Annette

Vnímám tu stejně jako v Holy Motors autobiografičnost a kladu si otázku, zda byla i v prvních třech Caraxových filmech. A jestli byla, nakolik je tenhle frackovitý pankáč pro mě opravdu tak zajímavý, abych se jeho autobiografiemi zabýval. Každopádně umí dělat přesné filmy s novátorskou estetikou, která je pop, ale občas ho přesáhne. Zde to bohužel nevyšlo. A to pro mě vůbec poprvé u něj: nezasáhlo, nesouhlasil jsem, neztotožnil se. Především hudba je tu aspoň z půlky špatná, nepěkně instrumentovaná, s uměle znějícími samply jak vykradenými z nějaké laciné počítačové hry, s nehezkým vedením hlasů uvnitř, příšernými unylými melodiemi. Tváří se sice stejně jako film jako hra na cosi (retro glamour?), ale postrádá narozdíl od filmových obrazů jakýkoliv dvojí plán - je prostě vyvařená, jalová (vzpomněl jsem si na I've seen it all z Dancer in the Dark - tam byla nadstavba aspoň v zapojení reálných zvuků). Imitace klasické hudby tu jsou na tom ještě hůř: mají slyšitelně laciné intonace, je to prostě kýč jak bitch a neschová se to ani za "vždyť je to naschvál." Většina je vysloveně nenapadnutá a trčí z toho trapnost. Občas mě chvilku bavily voicebandy, ale potenciál co to nabízelo nevyužily. Vydali-li to někde, kdo by to proboha poslouchal? A tedy film: nádherné obrazy, bohužel opět plastové - blue screen anebo co. Pokus natočit výpověď ve stylu Wese Andersona anebo posledních Greenawayů - prezentace v powerpointu. Obsah ani vtipný ani hluboký - a to i Holy Motors byly - nadhled nad vším tím marastem. Tady zbylo matné, kokainem čpící smutné gesto, digitální pustota, mapování vlastní ztráty, záznam jejího přeprodeje a trochu i přeprodej prázdnoty uvnitř sebe. Spousta plastového produktu reflektující - plastový produkt. "Proč bych vás měl bavit." (26.08.2021)

Chápem o čo Caraxovi šlo. Ono ten film je zase celom zrozumiteľný a priamočiary. Či je v ňom aj v rámci súčasnej spoločenskej situácie aj nutnosť, aby existoval, je otázne. Pretože veci o ktorých pojednáva sú často krát zobrazené v iných dielách údernejšie a menej polopatisticky. Na druhú stranu, čo pri Annette zaváži najviac, je forma. Tu sa Carax vyhráva a nejde len o hudobné čísla. Napríklad scény na lodi a vo väzení sú formálne silné, presvedčivé a zimomriavkové. Ten zvyšok potom dodržiava určitú schému. Nie je taký šokujúci, ako by sa mohlo zdať. Nie je ani taký invenčný, ako sa nám snaží občas nahovoriť. Čo ale rozhodne je, je zaujímavý. A tu je podľa mňa priestor, aby ho každý prijal po svojom. Niektorí budú nadšení. Iní nie. Ja som tak medzi. Som rád, že som to videl, ale vracať sa k tomu už nemusím. Hoci Annette ako bábka je čarovná. A Adam Driver zase raz dokazuje svoju všestrannosť a umelecký talent. (23.10.2021)

Upřímně řečeno jsem z toho nerozhodný. Ten muzikál je neskutečně banální na hraně snesitelnosti, kdy musíme slyšet přezpívány ty největší absurdity a urputnost a doslovnost "zhudebnění života" mi připomíná už pověstné rozhodnutí Bethesdy začít Fallout 3 narozením postavy, což vede k nutnosti strávit prvních 40 minut hry nepřeskočitelným tutorialem bez jakéhokoliv dopadu na zbytek hry, kdy se musí odehrát nutné naskriptované scény. Stejně nesnesitelné mi občas přišlo sledovat protagonisty Annette, jak si při sexu zpívají, že mají sex, při porodu dítěte, že se jim rodí sítě, a při konfliktu, že mají konflikt. Občas to ale ve svojí absurditě jakoby obletělo zeměkouli a dostalo se to do kýženého místa z druhé strany - a já se místy bavil. A samozřejmně jsem si užil některá stylistická řešení. Caraxova rezignace na organické odvyprávění příběhu je pravděpodobně záměrná, ale já celkově nevím, jaká potěcha nebo zajímavost z toho má plynout. Když se toporný a statický film natočí schválně, je to pak v pořádku? (22.08.2021)

Umenie sa spája - stand-upový úspešný provokatívny zabávač a operná diva sa do seba zaľúbia. Titulky novín žiaria nad vzťahom plným nezlomnej veľkej lásky. Všetko zarámované do svojrázneho, výstredného, no vo výsledku sebaistého muzikálu. Ale spiatky k deju. Niečo sa v tom vzťahu, v tej veľkej láske zlomí po narodení dcérky Anette. Výzorom pripomína, viac než čokoľvek iné, drevenú bábku (mne pripomínala Chuckieho sesternicu). Tá však v sebe skrýva netušený poklad, ktorý sa neskôr stane zdrojom príjmov. Na Anette samotnú, jej túžby a priania sa temer nemyslí, lebo však je to len vec - bábka, nič. Bábka ťahaná odporne machistickou povahou otca, ktorú si po pôrode začne zvyšovať neúmernými opileckými jazdami. Bábka, ťahaná z druhej strany pomstychtivosťou matky. Chorý prístup k dcére aj k partnerovi napokon vedie k tragédii. Myslenie len na samého seba a svoju emočnú nevyrovnanosť totiž nikdy nevedie k upevneniu manželstva. Chápem výhrady k zdĺhavosti, a napriek tomu, že to je vskutku dlhé, je to aj setsakramentsky skvele podané. Páčila sa aj hudba. Pre niekoho plastový produkt, pre mňa skvelý muzikál, ktorý som videl 3x. (11.09.2022)

Nějak se to nesešlo. Songy bratrů Maelových a Caraxova vize jako by nešly stejným směrem; některá čísla těžknou dlouhé minuty, jiná jen tak vesele odplují a nezapadnou nikam. Kreativita enormní, občasně to funguje i muzikálově, repetice v hudbě je navíc moje krevní skupina — ale nevím co si z toho odnést. Jádrem Annette je neobjevná tragická romance, navíc velmi naivně a hloupě odvyprávěná. Velká část symbolů je tak doslovná, až je to úsměvné, a Henry nemá ani přes ten všechen úporný herecký výpud Adama Drivera jako postava žádnou hloubku mimo "zírání do propasti". Díval jsem se do propasti dlouho, propast se dívala na mě, díval jsem se taky na břišáky Adama Drivera (což zabralo asi 20 % filmu), ale to bylo tak všechno. (07.07.2021)