Tisícročná včela

Připomíná mi to 100 roků samoty magického realismu od Marqueze po slovensku. Vypadá to, že ve slovenských dolinách se jen pije a souloží a slovenské potomstvo zaplavuje jiné krajiny. Metafora zedníků jakožto včelích dělnic budujících plástve pro ostatní množící se a umírající rody. Rod přežjije vše, země plodí stále. Vše shnije a znovu povstává. Láska, sex a smrt a na pár litrů vína nebo kořalky se vždycky najde. (19.11.2015)

Ako film je Tisícročná včela oproti seriálu o niečo kompaktnejšia a zrozumiteľnejšia, kľudne môžem pridať jednu hviezdu. A možno je to aj tým, že postupne prichádzam na chuť Jakubiskovej poetike. O majstrovstve Kronera, Kvietika a Dočolomanského som nepochyboval nikdy, a boli skutočne skvelým výberom hlavných postáv. (09.05.2018)

Ta snová atmosféra, způsob vyprávění a přechodů, surreálné prvky na pozadí obyčejných lidských generačních tužeb a životního mudrování a chytrákováni - a kdo k téhle slovenské živelnosti, moudrosti a mytologii sedí lépe než Kroner? A ještě s tou špetkou typického humoru: "Opil jich, bosorák starý." (...) "Bože, ty jsi krásná." -Dočolomanský stráví objížděním všech těch fajnových buchtiček slušnou část filmu. Zkusí jednu stokrát. Pak další a nakonec si vezme tu, kterou celou dobu ignoroval, dokud bylo z Hanky co, aby zaprofitoval finančně, jako všichni pohlední lidé, jen těží. Od Jakubiska jsem toho dodnes moc neviděl (vlastně jen 'Nejasnou zprávu o konci světa', ale líbila se mi), na tohle jsem se chystal roky, protože: Slovensko, Kroner, Slovácko sa nesúdí u bábi a dědy v TV, kteří oba přišli ze Slovenska, tak nějak mě to táhlo, zajímalo, v roce 1983 to byl úspěšný film a série pro Československo, Jakubisko má takový nezaměnitelný melodramaticko-mytologicko vyprávěcí styl. (10.05.2024)

Sága o chudobné zednické rodině Pichandů z Horného Uhorska. Situace a osudy, u kterých si říkáte, je to realita nebo sen!? Chvála bláznovství, povyšování obyčejných věcí na neobyčejné, smutek, ovšem stále nová touha jít dál. Pohřeb starého Pichandy, rozhánění demonstrace za zvuků omračující písně Mariky Gombitové či závěrečná scéna - okamžiky, které se dokáží nadobro vrýt do paměti. Životní dílo Juraje Jakubiska. 100%. (23.11.2008)

V roku kedy vznikol som sa narodil a po prvom vzhliadnutí mi prirástol k srdcu. V tej dobe sa u nás na Slovensku hralo aj režírovalo srdcom a preto sa hralo a režirovalo dobre. Film prekonal knihu a prekonal aj sám seba, pretože odhalil gény slovenkého národa v období tridsiatich rokov, na prelomí storočí, tak pravdivo a čisto, že ako Slovák sa s tým bezpodmienečne stotožňujem. To prirovnanie k včelám je tak pravdivé. Náš údel je v tomto filme, naše dejiny sú tu a v neposlednej rade aj náš film. Už nebudú také filmy, ani takí herci ako Jožko Króner┼, Štefan Kvietik, Miško Dočolomanský ┼, Paľko Mikulík, Milan Kiš┼, Štefan Mišovic┼ a ďalší. Tento film je o nás Slovákoch a nemožno ho hodnotiť ako film. Pre mňa je to to isté ako písať kritiku na Bibliu. Kto hodnotí tento film negatívne siaha mi na Bibliu a na moje presvedčenie. (26.05.2011)