Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Fantasmagorický příběh tří přátel, „sirotků dvacátého století“. Pro Jorika (Jiří Sýkora), Andreje (Philippe Avron) a jejich společnou lásku, židovskou dívku Martu (Magda Vášáryová) není v tomto krásném, ale ošklivém světě jiné cesty přežití než čisté bláznovství. Jedině tento „blažený stav“ jim dovoluje hledat „ztracený ráj“ – štěstí a smysl života. Jejich jedinou starostí je udržet svou absolutní spontaneitu, s níž mohou vymýšlet nejbizarnější situace a prožívat rozličná dobrodružství, která je vzdalují od nepochopitelné, absurdní reality světa dvacátého století. Bláznovská hra jim poskytne moment absolutně pociťovaného štěstí. Tam však všechno končí. Žádný člověk nemůže lhát sám sobě pořád a plamen, který pokouší, ho jednoho dne spálí. Nevinná hra z touhy po štěstí se zvrtne ve skutečné šílenství a závěrečná tragédie je otřesnou, ale logickou daní za jejich vzpouru proti světu... Film patří do kolekce Jakubiskových trezorových filmů ze 60. let (Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia), po nichž následovala nucená odmlka na poli „velkého hraného filmu“ během následující normalizační dekády. Filmů, na jejichž atmosféře a názoru se kromě samotného Jakubiskova fantaskního a surrealisticky estetizujícího vidění odrazila především absurdní a hořká společenská situace po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (108)
La parole est l'arme des pauvres ()
No byl to nářez, začátek skvělý , ale pak už jsem se dost nudila. Jako obraz vynikající, jako film neúplné - něco zásadního mi tam chybělo, jen tak přijít na to co :-) Viděla jsem lepšího Jakubiska. ()
Film, na ktery si musi divak pripravit dost energie. Abstaktni a divoka podivana. Jakubisko byl dobrej. ()
4,5 * Vážení přátelé... Neuvěřitelně rozjetá magoriáda pána Jakubiskeho (:o) No čo toto??? Zapnuto těsně po naší večerní postelové LOVE STORY s miláčkem, náhodně oběveno v TV...sledováno s otevřenou pusou na naho u otevřeného okna za krásné letní bouře podmanivého večera... ()
Ehh, už dlouho mi nebyl žádný film při sledování tak protivný a místy dokonce až odporný. Musel jsem se hodně přemlouvat, abych to vydržel. Doufal jsem, že se to zlomí... bohužel se to nestalo a závěr to jen podtrhl. Kombinace vlezlé hudby, unylého obličeje hlavního hrdiny, častých střihů, nestálé kamery společně s podivnými "obrazy" ve mně vyvolávala opravdu až odpor. Tímhle "podobenstvím" mě Juraj Jakubisko naprosto minul. Nezachránila to ani krásná a mladá Magda Vášáryová, teda vlastně ano, zachránila tu poslední hvězdu. ()
Na film jsem zavítal do filmového klubu s cílem doplnit si vzdělání. Až doposud jsem měl z Jakubiska skoro vždy silně smíšené pocity, jež jsem přičítal skutečnosti, že mám co do činění s mistrovými novějšími, méně povedenými výtvory (až na „Sedím na konári...“, který byl oukej). Vzdělání tedy bylo učiněno zadost. Odnáším si jedno velké ponaučení – nemám rád Jakubiska. Kdyby byl film skutečně jen obraz a zvuk, bylo by to tentokrát asi za plný počet – kamera a scéna válí a hudba Zdeňka Lišky pohlcuje jako vždy. Nicméně tu jsou i další složky. Často zmiňovanou paralelu se „Sedmikráskami“ neberu – ty jsou sice výrazově podobné, ale neschází jim nadhled, ironie a humor (jako žádnému filmu od Chytilové). Na rozdíl od těch jsou "Vtáčkovia, siroty a blázni" přes nějaké ty vtípky jaksi nepatřičně vážné a sebežerné. V záplavě nelineárních skopičin jsem se jako stébla chytal každého náznaku obsahu, kterého je ale žalostně málo a elaborované formě není důstojnou protiváhou ani náhodou. Příběh trojúhelníku se odvíjí celkem předvídatelně (dost často jsem vzpomínal * času na to během filmu bylo dost * na filmy jako "Jules & Jim", právě "Sedím na konári...", ale dokonce i na "Bandity", ha ha ha ha ha) a nadstavba sestávající z chaotických komentářů historie, bláznovství a všednosti je polívčičkou hóóódně řídkou. Přes všechno se bohužel bez přestání valí průjem různých symbolů. Celkově jsem nabyl dojmu, že by nebylo špatné, kdyby Jakubisko filmy točil, ale nepsal (a scénáře mu vybíral někdo soudný). Východoevropskému Fellinimu (který má ovšem na svědomí i takové klenoty jako Bathory a Post Coitum) jsem zatím na chuť tedy nepřišel. Ale budu zkoušet dál - i druhý den mi totiž film jaksi leží v žaludku, což přes všechno výše řečené zas tak špatné není... ()
