Bitva o Moskvu

„TAKOVÁ JE SITUACE, BRATŘI. NEMÁME NA VÝBĚR. I KDYŽ MÁME ZDÁNLIVĚ NEKONEČNOU VLAST, A JSME PŘIPRAVENI PRO NI ZEMŘÍT, NENÍ KAM USTOUPIT…“ /// Gerojskej film plnej války a nadpozemskejch schopností bít se za vlast. Žádný kreténský CGI jako u Bitvy o Sevastopol. Po šesti letech se Rusákům opět povedlo přivýst válku do mýho vobejváku. Bacha na úvodní půlhodinku - místo posměšnejch poznámek nad hrdinskejma kydama, je třeba si uvědomit, že pro svět to byla 2. světová válka, ale pro Rusy velká vlastenecká… (taky míra nacionalismu je u nich někde jinde než u nás. Nemluvě o hrdosti na veterány a oběti VV). Pak následuje 75 minut válečný rozkoše, kterou si umím užít. Nechcu se tak šťourat v tom, jestli je to legenda pravdivá nebo ne. Na to (bez prominutí!) sere pes. Ať se propagandisti, historici i nacionalisti ujebou k smrti. Je to válečnej film a našinec do toho nemusí tahat politiku. (Navíc propaganda vypadá fakt jinak!). (Jo, a já tam žádnou půlhodinovou tmu neměl… jen čtvrthodinový závěrečný titulky – vono totiž vyjmenovat všech 35086 dárců…(hovno orgánů – peněz!) chvilku trvá.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád mrknu na film vo frajerech, co maj svůj park. 2.) Nechápu rozdíl mezi zemí a vlastí. 3.) Thx za titule „audit.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (31.01.2017)

Maminko, až vyrostu, chci být také rudoarmějcem. Strava vzorná, důstojníci přátelští, politruci uznalí, šance stát se hrdinou nevyčerpatelné. Přiznávám, že je to nakonec lepší a méně naivní, než jsem čekal, až na ty dialogy, které občas stojí za говно́. Ve všech ohledech méně nasírací než Pittův Fury. Němci tu sice také občas postrádají pud sebezáchovy, ale aspoň používají něco jako taktiku. Musím též ocenit, že na to, že jej vlastně točila parta nadšenců za mrzký peníz, vypadá film víc než dobře. Jasná agitka je v tom cítit, s ohledem na kontroverzi, kterou film budil u našich angažovaných médií dávno před dokončením, jsem to však rozhodně čekal horší. Ostatně málokdy si ta která strana odpustí přihřát si polívčičku víc. Jak by většina našeho národa třeba zareagovala na to, kdyby se v Anthropoidu řídili německými zprávami, podle kterých v kostele Cyrila a Metoděje žádný Němec nezahynul. Proto si mohlo minimálně jedno médium ušetřit ztrapnění, když se pokoušelo dokázat, že se tato událost nestala, za pomoci svědectví - přeživšího panfilovce. Dává to smysl nebo se na to nedobře dívám, Hynku z Michle? Popojedem. To co jsem doteď napsal, neznamená, že se mi film bezvýhradně líbil. To ani zdaleka. Již zmíněné dialogy občas tahají za uši, o nějakém seznámení s postavami tak, abych je dokázal od sebe rozeznat (až na nějaké tři čtyři výjimky) si lze nechat jen zdát, skutečný děj víceméně absentuje a nějak jsem postrádal dojem, že jsem se ocitl ve střetu, který je součástí jedné z rozhodujících chvil 2. světové války. Nicméně kdyby se stejná banda pustila do něčeho většího s podstatně lepším scénářem, určitě bych si to nenechal ujít. Lepší tři rudé hvězdy, tedy nadporučík :) (10.02.2017)

