Pán prstenů: Návrat krále

Jackson mě smetl hned na několika frontách, z nichž nejvíce vyčnívá potřeba sahat každých deset minut pro kapesník nebo zvedat čelist z podlahy nad úžasným ztvárněním jinde neviděných fantasy prvků (potřebu hmatat po třech hodinách po nočníku opomíjím ;). A je skvělé, že studnice inspirace zůstala naplněna až do úplného konce! Finiš si zaslouží malou ódu na perfektní načasování, půlhodina co následuje po něm, se nesla v libých tónech rytmického posmrkávání snad skoro všech v sále. Bohužel může někomu připadat příliš zdlouhavá a osobně se obávám, že při třetím čtvrtém zhlédnutí z ní vyšumí kýžený efekt. Hlavní bitva Středozemě je naprosto fascinující, pokud dojde na detaily, ale vrtulníkové záběry na špendlíkové hlavičky uprostřed digitálního vojska už neberou dech takovým způsobem, jako se to dělo u Dvou věží. Přesto platí, že je to jedna z nejlépe ztvárněných bitev ve filmu vůbec a jestli letos Jackson nedostane Oscara, akademikům se určitě po předávání cen přihodí něco moc ošklivého. Celkově cením, že Jackson znatelně přidal na vývoji těch postav, které v minulosti lehce zanedbával nebo jim přikládal menší váhu (to co provádí v Návratu krále se Smíškem a Pipinem nestihl za oba předcházející díly dohromady) a naopak taktně posílá do ústraní postavy provařené – Gimliho a Legolase si pořádně užijete jen dvakrát třikrát. Je konec filmu, trilogie, zrodu nové filmové kapitoly. Není proč se těšit na leden, protože Frodo už tam na nás nečeká. To je tak nepopsatelně smutné, že je jednomu až do breku. Běžte plnit pokladny a doufejte, že ten Hobit přece jen za pár let přijde... (13.01.2004)

Má to až moc násilný střih, pokračuje se v jiné charakterizaci zásadních postav, konec je zbytečně uslzený a natahovaný k zbláznění. Jenže komu by to vadilo, když je tu takové množství neskutečně silných scén, že jsem si všechny ty zápory stejně uvědomil až dlouho po odchodu z kina. Prodloužená verze je tentokráte někde na půli cesty mezi zajímavou nadstavbou jako v případě Společenstva a kompletně jiným (a lepším) snímkem jako u Dvou věží. Některé z přidaných scén jsou zbytečné, ale naopak mnohým se daří vtisknout celku "něco navíc". Kupříkladu jak se pár větami podařilo dát úplně jiné vyznění větám a tragice Theodénova osudu oproti kinoverzi je obdivuhodné. (29.04.2005)

Předlouhá nudná slátanina, kde nějací malí lidé v sandálech furt jen žvatlají a žvatlají. Ale oku lahodí velkolepý luxusní háv, do jehož útrob jsou ti liliputi vsazeni. Zkrátka a dobře, je to jako kdybyste hleděli na lahodný nadýchaný muffin ve sněhobílém balení, jehož precizně upečený klobouček zdobí decentní vrstva francouzského čokoládového krému Pâtissière, ovšem jakmile se do něj zakousnete, bude chutnat jako týden odstátá stolice strýčka Fridricha po infarktu. Chápete, ne? (03.04.2014)

<- Návrat krále je v mnoha ohledech syntézou předhozích dvou filmů, neboť nabízí jak rozvětvené dějové linie s relativně propracovanými postavami, tak epické bitvy a desítky minut čistého akčního potěšení, z kterých právem padá čelist divákům, kritikům i akademikům. Návrat krále posunuje hranice velkofilmu až do nejzazších mezí, už jen proto, že má přes 4 hodiny (ve "správné" rozšířené verzi), útočí několika katarzemi vázanými na více než jen jednu hlavní postavu a ždíme divácké emoce prakticky půl hodiny... Není to však samoúčelné, vše je výsledkem nekonečného potenciálu předlohy, pečlivé a detailní filmařské práce v oblasti ztvárnění fantasy světa, vzrušujícího vyprávění příběhu v něm zrozeného a nakonec také umožnění divákům vyplňit svou představivostí okolní prostor. 10/10 (04.12.2011)

Třetí a nejpatetičtější díl, kde se toho na první pohled stane nejvíc. No, při čtyřhodinové stopáži aby ne. Patosu je tu neskonale moc, příběh je naprosto nudnej okořenějnej naprosto se do tohoto typu eposu nehodícíma hláškama (nehodící se škrtněte) a úplně zbytečnou akcí jen pro oko (viz válka a všecko kolem Legolase a trpaslíka). Když si odmyslíte triky, exteriéry a Gluma (kterej už však po třech dílech předvádí pouze svůj standard), tak co vám zůstane? Skupina herců oblažujících se navzájem patosem a hrdinstvím a odvahou, ze které je každýmu normálnímu člověku na blití. Musím říct, že tolikrát jsem se na hodinky už hodně dlouho u žádnýho filmu nepodíval. Jedna z největších slabot, co znám. (05.12.2005)