Sedím na konári a je mi dobre

Poselství filmu je jasné. Dobré je i jeho zpracování, myšleno zachycení mění se poválečné doby. Jenom je to dost rozvleklé. Navíc něco mi místy nedávalo smysl. Nemluvě o tom, že Polívku jako herce moc nemusím. A on v kombinaci se slovenštinou, to z mého pohledu není moc šťastné. A nebo už mi ujel vlak a moc z toho nechápu protože Jakubisko a doba, kdy film vznikal. V ní to asi muselo působit trochu jako zjevení. (22.05.2020)

Vím, co chtěl autor říci, ale podle mne tak činí nešťastně. Už samotný dabing Pavelky a Macháčka je nepřirozený a odosobněný. Hrubešová všichni víme, že nic moc hrát neuměla, a co jí k herectví chybělo, to štědře vynahrazovala pohledy na svá odhalená ňadra a do svého klína. V určité době jsme s kamarády měli takovou hru, najít film, kde se Hrubešová ani jednou nesvlékne. A tady má zahrát minulostí poznamenanou ženu, které občas hrábne v kouli, a já jí to prostě nevěřím. Deaně sice role nadšené komunistické agitátorky sedne, ale přehrává ji neskutečně. A vlastně i Bolek zde nepříjemně přehrává, jako by si sem odskočil z Provázku na melouch. Celé to šaškovské a maškarní ladění sice asi má být v kontrastu s podivnostmi války a nastupujícího komunismu, ale byl bych raději za víc chvil zvážnění a možnosti zamyšlení. A vlastně i celkové vyznění filmu mi nesedí, protože netuším, odkud pánové brali energii? Z pomatené zrzky, která jim stejně nedala? Z nevlastní dcery, kterou léta neviděli? A má to oslovování "taťkové" nějak předznamenávat budoucí možnost adopce dětí homosexuálními páry? (01.05.2018)

"Sedím na konári a je mi dobre" je velice zvláštní snímek. Ze začátku zde máme cynickou válečnou komedii o dvou vysloužilcích, pak válečný film a na konec psychologické rodinné drama. Juraj Jakubisko mezi těmito žánry nepřechází násilně, naopak. Jemně, až láskyplně je kombinuje a proplétá. Bolek Polívka a Ondřej Pavelka byli skutečně dokonalí. Možná jejich nejlepší role (Pavelkova na sto procent). Rovněž potěší i Deana Horváthová coby uvedomelá súdružka a Štefan Kvietik v úloze jedné z obětí komunistické mašinérie. Markéta Hrubešová je sice herečka trochu jiné kategorie, ovšem pro svou roli má jiné přednosti. Při sledování filmu mi bylo hodněkrát do smíchu, hodněkrát do pláče. A to je nejspíš účel tohoto nádherného filmu. (28.10.2007)

Hodně zajímavý film a výborná one man show Bolka Polívky. Ale není to film co by dokázal udržet pozornost diváka po celou dobu. Je moc roztříštěný a v podstatě bez gradace. Sice sází jednu vcelku zajímavou scénu za druhou a jako vždy u Jakubiska perfektně propracované kulisy, ale ty jeho podobenstva jsou docela blbě stravitelná. A u Markéty Hrubešové nevím jestli je poklonou to že v sedmnácti vypadala uplně stejně jako ve třiceti. (22.11.2008)

Nikdy mu neprídem na chuť. A nepovažujem to za chybu. Pre mňa je Jakubisko vrchol neatraktívnosti. Celá tá jeho veľkolepá freska bláznovstva, priateľstva a lásky na pozadí nejakých zlých situácií a časov mi jednoducho lezie na nervy. Jeho postavy kvákajú, kecajú, tancujú, utekajú, hulákajú, ale spraviť niečo poriadne nespravia. Vždy nad nimi vysí ten hnusný fatalizmus, tá predzvesť smrti a oni do toho tancujú. Nemál som to rád ani keď to spravil v Siedmej pečati Bergman a to bolo diametrálne odlišný režisér, ktorý síce hľadal Boha, keď mal hľadať radšej niečo iné, ale koniec koncov stroskotali na tom mnohý. Jakubisko miesi všetko so všetkým a vzniká nesúrodý guláš. Vtipné je že prvá polovica sa mi aj celkom páčila - Polívka je Polívka. Potom to už začalo byť prešpekulované. A okej, beriem doba bola zlá, zároveň ak končila, trebalo jej povedať nejakým spôsobom dovidenia. Ale okrem tých pŕs a vagín a Polívku a Kvietika a možno aj toho krásneho domčeka na samote mi to strašne liezlo na nervy. Som rád že ten prdiaci poštár zomrel. Doslova som sa usmial, takým tým sadistickým úsmevom, lebo mi neuveriteľne liezol na nervy. Myslím si, že veľa ľudí sa na film bude pozerať inak aj ocenia jeho kvality, ktoré ja oceniť nedokážem. Ale pre mňa je Jakubisko jedna veľká maska a všetko od neho mi príde strašne neúprimné, pritom sa tam o tej úprimnosti o stošesť kecá. (18.05.2013)