Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Fantasmagorický příběh tří přátel, „sirotků dvacátého století“. Pro Jorika (Jiří Sýkora), Andreje (Philippe Avron) a jejich společnou lásku, židovskou dívku Martu (Magda Vášáryová) není v tomto krásném, ale ošklivém světě jiné cesty přežití než čisté bláznovství. Jedině tento „blažený stav“ jim dovoluje hledat „ztracený ráj“ – štěstí a smysl života. Jejich jedinou starostí je udržet svou absolutní spontaneitu, s níž mohou vymýšlet nejbizarnější situace a prožívat rozličná dobrodružství, která je vzdalují od nepochopitelné, absurdní reality světa dvacátého století. Bláznovská hra jim poskytne moment absolutně pociťovaného štěstí. Tam však všechno končí. Žádný člověk nemůže lhát sám sobě pořád a plamen, který pokouší, ho jednoho dne spálí. Nevinná hra z touhy po štěstí se zvrtne ve skutečné šílenství a závěrečná tragédie je otřesnou, ale logickou daní za jejich vzpouru proti světu... Film patří do kolekce Jakubiskových trezorových filmů ze 60. let (Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia), po nichž následovala nucená odmlka na poli „velkého hraného filmu“ během následující normalizační dekády. Filmů, na jejichž atmosféře a názoru se kromě samotného Jakubiskova fantaskního a surrealisticky estetizujícího vidění odrazila především absurdní a hořká společenská situace po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (107)
Věru těžké hodnocení... Měl-li bych hodnotit originalitu, množství metafor, míru "vykloubenosti", bylo by to rozhodně za pět, pokud ovšem hodnotím celkový dojem, je velmi rozporuplný. Jakubisko dostal balík peněz a za dva týdny vyčaroval scénář, jehož se při realizaci filmu asi stejně příliš nedržel, ale spíše jen volně improvizoval... Myšlenkové podhoubí filmu se mi zdá být velmi řídké, všechno převrstvila bezbřehá formální hra, v níž je nejvyšší metou nečekanost a nezvyklost... Přitom se nedá tvrdit, že by pod tím efektním povrchem nebyl vůbec žádný příběh, ale ten příběh se mi zdá hrát spíše roli určitého alibi. Jakubisko se nezdržuje tím, že by něco vysvětloval, už proto, že mu neukotvenost příběhu zjevně vyhovuje, neboť právě ta otvírá prostor pro bezbřehou fantasii a nekonečnou improvizaci... Jen na okraj poznamenejme, že námět filmu až překvapivě výrazně připomíná jinak značně odlišně pojatý film "Sedím na konári a je mi dobre" a že zde tudíž zjevně jde o Jakubiskův pozdní návrat k témuž námětu, ve "Vtáčikoviach, sirotách a bláznoch" ovšem zcela převrstvenému... Žánrově má film blízko k surrealismu, ale je tu několik podstatných formálních i významových odlišností. Především, klasický surrealismus je sice snový, "hravý" a pracující s povědomím, myšlenkovými asociacemi a sny, ale jeho hravost je chápána jako prostor pro závažná poselství, zatímco "Vtáčkovia, siroty a blázni" ze svých překvapivých obrazů patrně nic hlubšího nevyvozují a jsou v tomto ohledu jaksi bezstarostní. Stačí jenom porovnat roli sexuality v klasickém surrealismu a zde. Jakubiskovo pojetí je v tomto ohledu vlastně naprosto konvenční. Druhá odlišnost je to, že film se odehrává v podstatě v reálném světě který do surreálného světa jednotlivých postav různým způsobem zasahuje (štefánikovská slavnost, zatčení policií, fotografie jako zdroj obživy). Právě to je důvod, proč se nakonec hravost a bezstarostnost změní v drama vraždy a sebevraždy, neboť zdrojem zla je zde normální svět a cestou ke štěstí je útěk z něj. Odlišností je také zcela odlišný slovník, který zjevně čerpá především z lidového umění... Možná jsem konzervativní, ale pro mě byl tento film zklamáním... Celkový dojem: 65% ()
Vtáčkovia, siroty a blázni je velice osobitým podobenstvím Juraje Jakubiska (velké F), jež je tragikomickým mozaikovitým příběhem odehrávající se v blíže nespecifikovaném bezčasí, a sledující skupinku tří samotářů - Jorika (Jiří Sýkora), Andreje (Philippe Avron) a židovskou dívku Martu (tehdy jen devatenáctiletá Magda Vášáryová) - kteří si svou osamocenost a averzi vůči bezútěšnosti okolního světa kompenzují bláznivou hrou s neméně bizarními pravidly. Snímek tak na pomezí tohoto dětinského vzdoru, specifické poetiky a kolotoče bláznivých scén umně spojuje mnoho zdánlivě protichůdných kontrastů – reálno se surreálnem, imaginaci s nepříjemným naturelem skutečného světa, naději s beznadějí, či otázku života a smrti. Díky čemuž slouží nejenom jako jakási demýtizace naivity a optimismu [prostřednictvím motivu naivity a optimismu], ale i jistý apel vůči slepé závilosti na idealismu. Inu, nihilismus nade vše.... ()
