Dovidenia v pekle, priatelia

Příliš akční a zmatený Jakubisko. Symbolika je pěkná ale dotáčky z 80. let patrně celý projekt poškodily. Škoda, že nelze porovnat s původní verzí. Filmu by slušelo se sem tam zastavit a předvést sice něco symbolického ale méně střeštěného. Olinka s doutníkem v hubě je úžasná, zvířat, zejména drůbeže příliš. (12.09.2012)

Klasický Jakubisko, samé bizarnosti, ale kruci, když už je tam toho tolik, že mi to leze na nervy, tak se asi něco děje. Já se ani kámošovi nedivím, že z toho filmu má p*del, několik věcí je tu vyloženě směšných a není jich málo, třeba když jednou v tom kočáře a hází tam bomby po nějakých policistech, jako, to fakt nešlo brát vážně, hlavně to bylo sestříhané úplně nesmyslně šíleně, ostatně jako celý film. Jo, chápu, o co tam jde a co mi ten film chtěl říct, ale kruci, je to zpracované tak nedějovitě, otravně a směšně... Nejblbější je ale ta finální scéna, kde lidi máchají vlajkami - bože, vždyť tam ta myšlenka je jasná, není třeba ji ještě dovysvětlovat takovým kýčem. Jako jo, pár momentů je zajímavých, ale jinak je to sled nesmyslů. 2* (30.03.2019)

,,Život je obraz, sen a vzdech." Surrealistická alegorie, podobenství o době, které režisér, jenž o sobě vždy tvrdil, že chtěl být hlavně malířem, převedl do svých osobitých obrazů. Příjemně mne překvapilo, že i po dlouhých letech, kdy jsem film viděl, mě opět uchvátil. Snad jen kdysi jsem asi více vnímal politický podtext a kritiku komunismu, které se vinou celým filmem (bez ohledu na dotáčky) jak červená nit. Je jasné, že tvůrci v čele s Jakubiskem se nehodlali jen tak smířit s okupací Československa. Spíše překvapí, že se mohla většina filmu v té době ještě realizovat. Řada režisérů nové vlny (Chytilová, Němec, Juráček aj.) využívala množství symbolů, metafor, alegorií, podobenství z různých důvodů a Jakubisko mezi ně patřil rovněž. Navíc jeho výtvarné oko je znát na každém záběru. Protiklady života a smrti najdeme ve většině Jakubiskových filmů, zde ale jakoby dominovaly. Kromě kritiky totalitní společnosti se film opět zamýšlí nad úlohou člověka na tomto světě. Jestliže zabíjení domácího zvířectva (dnes by jej ochránci asi nevydýchali) vypadá jako bohapustý masakr, pak honička lidí v autech, kteří se střelbou navzájem zabíjejí, je koncipována jako groteska... Nad dotočeným koncem se asi většina dnešních mladých diváků uchechtne. Pokud by však zažili euforii roku 1989, pak by nejen pochopili, proč Jakubisko tuhle část přidal, ale současně by jim to příliš směšné nepřišlo. Třešničkou na velmi pestrém dortu obrazových orgií je nádherná nahá Olinka Bérová (Olga Schoberová). (22.04.2012)

Z Jakubiskova Dovidenia v pekle, priatelia mám dost rozporuplné pocity. Je to jeho poslední film z 60. let, začal se natáčet roku 1968, kdy však nadlouho pominula „doba, kedy ešte bolo možné vymýšlať a nakrúcať príbehy“ a proto bohužel zůstal nedokončený a na plátna kin se dostal až v roce 1990. Film má dost špatný zvuk, postsynchron i obraz, ale to je třeba přičíst obtížným podmínkám, za kterých vznikal. Jakubisko se Sidonem tu bojují jak proti komunistické tak pseudokřesťanské ideologii, které budují archy směřující vstříc světlé budoucnosti. Místy je ale film až příliš proklamativní, zvlášť v závěru a v křečovitých symbolech hnutí hippies. Jinak se podobá dalším Jakubiskovým filmům s trojicí hlavních hrdinů, kteří se snaží žít v izolaci šťastně a po svém, jejich štěstí ale hraničí s předstíráním a jejich ráj na zemi zničí vnější zlé síly, před kterými se snažili utéct. (08.10.2008)

Mám moc rád filmové absurdno, filozofické podobenství, či symboliku, ovšem nic by se nemělo přehánět. Stačilo málo a snímek by se mohl směle rovnat Josefíně. Lidská hříšnost, touha po rodinném štěstí, ať už je složení jakékoli, ale i pokání, vina a odpuštění. Ve filmu je vše, jen je to tak nějak hozeno na hromadu a přehazováno. Slaboučká dějové linie se sice nepřetrhla úplně, nicméně nejistota reality a snů, udělá s divákem své. Opravdu nevýrazná hudba a takové váhání mezi tajemnem, humorný pojetím, či dramatem. Film v sobě nemá nic konkrétního, v některých chvílích to skutečně vypadá, jakoby se chtěl Juraj s Olinkou pouze chlubit. Herci zde vypadají jako cizinci, kteří jsou pouze slovensky nadabování, chybí mi v tom to československé. A závěrečná revoluční oslava už byla vskutku naivní. Režisérovo svobodomyslné nadšení bylo zřejmě omamující. (19.08.2013)