Na Rusov sa dá stále spoľahnúť, na to, že sa jedná o relatívne amatérskejší projekt vznikajúci dlhú dobu je to lepšie, než väčšina zahraničnej konkurencie. O nejakej plnohodnotnej zápletke sa tu moc hovoriť nedá, jednoducho len vojenská jednotka bráni líniu pred omnoho lepšie vyzbrojenou presilou, ale aj toto málo si vystačilo na to, aby ma to tie dve tretiny filmu dosť bavilo. Obsadenie síce nie je tvorené nejakými charizmatickými tvárami a tak z nich aspoň trochu vynikajú možno tak štyri postavy, ale aj tak mi celé zloženie prišlo celkom sympatické a dokonca ani tie ich reči mi vôbec neprekážali, aj keď boli predsa len až moc idilické. Podobne, ako vlastne aj celý film, ale aj tak sa mi na to pozeralo viac, než dobre, no časom predsa len nastúpi aj ten stereotyp a tak tú poslednú tretinu som už dopozeral skôr len zo zotrvačnosti. Po akčnej stránke musím hlavne chváliť, jednotlivé bojové sekvencie sú síce veľmi podobné a Rusom sa tu darilo až moc, v efektivite ničenia tankov nemajú konkurenciu, ale celkovo sa na akciu dobre pozerá. Vzhľadom na menší rozpočet je technicky a vizuálne perfektne zvládnutá, páčili sa mi kamerové zábery a efekty sú výborné, vďaka čomu mi dokonca ani tie digitálne tanky vôbec neprekážali. Takéto obrany zákopov ma vždy bavili a výborných momentov je tiež dosť, hlavne problémy s tankami zblízka a tak tu nemám v rámci možností väčších výhrad. Takže lepšie hodnotenie síce nedávam, predsa len je to celé dosť jednotvárne, ale inak ma to bavilo a po akčnej a vizuálnej stránke sa to fanúšikovi žánru rozhodne pozrieť oplatí. A nejakú propagandu určite neriešim, tá je v podobných filmoch akejkoľvek národnosti samozrejmosťou a tu mi teda neprišla nijak zvlášť výraznejšia. 66% (19.02.2017)

Bitva před Moskvou, první těžká porážka německých pozemních sil a definitivní konec blitzkriegu. Válečné filmy jsou parádní disciplína ruské kinematografie. Umí skloubit vlastenecký patos a beznaděj tak chytlavě, že oboje působí úplně přirozeně. Tady jsem měl pocit, že se občas dostali až za hranu. Filosofické proslovy vojáků trhají uši a jen kvůli všeobecně sdílenému strachu z blízké smrti jsou snesitelné. Panfilovci se snaží najít smysl v celé téhle iracionální situaci a scénář je v tom mohutně podporuje. Úplně by stačily pohledy těch slušných herců, protože jejich výrazy vypovídají víc než všechny vznešené fráze. Alespoň atmosféra je výborná, tažená jednak skvělými efekty, tak velice zdařilou režií. Ještě k té historické věrnosti. Příběh o panfilovcích začal jako novinářské nedorozumění, pokračoval jako snaha o povzbuzení morálky, přes milosrdnou lež na podporu válečného úsilí, přes propagandu, až po národní mýtus. Postavy ve filmu se k tomu vyjádřily samy. Je to jen příběh. Stejně jako ten o sedmi samurajích kteří zachránili vesnici před bandity, nebo koneckonců i zoufalá obrana Thermopyl. Kdyby odtud několik sparťanů uniklo živých, byla by to méně legendární bitva? (16.04.2017)

Bitka o Moskvu prebiehala od novembra 1941 až do jarných mesiacov 1942. Definitívnu porážku Wehrmachtu v tejto bitke urobil zlom, že generál Žukov, oproti vyčerpanej nemeckej armáde, postavil oddýchnutých a dobre vycvičených vojakov, ktorých povolal zo Sibíri. V tejto bitke u Dubosekova sa definitívne skončila nemecká Blitzkrieg (blesková vojna) a pokračovala tiahla pozičná vojna, na ktorú Nemci neboli pripravení. Čo dodať k filmu. Kto sledoval štvordielny film Boj o Moskvu z roku 1985 tak už sa s touto bitkou stretol. Film popisuje reálnu bitku 4. roty 2. práporu 1075. pluku 316. streleckej divízie Červenej armády. 140 príslušníkov tejto roty zastavilo útok tankového práporu Wehrmachtu na celého pol dňa, čo bolo ich bojovou úlohou. Už nie je podstatné či zničili 18 tankov, alebo menej a taktiež koľko ich padlo či 100 vojakov alebo iba 23, podstatné je že takáto bitka skutočne prebiehala. Tejto divízii velil generálmajor Ivan Vasiljevič Panfilov a odtiaľ ten názov filmu a aj za tieto zásluhy, bola táto divízia premenovaná na 8. gardovú. Emócie okolo filmu postavili do pozoru riaditeľa štátneho archívu a ruského ministra kultúry. Propaganda v tej dobe potrebovala ukázať, že aj malá skupina, čata alebo jednotlivec dokáže veľké veci. Definitívnu bodku za ich sporom o reálnosti filmu bolo, že 35 086 ľudí prispelo na výrobu tohto filmu, ktorý bol natočený veľmi realistický čo sa týkalo scén, bojovej techniky a zbraní. Dokonca pri natáčaní bola používaná aj ostrá munícia pre reálnosť chovania sa ručných zbraní pri ich použití. Film je povinnosťou pre vojnových labužníkov a doporučujem ho pozrieť všetkým ostatným. Pekný kultúrny zážitok. (05.02.2017)