Při prvních davaceti minutách jsem byl docela u vytržení. Jakubiska mám velice rád a ty jeho surrealistické výjevy mi zatím nikdy nedělaly problém a jak by řekl klasik „V poho jsem to pobíral“, jenže u Ptáčků jsem měl na začátku velkou potíž. Naprosto jsem netušil co se to tam odehrává, kdo je kdo, co je co, nebo dokonce o čem to je. Už jsem měl sto chutí film vypnout, jenže najednou jsem zjistil, že se do děje trošku dostávám, že se do postav vžívám i s jejich fantaskními momenty a hlavně že mně to docela dost baví. A v tu chvíli jsem s radostí pocítil, že jsem opět pronikl do Jakubiskova světa, obklopilo mě kouzlo poválečného slovenského pohraničí a nechal se unášet neomezeným vizuálním obžerstvím a smyslovým týráním. Ústřední trojice je fámozní, od překrásné Vašáryové (ten uličnický krátký sestřih zrzavých vlasů vymyslel sám PánBůhJ) po oba dva „neznámé“ snílkovské sympaťáky. Film velmi hodně asociuje Sedím na konáry, který je podle mého výrazně lepší, jen si mohu postesknout, že právě tam nehrála místo Hrubešové (nic proti jejímu výkonu, ale Vašáryová to není) právě neodolatelná Magda…Film obsahuje vše, co by dle mého měl obsahovat dobrý Jakubiskův film, přesto vzhledem k nepovedenému úvodu a občas až přehnané surreálnosti se nemohu přiklonit k maximálnímu hodnocení. ()
Film, ktorý je farebný, pútavý s množstvom hviezd a uletenosti. Ale aj napriek tomu je to film, ktorý ide žánrovo mimo mňa. Nie že by ma nebavilo sa na to pozerať, len sa k takýmto filmom nerád vraciam. Možno kebyže som viacej tolerantnejší, tak sa mi to páči, len sa obávam, že Jakubisko je tvorca, ktorý mi nič nehovorí. Nerozumiem ničomu s toho čo chce povedať a ani sa o to úprimne nesnažím. Jediné veľké plus je za skvelú Magdu Vášáryovú. ()
Absolutní surrealistická avantgarda aneb Juraj Jakubisko na LSD. Alespoň tři čtvrtiny filmu to tak vypadá. Naprosto šílená psycho jízda zabalená do podobenství, alegorie a hlavně svobody. Liškova hudba k tomu je taky pěkná psychedélie, o různých barevných filtrech na kameru ani nemluvě. Ovšem poslední čtvrtina filmu je neskutečný ZLO!!! I Liškův doprovod dostává jiný rozměr a vyvrcholení celého filmu evokuje totalitu a s ní hlavně srpen osmašedesátého roku, symbolika je přímo hmatatelná. Uf, takový závěr bych rozhodně nečekal. Juraj Jakubisko určil svůj jasně identifikovatelný styl a osobitý rukopis, který nikdo jiný už nikdy nenapodobil. Ústřední trojice Jiří Sýkora, Philippe Avron a překrásná Magda Vašáryová (která se nebojí odhalit své tělo a je zde naprosto okouzlující), prožívají různá dobrodružství a všechny tři k sobě pojí veliké přátelství. Až do chvíle, když jednoho z nich seberou policajti a on si odsedí rok ve vězení. Pak začíná nečekaný zvrat....Já jsem chvílemi fakt kolikrát nechápal, co se tam všechno děje a jak tohle mohl Juraj takhle natočit, tohle nemohlo dopadnout jinak, než že film byl samozřejmě uzamknut v trezoru až do roku 1990. Jedinou věc, co bych vytknul, jsou už klasicky dodrbané postsynchrony, ostatně jako ve více Jakubiskových snímcích, nechápu, že to takhle může nechat. I přes tenhle Jurajův nešvar musím říct, že film disponuje atmosférou, kterou v jiných filmech nenajdete. Velmi mě pobavila scéna, když naše hlavní trojice močí někde v poli a křičí do dálky : "Pozóóóóór, nová vlna!!" Výborné :). ()
Galerie (14)
Photo © Slovenský filmový ústav
![Vtáčkovia, siroty a blázni - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/160/930/160930001_da30ea.jpg)
Zajímavosti (17)
- Film bol natáčaný v spolupráci s francúzskym štúdiom Como Films Lux c.c.f. Paris. (Raccoon.city)
- Viac ako polovica hercov bola v postsynchrone predabovaná. Magdu Vášáryovú nahovorila Soňa Valentová, Jiřího Sýkoru Juraj Kukura, Philippeho Avrona Peter Opálený, Françoise Golditého Eva Rysová a Augustína Kubána Eduard Bindas. (Raccoon.city)
- Film sa natáčal v lokalitách Bradlo, Bratislava a Piešťany. (Raccoon.city)
Reklama