Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Fantasmagorický příběh tří přátel, „sirotků dvacátého století“. Pro Jorika (Jiří Sýkora), Andreje (Philippe Avron) a jejich společnou lásku, židovskou dívku Martu (Magda Vášáryová) není v tomto krásném, ale ošklivém světě jiné cesty přežití než čisté bláznovství. Jedině tento „blažený stav“ jim dovoluje hledat „ztracený ráj“ – štěstí a smysl života. Jejich jedinou starostí je udržet svou absolutní spontaneitu, s níž mohou vymýšlet nejbizarnější situace a prožívat rozličná dobrodružství, která je vzdalují od nepochopitelné, absurdní reality světa dvacátého století. Bláznovská hra jim poskytne moment absolutně pociťovaného štěstí. Tam však všechno končí. Žádný člověk nemůže lhát sám sobě pořád a plamen, který pokouší, ho jednoho dne spálí. Nevinná hra z touhy po štěstí se zvrtne ve skutečné šílenství a závěrečná tragédie je otřesnou, ale logickou daní za jejich vzpouru proti světu... Film patří do kolekce Jakubiskových trezorových filmů ze 60. let (Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia), po nichž následovala nucená odmlka na poli „velkého hraného filmu“ během následující normalizační dekády. Filmů, na jejichž atmosféře a názoru se kromě samotného Jakubiskova fantaskního a surrealisticky estetizujícího vidění odrazila především absurdní a hořká společenská situace po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (107)
Nemyslím si, že Vtáčikovia, siroty a blázni je bohvieako umelecký a inteligentný film. Ale je to slovenský film a filmov takéhoto razenia tu bolo málo. Tá anarchia tu zobrazená má svoju štruktúru, určitú logiku, ale mohla by byť menej manieristická, čím si nemyslím, že by musela nutne utrpieť jej sila. Kompozičná autorská naaranžovanosť každej scény udržiava divákovu pozornosť, i keď sa ten prestane o postavy časom zaujímať. Iba nesmiete brať Vtáčikov ako film, odrážajúci chovanie nejakej sorty ľudí v skutočnosti. To ste potom skončili. Sledujeme jakubiskove vizualizované pochody v mozgu, jeho chápanie pojmu nová vlna a čistý fikčný svet, spojený s tým reálnym iba vyslovenými pocitmi a myšlienkami. Niekedy bohužiaľ doslova, inokedy nepochopiteľne. Hodnotenie je irelevantné, ak by sa jednalo o film trebárs poľský a nechápali by sme ho v kontexte našej histórie, možno by bol na nevydržanie. Možno bol príliš aj na Godarda. ()
Čím viac o tomto filme premýšľam, tým sa mi viac páči...Čím bližšie sa schyľoval k záveru, tým viac si ma získaval. Je to "veľký film" o "hravom" svete bláznov. Žijú vo vlastnej realite, sú hlúpi, nekonformní a krehkí...a siroty... a mimo reality, čo je pre nich ten najprotektívnejší faktor. Jakubiskovi sa podarilo zrežírovať geniálnu haluz či lepšie povedané metaforický obraz plný symbolov, farieb a bláznovstva, kde sa ťažko hľadá hranica normality. Všetky symboly majú svoj význam a sú odkazom vtedajšej doby - zážitok je hutný a silný..Koncepčne najlepšie dielo od Jakubiska... ()
Neustálým ujišťováním, že se vlastně jedná o film, u mě klesá hodnota na straně podobenství a obrazu společnosti. Zbývá pak jenom drama o milostném trojúhelníku v odporně přestylizovaném a kontrastním hávu, pro který je slovo kýč velmi málo. Skutečně všechno, co se dalo přetáhnout přes únosnou mez, se přetáhlo a alespoň pro mě tento fakt činí poměrně nesnesitelným pocitem z tohoto filmu, ruku v ruce jdoucí se špatným vedením. A úchylné symboly typu umírající důchodkyně v podzimním listí, vo tom žádná... ()
Velmi zajímavý a silně osobitý film režiséra Jakubiska. A také film který byl více než dvacet let zakázaný. Tento Slovensko-Francouzský film který byl vlastně prostřední částí volné trilogie z období let 1968-1970, jejichž součástí jsou snímky Zbehovia a pútnici (1968) a Dovidenia v pekle, priatelia (1970-1990). Mozaikovitě, karnevalově hravé podobenství se odehrává v blíže neurčeném časovém prostoru, i když je zřejmé situování na Slovensko do relativně svobodného, ale zdeformovaného období ,,mezichvíle", tak trochu snad po válce, ale především v roce 1968. Hrdiny jsou vlastně jak už je výše uvedeno tři malí sirotci, jejichž rodiče se navzájem ,,povraždily", tři opuštění blázni, kteří v šíleném a ošklivém světě přežívají jen díky svému programovému bláznovství (ale bláznovství jako droga, v tom pravém smyslu slova), díky principu hry, filozofii radosti v sobě a prožívání přítomného okamžiku. Imaginární (neskutečný, vymyšlený) syn M. R. Štefánika Yorick ,,všechny napřed poblázní a potom je zabije, aby je posléze zachránil před realitou". Vynikající a nadčasový film, a opravdu skvělý zážitek. ()
Film, ktorý je farebný, pútavý s množstvom hviezd a uletenosti. Ale aj napriek tomu je to film, ktorý ide žánrovo mimo mňa. Nie že by ma nebavilo sa na to pozerať, len sa k takýmto filmom nerád vraciam. Možno kebyže som viacej tolerantnejší, tak sa mi to páči, len sa obávam, že Jakubisko je tvorca, ktorý mi nič nehovorí. Nerozumiem ničomu s toho čo chce povedať a ani sa o to úprimne nesnažím. Jediné veľké plus je za skvelú Magdu Vášáryovú. ()
Galerie (14)
Photo © Štúdio hraných filmov Bratislava / Como Films Lux c. c. f. Paříž
![Vtáčkovia, siroty a blázni - Z filmu - Magda Vášáryová, Philippe Avron](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/160/246/160246322_e39c7d.jpg)
Zajímavosti (17)
- Natáčení probíhalo v politicky velmi vypjaté době, což zasahovalo i do výroby filmu. Například sovětský voják, který ve filmu obtěžuje Martu (Magda Vášáryová) nebyl herec, nýbrž skutečný voják. Natáčení u pomníku „buržousta“ Štefánika zase probíhalo brzy ráno, s malým štábem, načerno, za velkého strachu tvůrců. (Cimr)
- Ceny (výběr): Přehlídka českých a slovenských filmů Sorrento 1969: Zlatá siréna, MFF Karlovy Vary 1990: Cena FIPRESCI, Festival českých a slovenských filmů Bratislava 1991: Cena čs. Filmové kritiky. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- Magda Vášáryová po letech přiznala, že jí Juraj Jakubisko bez jejího vědomí podal LSD, aby se trochu odvázala. Z výsledku byl ovšem režisér zklamaný. Vášáryová prý jen seděla na židli a stále opakovala „Sundejte mi to z hlavy!“ [Zdroj: Letní filmová škola] (Cimr)
Reklama