Vlákna

Jedna z nejsilnějších filmových depresí. Bohužel jsou Threads mnohem více dokumentárnější (popisnější) než filmová (vyprávěcí), já bych raději viděl tu samou situaci normálně odvyprávěnou. To by pak mohlo být geniální dílo. Takhle je to jenom geniální výpověď, kterou by měl vidět každý. Upřímně doufám, že nikdy nebudu mít příležitost srovnat tuhle filmovou vizi se skutečností. (30.08.2009)

Mnozí asi řeknou, že Vlákna jsou amatérský brak. Nemohou být dále od pravdy. Spojením naturalistického obrazu, dokumentaristických prvků, komplexní struktury a záměrné emocionální odtažitosti vzniklo hodnotné mistrovské dílo, které bolí sledovat, ale zároveň od něj nelze odvrátit zrak. Film se staví k obávané problematice neutrálně a postavy využívá jako nástroj k manipulaci s divákem, jako styčný bod v rekapitulaci "skutečných událostí". Dějovost je jen záminkou k výpovědi, výpověď je prostředkem k formální sebeuvědomělosti (komentář a mezititulky s daty, časovými údaji a statistikami) a vyvolání divácké odezvy skrze všední realistické motivace (úvodní informování o rostoucím konfliktu skrze televizní zprávy a rádio). Tím, jak absentuje nepřítel i možnost spásné záchrany a kterak se do popředí dostává soužené lidstvo a zdevastované životní prostředí, se zároveň jedná o dílo silně nadčasové a stále aktuální. A sekvence samotného jaderného útoku je hrozně chytře a efektivně inscenovaná. Ztuhne vám krev v žilách. (25.09.2019)

Co by bylo, kdyby... Tvůrci si pro diváky připravili celkem věrohodnou a snadno akceptovatelnou vizi budoucnosti. Pravděpodobně proto se snímek těší takové divácké oblibě a útočí zde na 90 %. Čekal jsem obrovský nářez, u kterého nebudu pravděpodobně ani dýchat. Po obsahové stránce je fantastický. Na plné čáře selhává forma. Tím teď nemyslím pouze stránku nějakých efektů, ty nechť vezme čert. Film z roku 1984 vás nemá potenciál okouzlit nějakou technickou stránkou po 32 letech po jeho vzniku. Úplně mě neoslnil spíš styl vyprávění. To, co snímek řekl bylo rozhodně super. To, jak to snímek řekl už super prostě nebylo. Veškeré lidské emoce a chování v krizové situaci snímek zachytil velmi dobře. Jen to bylo hrozně odosobněné. K jediné postavě jsem si nevytvořil jakýkoli vztah. Celý snímek kolem mě proplul bez sebemenší angažovanosti k ději. Příliš mě nenadchlo ani sdělování klíčových informací a statistik neatraktivní psanou formou. Film celou stopáž balancuje na hraně mezi hraným filmem a pokusem o dokument, a to v mých očích má potenciál uspět opravdu jen zřídkavě. Ani nemám pocit, že by divákům sděloval něco zásadně nového. Hrozba jaderných zbraní tu bude do té doby, dokud lidstvo nevymyslí nějaké ještě o trošku destruktivnější. V celkovém hodnocení se budu držet někde v průměru. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (27.11.2016)

Scénář: Barry Hines .. Neznamená to, že určitě vypukne válka, ale ta možnost je reálná a všichni na ni musíme být připraveni... Tato slova provázela lidstvo celou studenou válku a naštěstí každý ví, jak se současná situace má, což znamená, že dodnes nebyla naštěstí naplněna, jelikož nikdo to pověstné tlačítko nestiskl. Bohužel, na jadernou válku se nelze připravit. Při tomto nekonvenčním konfliktu v podstatě padne civilizace - veškeré moderní technologie či technika je bez energii nepoužitelná a vědní znalosti jako lékařství apod. nelze v takových podmínkách využít. Kdo nezemře hned, čeká ho jen utrpení a v „lepším“ případě taktéž brzká smrt. ___ Neuvěřitelně působivý polodokumentární film z televizní produkce BBC. Otevřenost v zobrazení, faktická popisnost následků a celkově pesimistická nekompromisnost bere dech. Kam se hrabe veškerá thrillerová tvorba - tak zoufalý křik třináctileté matky při pohledu na své porozené dítě v závěru snímku prostě nemá konkurenci a přitom vlastně není slyšet… :´( 100%. (14.10.2007)

"Chvála" beznádeje. Nekompromisne, dokumentárne popisne, presne. Hoci o dokument nejde. Rozpútanie bombového besnenia s jadrovými náložami a následný radikálny úbytok obyvateľstva, ako systematicky postupujúca katastrofa, zhoršujúca sa časom. Nie, tu nejestvuje možnosť pre vybudovať tzv. novú obnovu. O nej blúzni časť filozofov pravice, a paradoxne i eko-anarchistov. Podstatou je, že nejako sa zastaví populačný rast. Následne sa radikálne sa zníži počet obyvateľov Zeme. Zvyšní ľudia následne konečne vybudujú správnu, podnikateľsky aj environmentálne zodpovednú spoločnosť, bez civilizačných defektov. Samozrejme, že ide o čisté bullshity. Absolútne popierajú jemné, no pevne ukotvené výhonky fylogenetiky a vzájomného ovplyvňovania už vybudovaných väzieb a vlákien. Tie bytostne určujú charakter spoločnosti, aj života na Zemi. Vlákna ukazujú, že po nukleárnej vojnovej katastrofe nedôjde k novej obrode, ale len k degeneratívnej mutácii. Mutácii jazyka, mutácii tiel, a z nich vyplývajúcej brutality vzťahov s minimom emócií a maximom snahy vyriešiť si ukojenie pudu výživy a sexu, bez jemnejších väzieb. Nie návrat do stredoveku, ani do praveku, ale do úplného násilného bezduchého a najmä bezkultúrneho hovna, popierajúceho umenie i krásu. Veľká pochvala za tento filmársky výnimočný počin. Miestami pôsobiaci zdĺhavo, no ústrednou myšlienkou a jej vypointovaním presný. (01.01.2021)