí film nabere o něco větší spád a ke slovu se dostane i humor. Že by se jednalo o vyloženě vtipnou komedii, to bohužel tvrdit nemohu, neurotická roztěkanost je tentokrát upozaděna a více prostoru zde dostávají scény milé a lehce úsměvné. Vlastně celý film se nese až v nezvykle optimistickém duchu, kterému jsem v závěru podlehl dokonce i já sám. Marně si vzpomínám, kdy naposledy nám Allen nabídl tak jednoznačný pohled na řešení svých trablů. Jeden z těch divácky vděčnějších Woodyho snímků. 7/10 (16.11.2009)

No, tentokrát mě Woody docela zklamal. Prvních asi 30 minut sice nebyla kdovíjaká bomba (škoda nevyužité Heleny Bonham Carter), ale z komentářů jsem se připravil nato, že s příchodem Lindy by to mělo dostat patřičnou šťávu. Pravdou však je, že film sice potom byl zajímavějším, ale jinak šlo o klasickou Allenovu vztahovou konverzačku s na můj vkus malou porcí humoru (za co dostala Mira Sorvino Oscara opravdu nevím) a otravnými vložkami s antickým chórem (možná originální, avšak nevtipné, resp. kromě Diova záznamníku). Konec mě tentokrát tolik nepotěšil, protože byl dost podobný závěru v Darebáčcích, sice mladšímu, ale mnou dřívě zhlédnutému snímku. "Kdo je šéf, ty nebo máma?" - "Kdo je šéf? To je snad jasné. Ty nevíš, kdo šéfuje?" - "Ne" - "Já jsem šéf, jasný? Máma jen rozhoduje." (21.10.2011)