Vynikající film, ale Jakubiskův talent se dokáže nejvíc projevit v epických ságách, jako je Tisícročná včela nebo Nejasná zpráva o konci světa. ()
Poetický film o bláznovství. Jakubisko ve své vrcholné formě. ()
vhodné pro hluboké analýzy, které leckdy objeví i v hnoji špendlík ze zlata, pro mě takřka nesnesitelné, hvězdičku dávám hlavně sobě za to, že jsem film dokoukal... ()
Férie. ()
Nová vlna omývá kotníky Jodorowskému. (Vím, trochu se mi zasekla smyčka, ale co chcete od starého člověka.) Sedíc (Ony přechodník kdyžtak opraví) v kině srdce sevřené, úzkosti jak před Posledním soudem. Přeji si být ženou, aby se mnou mluvila. ()
Blbost! Ale přiznám se, že hodnotím podle první poloviny, protože už jsem to vážně nemohl vystát, jak se tam všichni řechtali, svlíkali do naha a snažili se mezi sebou projevovat emoce. Brr.... ()
Nějak jsem to moc nepochopila...:/. Jako blázen si připadám spíše já. ()
Asi vůbec první Jakubiskův film, který se mi líbil. 80% ()
Velké překvapení co do stylu vyprávění. Nic takového jsem nečekal. Z názvu Vtáčkovia, siroty a blázni nejvíc vyniknou právě blázni, neboť obrazy, scény i chování jsou šíleně bláznivé. Pak ty vtáčkovia. Ti jsou též všude a v často hodně nečekaných záběrech, viz ptáče ve flašce, ptáče zapojené do hry kulečníku a letecký výcvik slepic. Film mě svou atmosférou konsternoval, ale nepřipoutal se ke mne. Od půlky jsem začal trochu zívat, až konec, ten probral. Musím přiznat, jako celek jsem film zřejmě nepochopil a necítím chuť jej vidět znovu. Přesto jsem rád, že jsem vtáčky viděl, v rámci Projektu 100 / 2010 v kině. ()
Jakubiskove výlevy mysle v plnej paráde. Straší mu v makovici riadne... avšak na plátno to vie dať veľmi originálne a keď oprostíme od reality a budeme korešpondovať s jedným slovom z názvu filmu "Blázni", tak snímku je ľahšie prijať. Avšak doceniť maliarske dielo, pri ktorom tvorca nahádže farby v rôznych technikách a štruktúrach je niečo čo neuznávam. Niečo podobné spravil Jakubisko, len vo filme. Liška však zložil skvelý hudobný motív, skvele vyjadrujúci beznádej po '68. ()
Satanské podobenství na každém kroku. Nepřál bych si vidět, co se dělo na place, když vypli kameru. Dekadence, špína, ruiny, bordel, nechutnosti, výstřednosti, homopropaganda, pedopropaganda. Scénář Karol Sidon. S Jakubiskem moc dobře věděli, co točí. V této koláži má všechno svůj temný smysl. Stačí připomenout herce několikrát ozdobené ďábelskými rohy. Aby bylo jasně patrné, komu je tento film poctou. Řádně proškolený režisér neopomněl ani vanové "křesty". Tuto iniciaci podstoupí celá ústřední padlá trojice. ()
"A je ti dobre, pretože si slobodný. A si slobodný, pretože si blázon!" Klasický Jakubisko se svým bizarním výrazem a bláznovstvím tentokrát i v názvu. Takže ne každému tento styl režie sedí, mně také ne, ale, i když se to odehrává někdy po 2. světové válce, je tam jasný odkaz a podobenství na rok 1968 a ztrátu svobody. ()
Film vhodný pre psychopatov. Bez akejkoľvek zmysluplnosti. ()
Pár pěkných nápadů, ale jinak prázdno. Vesměs povedenější byly záběry, kde se nevyskytoval nikdo z ústřední trojice. Tady mi nebyla sympatická ani Vášáryová, natož pak Yorick. O myšlence filmu ani nemluvě, asi tomu měla hloubku dodat závěrečná úmrtí, nicméně nepovedlo se, aspoň v mém případě. ()
Reklama